Jan Prokop před rozhovorem úplně nevypadal, že potřebuje skleničku whisky. Pětačtyřicetiletý pilot Boeingu 737, s nímž létá pro Smartwings, toho poslední dvě noci moc nenaspal kvůli letům do Izraele a Egypta, a spíš než na ušlechtilou kořalku měl chuť na obyčejné kafe a vajíčka. Whisky přesto patří do jeho života stejně jako letadla. Se svým otcem sbíral raritní láhve whisky po celém světě, až jich měli nějakých 650.
Když ale jeho otec, jenž s tímhle v Česku ne úplně obvyklým hobby kdysi začal, nedávno zemřel, prodal jeho syn vzácnou sbírku investičnímu fondu Wine Management. „Měl jsem i nabídku z Belgie za víc peněz, chtěl jsem ale, aby sbírka zůstala doma v Česku, když už se sem ty láhve dostaly z takových světových končin,“ říká Jan Prokop, který je dlouhé roky skupoval po celém světě včetně letištních duty free obchodů. „Všichni teď vidíme inflaci, whisky je ale skvělé zhodnocení peněz. Je to jistota. Ročně můžete vydělat i deset až patnáct procent,“ vysvětluje Jan Prokop.
Nestýská se vám teď po vaší sbírce? Vím, že některým lidem, kteří podobně prodali cenné sbírky vína, se najednou stýskalo. Jako by jim v životě něco chybělo.
Mně se po naší sbírce whisky nestýská, protože jsem byl spíš jen jejím pokračovatelem. Hlavním sběratelem byl můj otec, který ji začal sbírat hned po pádu komunismu. Pamatuju si, jak jsme tehdy z Německa dovezli úplně první láhve. Já jsem byl kvůli svému povolání spíš nástrojem, jak naši sbírku budovat a rozšiřovat. Účastnil jsem se ale spousty degustací nebo klasifikací whisky, to je pravda. Posledních pět let po smrti mého otce jsem dokupoval různé láhve na doplnění kolekcí, aby byly kompletní. Jinak jsem ale spíš na víno než na whisky.
Takže jste byl spíš kurýr než sběratel?
Dá se to tak říct, protože mojí hlavní vášní je letectví. Jako kapitán Smartwings taky už nemám na sbírání whisky tolik času, takže prodej naší sbírky byl jedinou cestou. Ale máte pravdu, že jsou dny, kdy si vzpomenu na společné časy, které jsme trávili v soukromém whisky klubu v Újezdě u Průhonic, kde jsme naši sbírku měli.
Pravda, whisky úplně není nápoj do kokpitu letadla, nebo se pletu?
Nepletete. A nejen do kokpitu. Během hlavní sezony nejde moc alkohol a létání dohromady i mimo kokpit.
Jako větší milovník vína než whisky jste ale zase měl výhodu, že jste z vaší sbírky moc neupíjel, ne?
Přesně tak. Nemůžu ale říct, že bych neupíjel vůbec. U těch lepších whisky se totiž vždycky kupovaly dvě nebo i tři láhve. Jedna šla do sbírky, druhá do nějakého whisky klubu, kde jsme byli členy, a třetí jsme měli na vlastní ochutnávku.
Kolik různé whisky jste vlastně měli v těch 650 láhvích, když některé tvoří kolekci stejné značky?
Můžu vám říct, že naší sbírkou určitě prošly nějaké dva tisíce láhví. Ne všechny jsme ale samozřejmě mohli ochutnat, protože některé měly už v době pořízení takovou hodnotu, že jsme nemohli koupit dvě nebo tři. Ve whisky klubech to ale funguje i tak, že se jejich členové na koupi některých raritních láhví složí a pak je degustují a klasifikují společně. My jsme to takhle dělali v nymburském whisky klubu, kde byl můj otec zakládajícím a hlavním členem. V době, kdy jsme my se sbírkou začínali, nešlo o investici, ale čistou vášeň. Nikdo proto tehdy nepředpokládal, že jednou půjde o investiční sbírku. To přišlo až někdy po roce 2000 a i poté šlo pořád hlavně o vášeň. Zhodnocení naší sbírky jsme si začali uvědomovat teprve někdy před deseti lety. Zjistili jsme totiž, že máme spoustu láhví i z palíren, které zanikly, a proto jejich cena najednou řádově vyskočila.
Nejvíc se prý zhodnocují právě láhve ze zaniklých palíren nebo z limitovaných edic.
Ano, třeba palírna Ben Wyvis. Ta někdy v devadesátých letech shořela a tady se bavíme o zhodnocení až tisíc procent.
Jak jste se k ní dostali?
Zrovna tahle byla z aukce. Hlavně v Británii existuje spousta aukcí whisky, kde můžete koupit raritní láhve. Většina jich pochází z aukcí nebo sbírek.
Kupovali jste jen skotskou whisky?
Jen skotskou a jen single malt. Tak to bylo hned od začátku. Během let nám ale prošla rukama i irská nebo japonská whisky, nikdy se ale nestala součástí naší sbírky. Zase jsme je ale měnili za skotskou whisky, kterou jsme chtěli.
