Legendární žabotlamy dožívají, v Praze dojíždí poslední tři. Prohlédněte si jejich hřbitov

Poslední "žabotlamy" v Praze

Poslední "žabotlamy" v Praze Zdroj: Michael Tomeš

Poslední "žabotlamy" v Praze
Poslední "žabotlamy" v Praze
Poslední "žabotlamy" v Praze
Poslední "žabotlamy" v Praze
Poslední "žabotlamy" v Praze
45
Fotogalerie

Emilka, pantograf, panťák či žabotlam. Nejstarší typ československých elektrických souprav pro příměstskou železniční dopravu si pro svůj nevšední vzhled vysloužil řadu přezdívek, oficiálně nesou elektrické jednotky označení 451 a 452. Z původního arzenálu 62 čtyřvozových souprav zbyly Českým drahám poslední tři, které vozí cestující v Praze. Zbylé „žabotlamy“ čekají na sešrotování na odstavném nádraží mezi Záběhlicemi a Michlí, nebo už mají hořký konec za sebou.

Poslední „tři statečné“ však čeká stejný osud. Z provozu budou vlaky vyřazeny, až jim vyprší příslušné revize, nebo pokud vznikne neopravitelná závada. Poslední žabotlamy jezdí od pondělí do pátku na lince S41 z Prahy-Libně do Roztok u Prahy. Mohou se také ale mimořádně objevit i na jakékoliv jiné lince, pokud by dočasně nahrazovaly jiné soupravy.

České dráhy disponují ještě čtvrtou provozuschopnou jednotkou. Ta je ale uchovávána v depozitáři a slouží pro mimořádné muzejní jízdy či výstavy. Zatím nejdál byla na železniční akci v Košicích.

Celkem bylo tehdy ještě Československým státním drahám dodáno 62 čtyřvozových jednotek, a to mezi lety 1964 až 1968 a 1972 až 1973. Od konce devadesátých let minulého století byly nejprve doplněny novými jednotkami 471 City Elefant, později je tyto moderní vlaky začaly zcela nahrazovat.

Praha a její okolí přitom nebylo zdaleka jedinou oblastí, kde žabotlamy“ v minulosti jezdily. Svézt se jimi mohli pasažéři i na východním Slovensku, severní Moravě či na Olomoucku. Spatřit je bylo možné také na tratích ve východních Čechách. 

Ve své době patřily žabotlamy“ k nadčasovým vozidlům s moderním designem, pohodlným interiérem a unikátním technickým řešením, tedy nízkopodlažními nástupními prostory. Toto řešení nebylo v době vzniku obvyklé ani v západní Evropě a ve větší míře se začalo rozšiřovat na přelomu osmdesátých a devadesátých let.

Jednotky se vyznačovaly také značnou dynamikou jízdy, například rychlým rozjezdem či krátkou brzdnou dráhou, což se velmi osvědčilo právě v příměstské dopravě s krátkými vzdálenostmi mezi zastávkami a v hustém provozu na tratích v okolí Prahy.