Největší česká petrochemická skupina Orlen Unipetrol je o krok blíže spuštění plnohodnotného provozu recyklace odpadních plastů. Po zhruba dvouletém testování pilotní pyrolýzní jednotky vyhodnotila technologii jako funkční a zahájila přípravy výstavby větší výrobny. Investice by podle hrubých odhadů mohla vyjít na dvě až tři miliardy korun. Na konferenci Budoucnost recyklace, kterou pořádal deník E15, to řekl člen představenstva skupiny Tomáš Herink.
Společnost Orlen Unipetrol podle něho využila své know-how a data ze zkušebního provozu k tomu, aby si ujasnila, jakými parametry by velká pyrolýzní jednotka měla disponovat. Nyní je připravena hledat licenzora, tedy dodavatele technologie, který by splnil potřebné parametry.
„Chceme mít odzkoušenou jednotku, která už je dostatečně dlouho v provozu a která má dobré reference. Technologie je sice známá už dlouho, ale v provozu je teprve krátce. Za těchto podmínek je jasné, že budeme muset hledat v zahraničí,“ sdělil Herink.
Po výběru licenzora chce Orlen Unipetrol zahájit povolovací řízení a poslat žádost na dotaci z Operačního programu Spravedlivá transformace. Díky unijnímu fondu by se investice mohla smrsknout o nižší stovky milionů.
Ostrý provoz velké pyrolýzní jednotky by měl začít v roce 2026, popřípadě 2027. Od té doby bude zpracovávat 15 až 20 tisíc tun odpadních plastů. Pro představu: V Česku podle ministerstva průmyslu a obchodu vznikne více než 400 tisíc tun plastových odpadů ročně, z čehož je zhruba 37 procent využito pro materiálovou recyklaci a 18 procent energeticky. Zbytek končí zpravidla na skládkách.
Velkoobjemová chemická recyklace je v Česku podle Herinka na úplném začátku, do budoucna má však mít stejně významnou pozici jako ostatní druhy zpracování odpadních plastů.
Z pohledu cirkularity je pyrolýza plastů jednoznačně krok správným směrem, komentuje plány litvínovské chemičky výkonný ředitel České asociace oběhového hospodářství Miloš Kužvart. „Pyrolýza zajistí, aby v ekonomice cirkulovalo výrazně více plastů. Nejde o nereálné vize, ve Španělsku už technologii roky využívají,“ říká.
Výhodou chemické recyklace je skutečnost, že na rozdíl od té mechanické dokáže zpracovat i heterogenní plasty, které by jinak skončily na skládkách nebo našly využití maximálně pro energetické zpracování. „Díky technologii pyrolýzy se dostáváme do fáze, kdy relativně účinně a ekonomicky zvládneme rozšířit recyklaci na mnohem větší objemy plastů,“ dodává Kužvart.
Vstupní surovinou pyrolýzní jednotky jsou směsné plasty, kam spadá zejména polyethylen, polystyren a polypropylen. Jsou to především obaly spotřebního zboží denní spotřeby, například potravin, pracího gelu či třeba jednorázové plastové příbory.
Produkty pyrolyzní jednotky jsou tři. Plyn a pevný uhlovodík lze alespoň částečně energeticky využít. Vzniká také kapalina, takzvaný pyrolýzní kondenzát, o kterou jde v rámci oběhového hospodářství především. Právě tato kapalná složka se následně zpracovává, aby mohla posloužit při výrobě monomerů a následně plastového granulátu. Z něho pak lze lisovat stejné produkty, jaké byly na začátku celého řetězce, tedy například obaly na prací gel.
Ekonomiku plánovaného provozu Herink nekomentoval s odůvodněním, že je na to zatím příliš brzy. Klíčové pro provozuschopnost pyrolýzní jednotky ale podle něho budou nutné úpravy v legislativě, které jednoznačně definují pravidla odpadového hospodářství. „Regulace by měla například zajistit, aby si jednotlivé druhy zpracování plastů nekonkurovaly a aby samosprávy, podniky, ale i občané měli dostatečnou motivaci k třídění a efektivnímu přepracování,“ míní Herink.
Už dnes přitom skupina Orlen Unipetrol pracuje na tom, aby si zajistila dostatečné množství vhodně vytříděných surovin. Iniciovala proto vznik platformy týkající se odběru a zpracování odpadního plastu, do které vstoupilo k dnešnímu dni patnáct měst a obcí v čele s hlavním městem Prahou. Součástí platformy jsou i zájmové svazy nebo firmy pracující s odpady.
Skupina Orlen Unipetrol, která je jediným výrobcem pohonných hmot v Česku, plánuje do roku 2030 vyrábět až 20 procent petrochemické produkce plastů pomocí recyklace odpadních plastů. Jedním z klíčových projektů v oblasti snižování uhlíkové stopy je využití odpadů jako náhrady primárních surovin pro petrochemickou výrobu.
Česká chemická jednička, kterou vlastní polská skupina PKN Orlen, se zavázala dosáhnout uhlíkové neutrality do roku 2050. „Rozvoj a provázání mechanické a chemické recyklace plastového a přírodního odpadu a zejména sestavení uceleného, plně funkčního řetězce, ve kterém by efektivně spolupracovali municipality, distributoři odpadu a jeho finální zpracovatelé, jsou jedněmi z klíčových aktivit pro dosažení těchto cílů,“ vysvětlil Herink.
Nový obor pyrolýzního zpracování plastů láká i další hráče. Podle České asociace pro pyrolýzu a zplyňování je nyní ve stádiu příprav, testování nebo minimálně uvažování o nové pyrolýzní jednotce hned několik tuzemských firem. Momentálně je kromě litvínovské pilotní jednotky v provozu také jedna u Příbrami, kde ji testuje společnost Enress. U Nového Strašecí zprovozňuje komerční technologii firma TerdesoL. Rozvoji plnohodnotných a velkoobjemových projektů však podle asociace brání jednoznačnější ukotvení pyrolýzy v legislativě.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
