Ještě jedenadvacet let po zákazu používání olovnatého benzínu v Česku jsou pole v blízkosti silnic silně zasažena. Podle čerstvé studie Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity dokonce natolik, že vypěstované plodiny není možné použít ani jako krmivo pro zvířata. Studie probíhala u plzeňské dálnice D5 v blízkosti exitu 107.
Vědci na ploše, oficiálně vedené jako zemědělská půda, osili pokusně řepku olejku a ozimou pšenici. „Analýza zde aktuálně pěstované pšenice a řepky olejné prokázala nadlimitní hodnoty oproti stávajícím evropským normám jak u olova, tak u kadmia a arsenu. Tyto plodiny proto nemohou sloužit ani jako potravina, ale ani jako krmivo,“ popsal závěry výzkumu Vladislav Chrastný, profesor z Fakulty životního prostředí ČZU.
Vztahovat závěry studie na ostatní místa v Česku automaticky nelze, protože tam neproběhl potřebný výzkum. Na druhé straně ale stojí čísla a srovnání. Když v roce 2001 Česká republika používání olova v pohonných hmotách zakazovala, stálo zde 750 kilometrů dálnic a v jejich bezprostřední blízkosti 225 milionů metrů čtverečných půdy vystavené spadu částic olova z automobilového provozu. U silnic I. třídy leželo 1,6 miliardy metrů čtverečných půdy vystavených spadu.
Výzkum u D5 probíhal tak, že vědci určili tři odběrová místa – podle vzdálenosti od 10 do 400 metrů od hrany dálnice. Na každém místě odebrali tři půdní sondy, další vzorky pro určení dosahu silničního provozu se poté odebíraly ve výseči každých 20 metrů, poslední vzorek byl odebrán ve vzdálenosti 300 metrů od hrany D5.
Analýza půdních vzorků pak ukázala, že kontaminace olovem ve vzdálenosti 10 až 50 metrů od D5 pod ornicí dosahuje přes 500 miligramů na kilogram, a teprve ve vzdálenosti 400 m od okraje dálnice klesá desetinásobně k akceptovatelným hodnotám. Půdní limity stanovují podle tuzemské vyhlášky hodnotu kolem 55 - 60 miligramů na kilogram (podle typu půdy). Takzvaná indikační hodnota, při jejímž překročení může být ohroženo zdraví lidí a zvířat je pak 400 miligramů. Zvýšené hodnoty ale vědci našli na D5 také u kadmia a astatu, což přisuzují důsledkům používání umělých hnojiv.
Vědci se zaměřili také na takzvané organické polutaty, tedy látky, jako jsou polychlorované bifenyly či polycyklické aromatické uhlovodíky, jejich limity byly v pořádku.
Studie nevznikla sama o sobě. Zadal ji stavitel průmyslových zón Panattoni. Podle ředitele společnosti pro Česko a Slovensko Pavla Sovičky je potřeba zohledňovat ekologickou zátěž při odnímání ploch z půdního fondu, tedy developeři by se podle něj měli ke kontaminované orné půdě dostávat snadněji než dosud.
Program OSN pro životní prostředí oznámil teprve vloni, že na světě už neexistuje jediná země, která by ještě používala olovnatý benzin pro osobní nebo nákladní automobily. Tou poslední bylo Alžírsko. Olovnatý benzin se používal přibližně sto let . Měl ale negativní dopad na životní prostředí i lidské zdraví. Olovo kontaminovalo vzduch, půdu. Způsobovalo srdeční choroby, rakovinu a mozkovou mrtvici. Navíc je spojováno s problémy vývoje mozku u dětí.
