„Nemějte sex. Protože otěhotníte a zemřete.“ Tak zní rada lektora hodiny sexuální výchovy ve filmu Protivný sprostý holky, která je zároveň nepříliš nadsazenou ukázkou toho, jak taková výchova v některých částech Spojených států doopravdy funguje. Osnovy totiž nejsou jednotné a forma sexuální výchovy za velkou louží se tak mnohdy výrazně liší.
Statistika výzkumného střediska Guttmacher Institute je přinejmenším zajímavá: Jen osmnáct amerických států s Washingtonem vyžaduje, aby se ve školách studentům dostalo informací o antikoncepci. Oproti tomu třicet sedm států vyžaduje, aby školy informovaly své studenty o možnosti sexuální abstinence, tedy nemít sex až do manželství. A z toho dvacet šest států vyžaduje, aby tato možnost byla zdůrazňována coby hlavní volba v sexuálním životě. Ani přes zmíněná data to však neznamená, že se všichni žáci v daném státě určitou informaci dozví – ne všude je totiž sexuální výchova povinná a hodiny se navíc nemusí lišit jen podle státu, ale také podle jednotlivých škol.
Právě výchova k sexuální abstinenci v posledních letech vzbuzuje mnohé kontroverze. Často je totiž zdůrazňována jako jediná možnost ochrany před otěhotněním a pohlavně přenosnými chorobami. To se nelíbí zastáncům komplexní sexuální výchovy, která – kromě zmíněné možnosti sexuální abstinence – zahrnuje také informace o různých aspektech lidské sexuality spíše než snahu se jim zcela vyhnout. V komplexní sexuální výchově se tak studenti dozvědí informace o pohlavně přenosných chorobách, metodách antikoncepce, formách sexu, mezilidských vztazích, manželství, těhotenství, sexuálních orientacích a podobně.
Mějte zapnuté kalhoty
Výchova směrem k sexuální abstinenci je známá tím, že ji propaguje mnoho mluvčích, kteří jezdí po státech a přesvědčují mladé lidi, aby se začátkem sexuálního života počkali. Mezi nejznámější propagátorku tohoto způsobu patří Pam Stenzel, jejíž přednášky slyšely už stovky tisíc mladých lidí po celém světě. Na té nejznámější s názvem „Sex má stále cenovku“ hovoří o rizicích spojených s pohlavním stykem, především pak o pohlavně přenosných chorobách. Za jediný bezpečný sex považuje ten s „bezpečným partnerem“, což je podle ní člověk, který nikdy s nikým nespal. Kondomy za bezpečné nepovažuje vůbec. „Nikdy bezpečné nebyly a nikdy nebudou,“ tvrdí na přednášce.
Problém Pam Stenzel nespočívá ani tak v základní myšlence (koneckonců, sexuální abstinence je asi skutečně nejlepší „obranou“ proti pohlavním chorobám a otěhotnění), jako spíš v tom, že na svých přednáškách překrucuje některá fakta a objevují se zde náznaky slut-shamingu. Při promluvě ke studentkám, které již sex měly, se například ptá: „Kdy si začnete budovat integritu, disciplínu a důvěryhodnost?“ Proslavila se i svými přehnaně emotivními výstupy, ve kterých do publika křičí věci jako: „Když se vždycky budete držet tohoto pravidla, jste stoprocentně v bezpečí… Mějte oblečené kalhoty! A zapnuté! Oba dva. Vždycky. To je bezpečné!“
Pam Stenzel ale není jediná z mluvčích, kteří se snaží zvláštním způsobem přesvědčit mladé lidi, aby se začátkem sexuálního života nespěchali. Shelly Donahue je podle svých webových stránek „vášnivě oddaná Ježíši Kristu coby konečné odpovědi na problém se sexuální aktivitou teenagerů v Americe“. Donahue se proslavila také svým výrokem, že pokud se chlapcovo sperma dostane blízko k dívčině vagíně, tak se její vagína stane „malým vysavačem“, které sperma vysaje. Na stejné přednášce použila i příklad s použitou izolepou; tu postupně lepila na ruce několika chlapců, aby ukázala, že izolepa po chvíli přestane lepit tak dobře, jako lepila poprvé. Tímto příkladem demonstrovala, jak opakovaný sex zničí schopnost člověka vytvořit si později v životě hlubší pouto k někomu jinému.
Otázkou zůstává, nakolik je tento styl sexuální výchovy efektivní. Počet otěhotnění teenagerek je v Americe jeden z nejvyšších z vyspělých zemí, stejně jako počet výskytů pohlavně přenosných nemocí – i to byl původně jeden z důvodů, proč se vláda rozhodla podporovat výchovu k sexuální abstinenci. Mnohé výzkumy však prokázaly, že tato výchova nejenže nemusí vést ke zlepšení, ale situaci může i zhoršit. Výzkum s podtitulem „Proč potřebujeme komplexní sexuální výchovu v USA“ například zjistil, že čím větší se klade důraz na výchovu k sexuální abstinenci, tím vyšší je počet otěhotnění a porodnost.
Osobní zkušenosti Američanů se sexuální výchovou se mohou ve velkém lišit, jak říká i Brady Holt, šestadvacetiletý Američan žijící v Marylandu blízko Washingtonu. On sám sexuální výchovu jako takovou nezažil, v sedmé a osmé třídě však se spolužáky měli „health class“, tedy něco na způsob naší výchovy ke zdraví. „To byl předmět, ve kterém se hovořilo o různých aspektech lidského těla a záležitostech jako je výživa. Také v něm byly kapitoly o rozmnožování anebo o tom, jak zkontrolovat, zda nemáte rakovinu prsou nebo varlat. Něco jsme se dozvěděli i o pohlavních chorobách,“ popisuje svou osobní zkušenost.
Mnoho Američanů podle něj podporuje výchovu k sexuální abstinenci kvůli svým obavám, že když se děti dozvědí o tom, jak sex funguje, tak se jim tím legitimizuje a budou ho chtít zkusit. Za nejbezpečnější volbu (pokud jde o prevenci pohlavních chorob a ochranu před otěhotněním) pak považují právě abstinenci. „Někdy ale prostě jen vycházejí z náboženských myšlenek,“ myslí si.
Jisté je, že sexuální výchova ve Spojených státech potřebuje změnu. Přestože se na některých školách může vyučovat komplexní metodou, na mnoha školách k jakékoliv výchově nemusí dojít vůbec a na některých se zase studenti mohou setkat s příběhy na téma „vagína – vysavač“. Komplexní sexuální výchova přitom doposud nepotvrdila obavy
Amerika by si tak mohla vzít příklad z některých evropských států - třeba z Finska, které komplexní sexuální výchovu poskytuje a rovněž pořádá mnoho osvětových kampaní. Osnovy postupně zahrnují biologické i emocionální záležitosti, informace o těhotenství, pohlavním styku, antikoncepci, emocích, sexuálních minoritách a podobně. Nutno dodat, že Finsko má jednu z nejnižších porodností teenagerů v celé Evropě.
