Rikši jezdí k automatu na baterie. V asijském světě motorek se otevírá nový atraktivní trh

Stanice na výměnu vybitých baterií za nabité v síti Gogoro.

Stanice na výměnu vybitých baterií za nabité v síti Gogoro. Zdroj: Profimedia

Nejen vynikající kuchyně a exotická příroda, ale i dokonalá kakofonie, kterou svými zvuky vytváří nesčetné množství rikš, skútrů či motorek, neodmyslitelně patří k typickým znakům jihovýchodní Asie. Tedy alespoň dosud patřila. Ve státech jako Vietnam, Thajsko, Indonésie, Filipíny a mnoha dalších se totiž rozbujel byznys s dvojkolkami či tříkolkami, které pohání vyměnitelná baterie, natolik, že mohou velmi brzy tvořit mainstream. Region by tak sice ztratil tradiční mumraj, také by se ale zbavil nemalého množství emisí. A podle výpočtů, na které odkazuje Economist, by navíc uživatelé díky systému výměny baterií ušetřili za provoz.

Zatímco adopce plně elektrických osobních vozů probíhá ve většině států světa pomaleji, než se očekávalo, elektrifikace skútrů, rikš či motorek nabrala mnohem vyšší tempo. Například v Číně, největším světovém trhu s auty obecně a i s elektromobily, předloni tvořily polovinu prodejů právě bateriové dvojkolky a tříkolky. Podíl nově zaregistrovaných nových bateriových osobních vozů přitom v témže čase tvořil „jen“ šestnáct procent.

V Indii, Indonésii, Vietnamu či na Filipínách převyšují dvojkolky a tříkolky co do množství na silnicích klasické automobily trojnásobně až třicetinásobně. Obrovský potenciál tak umožňuje vznik mnoha nových spojenectví napříč byznysem.

Elektrifikovaní kurýři ve Vietnamu 

Například Selex Motors, vietnamský výrobce elektrokol a stanic na výměnu vybité baterie za nabitou, získal začátkem září kontrakt u indonéské GoTo Group. Objedná-li si tak zákazník ve Vietnamu bún bò nam bộ nebo prostě pizzu, kurýr dceřiného Gojeku mu ho doručí právě na elektrokole od Selexu.

Nový kontrakt získalo koncem srpna i Kymco. Tchajwanský výrobce motorek dodá thajské, státem vlastněné energetické společnosti PTT nové elektromotorky spolu s veškerými službami na výměnu baterií.

Nabitá baterie z automatu

Další tchajwanská společnost Gogoro zase utváří společný podnik s filipínským konglomerátem Ayala. Gogoro provozuje síť stojanů, v nichž jsou uskladněny a dobíjeny malé baterie do jednostopých vozidel. Šofér, který potřebuje dobít, tak jednoduše ke stojanu přijede, vytáhne si nabitou baterii o velikosti menší nákupní tašky podobně, jako kdyby vybíral peníze z bankomatu, zastrčí ji do skútru a bez zdržení jede dál. Síť Gogora, která má být už nyní dle firmy největší na světě, se díky spolupráci a Ayalou dál rozroste. Dnes ji má tvořit více než dvanáct tisíc stojanů ve více než 2500 lokalitách na Tchaj-wanu.

Obrovský potenciál nabízí také Indie. Od ledna do srpna se tam prodalo 5,5 milionu dvojkolek a tříkolek, meziročně o polovinu více. Takže ani Gogoro nelení. Letos oznámilo dva kontrakty s indickými doručovateli jídel Swiggy a Zomato. Skútry doručovatelů tak budou fungovat na bázi výměny malých baterií.

Úsporný pohon na výměnnou baterii

Economist odkazuje na letos zveřejněný výzkum poradenské společnosti Arthur D. Little, podle kterého mají být celkové náklady na vlastnictví dvojkolek a tříkolek s výměnnou baterií nižší než u podobných vozítek, která uživatelé dobíjejí doma, nebo do kterých lijí benzin. Průzkum vycházel z nákladů na ujetou míli během celého životního cyklu stroje.

Trend elektrifikace menších vozítek však naráží na překážku. „Budování sítí na výměny baterií je kapitálově velmi náročné, což je těžko obhajitelné, pakliže lidé nekupují dostatek patřičných vozítek. A lidé je patrně nebudou nakupovat, nebudou-li mít přístup k existujícím výměnným stanicím,“ píše Economist.

Kromě vyřešení tohoto rébusu podobného otázce, zda byla dříve slepice, nebo vejce, je třeba dotáhnout také standardizaci baterií. Ta má zabránit tomu, aby vznikalo více paralelních sítí stanic jen proto, že se baterie výrazněji liší.