Aktivní investování má stále své místo. Klíčová je správná kombinace, shodují se experti

Business Breakfast e15. Na snímku zleva: Martin Pohl (Generali Investments CEE), Tomáš Pfeiler (Cyrrus), Roman Koděra (J&T Banka) a Leoš Jirman (Emun).

Business Breakfast e15. Na snímku zleva: Martin Pohl (Generali Investments CEE), Tomáš Pfeiler (Cyrrus), Roman Koděra (J&T Banka) a Leoš Jirman (Emun). Zdroj: e15 Dominik Kučera

Pasivní investování, tedy zhodnocování peněz přes burzovně obchodované fondy (ETF) navázané zejména na širší akciové indexy, zaznamenalo v období po finanční krizi v roce 2008 obrovský boom. Jen tři největší ETF v USA, jejichž portfolia kopírují ukazatel největších amerických firem S&P 500, spravují aktiva v objemu přes jeden bilion dolarů. Z klasických fondů v zámoří peníze naopak postupně utíkají. Podle expertů, kteří diskutovali na Business Breakfast e15, však aktivní správa investic stále dává smysl.

„V předchozí dekádě pomáhala rozvoji indexového investování politika centrálních bank. Investoři to brali jako jednostrannou sázku, protože ceny akcií díky velmi nízkým až nulovým úrokovým sazbám a přebytku likvidity na trzích rostly,“ říká Tomáš Pfeiler, portfolio manažer brokerské firmy Cyrrus.

Podle něj jsme však nyní v období, kdy aktivní investování opět dává smysl. Jako hlavní důvody uvádí, že centrální banky výrazně zvýšily v rámci boje s inflací úrokové sazby a už nezaplavují trhy novými penězi, naopak některé likviditu stahují. Kvůli tomu mohou být burzy rozkolísanější, což otevírá prostor pro schopné portfolio manažery.

Kromě toho Pfeiler upozorňuje, že bezmála 30procentní zastoupení ve zmíněném indexu S&P 500, v němž mají jednotlivé tituly podíl podle tržní hodnoty firmy, má pouhá sedmička velkých technologických skupin – Apple, Amazon, Alphabet, Meta Platforms, Microsoft, Nvidia a Tesla. Tím pádem se snižuje diverzifikace, kterou naopak může poskytnout některý z aktivně řízených fondů. „Když si koupím tento index, tak vlastně spekuluji na růst ceny technologických akcií,“ podotýká Pfeiler. 

Experti se shodli, že dobré je kombinovat oba přístupy. Někde dává smysl držet akciové fondy, které kopírují hlavní burzovní indexy, jindy je však dobré být aktivní. „Důležité je investovat a hledat kombinace. Výhodou aktivní správy je možnost reagovat na změny na trzích,“ říká Roman Koděra, zástupce privátního bankovnictví v J&T Bance.

„Aktivní investiční manažer může hledat nové příležitosti, zařazovat do portfolia zajímavé investiční příležitosti rychleji, než se tomu děje u indexových ETF,“ dodává.

Pusťte si celý záznam Business Breakfast e15:

S tím souhlasí Leoš Jirman, partner investičního butiku Emun. Podle něj je možné investovat aktivně a zároveň k tomu využívat indexové fondy. „V Emunu kombinujeme pasivní fondy i aktivní manažery,“ podotýká. Dodává, že například v USA tvoří drtivou většinu celkové tržní hodnoty tamního akciového trhu firmy ze S&P 500, a navíc ubývá hlavně menších veřejně obchodovaných firem.

„Takže na trhu nezbývá moc příležitostí, kde můžete vytvořit nadvýnos,“ vysvětluje. Pak dává smysl jednoduše koupit klientovi do portfolia indexový fond na S&P 500. Mimo jiné tím naráží i na skutečnost, že drtivá většina fondů investujících do akcií velkých amerických firem nedokáže v dlouhodobém horizontu porážet zhodnocení S&P 500.

Na druhou stranu indexové fondy lze podle Jirmana využít i aktivně v případě krátkodobějších sázek na vývoj cen akcií v některém ze sektorů.

S tím souhlasí Martin Pohl, portfolio manažer investiční společnosti Generali Investments CEE. „Pokud se bavíme o delším časovém horizontu, tak není překvapením, že většina manažerů na tom bude hůř než třeba širší index zaměřený na americké akcie,“ tvrdí. „Krátkodoběji ale mají manažeři výhodu, protože se mohou od trhu odchýlit.“

Zároveň Pohl upozorňuje, že přidaná hodnota aktivní správy není jen o celkovém zhodnocení, ale i tom, jak jsou výnosy rozložené v čase. „Pokud vás portfolio manažer dokáže ochránit před propady na trzích, tak je to také přidaná hodnota,“ vysvětluje. 

Podle Jirmana má aktivní přístup výhody především v jiných třídách aktiv. „Například v oblasti private equity investic (investice do firem, které nejsou veřejně obchodované – pozn. red.) je obrovský rozptyl ve výkonnosti jednotlivých fondů,“ upozorňuje Jirman s tím, že v této části finančního trhu je pak důležité vybrat správný fond, resp. kvalitního portfolio manažera.

Stejný pohled nabízí i Roman Koděra z J&T Banky: „Velký důraz u movitějších klientů je dán na private equity, tedy firmy, které nejsou na burze. Za sebe říkám, že investování je o kombinaci obou přístupů, tedy aktivního i pasivního.“