Projekt, který pomocí jednoduchého návodu učí mladé lidi, jak rozeznávat dezinformační a pochybné články na internetu, vyvolal vlnu nadšení. Zvol si info založilo devět nadšených studentů Masarykovy univerzity napříč mnoha obory a kromě vedení webové stránky už také pořádají přednášky na středních školách o tom, jak nenaletět propagandistickým článkům. „Problém současné propagandy je, že ne nutně někoho přesvědčuje o změně názoru – spíše se snaží čtenáře na internetu utopit ve spoustě alternativních variantách pravdy a nepravdy. A to do takové míry, že lidé začnou být apatičtí naprosto ke všemu, co se okolo nich děje,“ myslí si Ondřej Chlupáček, který za tým Zvol si info odpovídal.
Proč potřebují čeští středoškoláci vědět, jak kriticky myslet u čtení médií? Neumí to?
Média mají v dnešní době obrovskou moc. Nejenže ovlivňují názory lidí, ale často je i utváří. A ve chvíli, kdy si lidé utváří názory na základě lží, falešných zpráv a dezinformací, tak z toho nikdy nemůže vzejít nic dobrého. Jako příklad můžeme uvést Brexit, kdy jedním z hlavních taháků kampaně za opuštění byla informace, že Velká Británie dává každý den do Evropské unie 350 milionů liber. Dokonce to měli napsané na autobuse a chtěli tyto peníze investovat do zdravotnictví. Druhý den po Brexitu to Nigel Farage vyvrátil, že se to nestane, že to není pravda. A nelze vyloučit, že se lidé v tomto případě mohli rozhodnout na základě nepravdy.
Co tedy bylo impulsem k založení Zvol si info?
Jako mladí lidé, kteří denně fungují na internetu a sociálních médiích, vidíme a jsme si vědomi škodlivých účinků dezinformací a propagandy. Jejich šíření a konzumace nám přišla alarmující, a proto jsme se rozhodli s tím něco dělat. Nechtěli jsme bojovat proti někomu nebo něčemu, ale spíš za něco. A to něco je pro nás mediální gramotnost.
Cílíte především na mladé, proč jste si vybrali právě tuto skupinu? A plánujete u ní zůstat?
Je nás devět vysokoškolských studentů – myslíme si, že nejsme od naší cílové skupiny středoškoláků tak daleko. Dokážeme je efektivně oslovit a komunikovat s nimi. A myslíme, že to děláme dobře. Kampaň běží měsíc, na FB máme přes 6300 fanoušků, ze škol nám sami píšou, že chtějí přednášku. Odezva od této cílové skupiny je pozitivní.
Dalším impulzem pro nás byl dotazník, který stál na úplném začátku. Rozeslali jsme 350 středoškolákům a gymnazistům napříč Českou republikou zmíněný dotazník, jehož výsledky nebyly úplně pozitivní. Většina, tedy 75 % dotázaných, pravidelně čerpá informace od svých kamarádů z FB a 20 % z nich je jedno, jaký má zpráva zdroj. A to byl asi největší podnět.
Ale je zajímavé zmínit, že pozitivně na naši kampaň reagují i dospělí, kterým forma pro středoškoláky přijde humorná a líbí se jim.
Jak jste postupovali při tvorbě manuálu „Surfařův průvodce po internetu“? Napsali jste jej sami za pomocí „common sense“, nebo vám při jeho tvorbě někdo pomáhal?
Při volbě jednotlivých kritérií a přešlapů – Zdroje, Nálepkování, Hra se strachem a emocemi a tak dále – jsme vycházeli z Analýzy manipulativních technik ve vybraných českých médiích od Petry Vejvodové a Miloše Gregora z katedry politologie FSS. Oni právě tyto kritéria na jednotlivých serverech hledají a vyhodnocují. A my si je vzali od nich. Takže určitě nejsou vycucaná z prstu, nýbrž jsou akademicky přijatá a relevantní. Zbytek byl „common sense“ a zkušenosti, třeba podrubrika Jak se nenechat zmást.
Co říkáte na zjištění Českého rozhlasu, že 20 nejsdílenějších zpráv z dezinformačních webů bylo více sdílených než 20 nejsdílenějších zpráv z klasických zpravodajských webů? Jak to dle vás ovlivňuje myšlení člověka pohybujícího se na sociálních sítích?
Co na to říct. Je to smutné. Problém současné propagandy je, že ne nutně někoho přesvědčuje o změně názoru. Spíše se snaží čtenáře na internetu utopit ve spoustě alternativních variantách pravdy a nepravdy – a to do takové míry, že lidé začnou být apatičtí naprosto ke všemu, co se děje okolo nich. Situace, kdy lidé nejsou schopni odlišit, co je pravda, co ne, co je realita a co fikce, nahrává těm jedincům, kteří nemají s demokracií dobré úmysly. Takže čím víc takových zpráv ve veřejném prostoru je, tím hůř.
Karel Strachota v rozhovoru pro nás řekl: „Nejsme zvyklí si klást základní otázky – proč konkrétní mediální sdělení vzniklo, co obsahuje, kdo ho vytvořil, kdo za ním stojí, v jakém médiu se objevilo, jak se původce toho sdělení snaží upoutat moji pozornost. Nehledáme další relevantní zdroje nebo původ informací a nehodnotíme je kriticky. Nad zprávami se příliš nezamýšlíme a posíláme je a sdílíme dál.“ Jak lze podle vás tento stav zlepšit kromě vašich aktivit?
Věřím, že když budou lidé používat vlastní hlavu, nevěřit všemu, co jim zkříží cestu na internetu, a brát zřetel na to, co se jim snažíme předat v Surfařově průvodci po internetu a na přednáškách, tak se situace může velmi zlepšit.
Slovenská novinářka Zuzana Hanzelová zase před pár týdny sdílela na Facebook příspěvek o její návštěvě střední školy, ve kterém například píše: „Na otázku kto sleduje správy alebo číta noviny zostali všetky ruky dole. Na otázku, či sú médiá zmanipulované hrdo vystrelila väčšina z nich okamžite.“ Řekla bych, že mezi některými českými středoškoláky bude převládat podobný názor. Proč se tolik mladých lidí domnívá, že jsou média zmanipulovaná, když je vlastně ani nečtou, a tudíž o nich tolik nevědí?
Nerad bych se pouštěl do spekulací. Bylo by krásné, kdybychom znali odpověď na tuto otázku, ale neznáme. Těžko říct, zda-li je někdo skutečně zná. Ale v obecné rovině je celkem časté, že lidé mají pochybnosti k tomu, o čem moc nevědí. Nicméně narovnávat důvěru v média není důvod, proč projekt Zvol si info existuje. Naším jediným cílem vždy bylo, je a bude učit mladé lidi kriticky pracovat s informacemi a vyzývat je, aby zapnuli vlastní mozek a nepřebírali vše, na co na internetu narazí.
Jak reagujete na kritiku na vašich facebookových stránkách nebo internetových diskuzích, která tvrdí, že vy sami jste propagandisté a tak podobně? A zůstává tato kritika jen ve vodách internetu?
Bereme ji sportovně. Haters gonna hate. Člověk si to nesmí brát osobně. Víme, že děláme užitečnou a dobrou věc. Přesvědčují nás o tom sami mladí lidé, učitelé a široká veřejnost. Takže si z toho nic neděláme. A jinak ano, kritika zůstává jenom ve vodách internetu.
Byl záměr, že jste se zcela oprostili od jmenování konkrétních „závadných“ webů a prostě jen dáváte návod, jak kriticky číst jakýkoliv text?
Samozřejmě. Nechceme nikomu říkat, co má číst a co si má myslet. Díky tomu se můžeme dostat úplně ke každému. Jde nám o poukazování na konkrétní přešlapy a ty pak předáváme lidem. Oni musí sami zapnout hlavu a poprat se s tím. My jim dáváme pouze klíč a kde ho aplikují, to už je na nich.
Proč na svém webu tolik operujete s pojmem „propaganda“? Ne všechny zavádějící texty přece musejí být nutně propagandou.
Propaganda je zastřešující pojem, do kterého spadají dezinformace a vymyšlené články. Jsou to její nástroje. Ale jak jsem říkal, jde nám primárně o vzdělávání v mediální gramotnosti.
Plánujete do budoucna i další aktivity kromě navštěvování středních škol a vedení webu?
Zatím ne. Projekt plánujeme posouvat dál, ale o konkrétních krocích jsme se zatím nebavili. Důležité jsou pro nás v současné chvíli přednášky v rámci druhého přednáškového kola.
