Francouzi odmítají platit za dopravu. Jezdí načerno

Hromadná doprava v Paříži, ilustrační foto

Hromadná doprava v Paříži, ilustrační foto Zdroj: Profimedia.cz

Jízda načerno v městské hromadné dopravě se stala ve Francii národním sportem. Důvodem je mimo jiné i to, že při frekvenci, s jakou cestujícímu hrozí kontrola revizorem, vyjdou pokuty levněji než dlouhodobé předplatné. Pro dopravní podniky tak vyvstává otázka, zda nenastal čas podstatně zvýšit pokuty anebo zrušit jízdné a přimět stát nebo příslušnou obec, aby provoz MHD financovaly samy.

Dávno jsou pryč doby, kdy jízda na černo byly ve Francii fenoménem jen předměstské mládeže. Trendem zavedeným univerzitními studenty se stalo placení za aplikaci do chytrého mobilního telefonu „CheckMyMetro“ (zkontroluj si svoje metro) ve výši sedmi eur (180 korun) měsíčně místo 65 eur (1677 korun) za měsíční předplatné. Aplikace jim v reálném čase prozrazuje, kde se právě revizoři pohybují.

„Jsme evropskými průkopníky, kteří si myslí, že přestupky v dopravě nejsou nic vážného,“ uvedl pro AFP profesor politologie Julien Damona s odvoláním na průzkumy veřejného mínění agentur Valeurs, Eurobarometr nebo World Value. Podle něho tento přístup dokládá i slavná fotografie bývalého prezidenta Jacquesa Chiraka z roku 1980, jak ještě jako starosta Paříže přeskakuje turniket v metru.

Francouzi jsou k dodržování předpisů laxní

„V Británii je doprava dražší a přitom je tam méně přestupků,“ poznamenává. V berlínském metru (U-bahn) a visuté příměstské železnici (S-bahn) stále turnikety ani nejsou. „V katolických zemích je přestupek národním sportem,“ domnívá se filozof Michel Onfray. V protestantských zemích „jsme odpovědní za to, co děláme, protože udržujeme přímý vztah s Bohem“.

Jak v tom případě ale vysvětlit, že přestupků se v italské metropoli Římě dopouští 1,1 procenta cestujících v metru, zatímco v pařížském metru je to pět procent a téměř dvojnásobek v pařížských autobusech a tramvajích? Podle sociologa Alaina Mergiera je to proto, že ke katolické tradici se přidává ve Francii paradoxní vztah k státu a právnímu řádu.

„Francouzi totiž mají pocit, že stát má zajistit dodržování zákonů, zatímco oni odmítají seberegulaci,“ tvrdí. „Také věří, že hromadná doprava jim patří. Neplatí jízdné s pocitem, že nikoho ani neokrádají.“ Státní úředníci se obávají, že tento fenomén může být francouzskou specialitou. Odhaduje se, že francouzské železnice SNCF ročně přicházejí na nezaplaceném jízdném o 300 milionů eur (7,7 miliardy korun), uvádí francouzský ministr dopravy Frédéric Cuvillier. Pařížské dopravní podniky RATP zase hovoří o ztrátě 100 milionů eur (2,6 miliardy korun).

Pokuty musí bolet

Generální ředitel RATP Pierre Mongin proto minulý týden rázně bouchl do stolu a vyzval ke zvýšení pokut. Jenže aby byly kontroly účinné, musel by počet revizorů být vyšší a jejich týmy být mnohem pohyblivější. A to by stálo další peníze. Protože výnosy ze zaplacených jízdenek pokrývají zhruba jen 25 procent nákladů na provoz hromadné dopravy, rozhodly se dvě desítky francouzských měst zrušit náklady na kontroly cestujících a zpřístupnit dopravu zdarma. Učinilo to například stotisícové město Aubagne na jihovýchodě Francie, kde se následně zvýšil počet cestujících o 170 procent a snížila automobilová doprava o deset procent.

„Hromadná doprava by měla být zdarma, stejně jako knihovny, bazény, zdravotní péče, vzdělávání a vše, co je už tak jako tak zavedené z peněz daňových poplatníků,“ domnívá se Michel Onfray. „Tato situace nemůže pokračovat,“ píše na internetu mládež, která také volá po bezplatné hromadné dopravě. „Jízda zadarmo odstraňuje přestupky a kontroly“, rozplývá se nadšeně na webu dramatik Jean-Louis Sagot-Duvauroux . „Tohle je revoluce,“ dodává. To je další dobře známá francouzská cesta, uzavírá AFP.