Jaroslav Bukovský: Odcházení Západu aneb prémiovky ztratily fluidum, je načase přesměrovat peníze

Včerejší prémiovky to už dnes nemají lehké, vyžádá si to změnu investorského přístupu

Včerejší prémiovky to už dnes nemají lehké, vyžádá si to změnu investorského přístupu Zdroj: E15/Midjourney

Jaroslav Bukovský

Položme si fatální, jakkoli banálně působící otázku: Jak poznat, do které akcie investovat? Předhodit tuhle otázku investorskému plénu, během pár okamžiků budete zavaleni tunami (či tsunami) vesměs protichůdných odpovědí, přičemž diskuze nejspíš posléze vygraduje v hejty napříč různými názorovými skupinami. Komunita divoce se ohánějící pravítky bude halasně upřednostňovat technickou analýzu. A bude tvrdit, že je vlastně úplně jedno, jakou akcii kupujete, pokud je zrovna graf vývoje její ceny v tom správném „vztahu s Měsícem“. Fundamentalisté je budou překřikovat a na kalkulačkách divoce počítat poměry P/E (tedy ceny vůči generovaným ziskům) a okamžitě z rukávů sypat seznamy podhodnocených akcií. V tomto sloupku ale obvykle nebýváme stoupenci složitých řešení. Nazvěme náš přístup třeba buffettismem.

Nejprve se pokusíme vydestilovat docela obyčejné pravidlo, jak správně určit ideální objekt naší touhy, tedy alespoň pokud nám jde o dlouhodobější investiční horizont. Jaká by měla být určující konkurenční výhoda? Čím ji měřit?

Vyspělostí zboží? Dobrá, proč ne, ale to pro akcionáře přece jenom není tak docela berná mince. Podílem na trhu? Dobře, ale pokud nevyděláváte, stojíte na hliněných nohách a stejně tak i investoři do vašich akcií. Strmým růstem tržeb? O. k., ale otázkou je, nakolik zdravou cestou toho dosahujete.

Existuje přitom všeobjímající, a přesto jednoduchý parametr, který mnohé napoví o vnímání byznysu dané společnosti zákazníky, a tím i její budoucnosti: Dokáže pravidelně a významně zvyšovat ceny svého zboží? Ideálně na klíčových trzích? 

Přenesme se teď na okamžik třeba o deset patnáct let zpět. Co vše je v tom čase součástí života člověka s alespoň trochu lepšími příjmy? A to kdekoli na Zemi, jedno, zda v Americe, Evropě, Číně, nebo v Indii? Tak předně auto německé prémiové značky, klidně té nejmenší řady. Telefonování nejdražším iPhonem, k tomu pár serepetiček z koncernu LVMH a všechno to pravidelně ukazovat na místě, kde chcete, aby vás viděli, jak se rozverně a nenuceně usmíváte: třeba ve Starbucks.

To všechno chcete, protože to má pro vás i pro okolí unikátní auru úspěchu, jakou žádná konkurence nedokáže nahradit. Marže firem, které za značkami stojí, vás nezajímá, chcete to zboží prostě mít a nejen akceptujete, ale mnohdy i vítáte růst ceny. Protože tím prestiž roste. Pro byznys firem je to pochopitelně zlatý důl a stejně tak i pro jejich akcionáře a drobné investory, jako jste třeba vy. To vše krásně funguje až do okamžiku, než se… tohle perpetuum mobile zadrhne.

Třeba tím, že se generačně promění poptávka, brandy rodičů jsou najednou směšné, anebo jsou kupci menšími snoby než dřív a hledí na svět víc pragmaticky a s větším nadhledem. Včerejší prémiovky napříč segmenty najednou cenově ustrnou, anebo dokonce začnou zlevňovat. Ono vzrušující fluidum, které kolem nich ještě včera tvořilo neprostupné brnění, je rázem pryč – a s tím ale i investorský potenciál.

Pojďme se podívat, komu z těch velkých zmíněných jmen se jak daří. A jak se k nim staví ten nejpovolanější na parketu: Warren Buffett.

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!