Německo a Evropská komise urovnaly spor o konec vozů se spalovacími motory. I po roce 2035 bude dál možné nově registrovat vozy se spalovacími motory, ale jen pokud budou tankovat uhlíkově neutrální paliva, tzv. syntetická paliva neboli e-paliva.
Veškeré emise ze spalovacích motorů u nových vozidel budou od roku 2035 v Evropské unii zpoplatněny. Členské země EU definitivně schválily normu, která od zmíněného data prakticky znemožňuje prodej nových benzinových a naftových aut. Kromě syntetických paliv bude možné zřejmě používat také zkapalněný zemní plyn (LNG), vodík – ať už formou palivového článku, nebo zkapalněného vodíku – a hlavní roli bude zřejmě hrát elektromobilita.
Norma, jejíž podobu dohodlo koncem října české předsednictví, je součástí balíčku návrhů k výraznému omezení emisí skleníkových plynů. Vedle nulových emisí oxidu uhličitého od roku 2035 zavádí také postupný cíl snížit jeho zplodiny do konce tohoto desetiletí o 55 procent proti hodnotám z roku 2021.
Komise by na základě dohody s Berlínem měla během jara rozšířit dosavadní emisní normu Euro 6 o novou kategorii vozů poháněných pouze syntetickými palivy. Později v průběhu roku by se výjimka pro tyto vozy měla dostat přímo do schváleného nařízení na základě takzvané přenesené pravomoci, tedy bez předchozího schválení členskými zeměmi či Evropským parlamentem.
VIDEO: Otevření první samoobslužné veřejné plnicí stanice na vodík, Orlen Benzina Barrandov
Co jsou syntetická paliva?
Zatímco běžný benzin či diesel vzniká rafinací ropy, umělá paliva vznikají chemickou reakcí vodíku a oxidu uhličitého. Pokud je při výrobě využita energie z obnovitelných zdrojů včetně takzvaného zeleného vodíku, je palivo považováno za uhlíkově neutrální.
Jejich spalování produkuje výrazně čistší emise bez síry a aromatických uhlovodíků a využití CO2 pro výrobu (odpad z průmyslové výroby nebo přímo ze vzduchu) z nich dělá uhlíkově neutrální palivo. Syntetická paliva se mohou stát příměsí klasických paliv nebo se mohou spalovat zcela samostatně. Jejich využití si vynutí pouze částečnou úpravu klasických spalovacích motorů, také lze využívat současnou čerpací infrastrukturu.
Cena je proti klasickým palivům až pětinásobná
Problém je v tom, že syntetická paliva budou moci být vyrobena pouze reakcí zeleného vodíku a oxidu uhličitého, nikoli z fosilních zdrojů na bázi zemního plynu a uhlí. Energetická náročnost takové výroby je ale podle odborníků z Vysoké školy chemicko-technologické (VŠCHT) Praha vysoká. Výroba syntetických paliv je v současné době na začátku, celosvětové kapacity pro jejich využití v automobilové dopravě jsou zanedbatelné. Do budoucna tak budou potřeba nákladné investice do výrobní infrastruktury. Komplikací může být i zajištění základních surovin pro výrobu, uvedli zástupci VŠCHT Praha.
Jeden z prvních testů výroby provádí Porsche v Chile, kde v pilotní fázi bude vyrábět 130 tisíc litrů syntetických paliv ročně. V plánu je rozšíření kapacity až na 550 milionů litrů ročně, což je ale v celosvětovém měřítku pod rozlišovací schopností. Jen v Německu ročně spotřebují osobní auta několik desítek miliard litrů benzinu a nafty. Mezi další plánované závody patří Norsk e-Fuel v Norsku, který má začít vyrábět v roce 2024 a zaměřuje se na produkci leteckého paliva v množství kolem 25 milionů litrů ročně. Využití syntetických paliv je totiž možné například i v leteckých motorech. Nizozemské aerolinky KLM uskutečnily v únoru 2021 jako první na světě komerční let s cestujícími s využitím syntetického leteckého paliva vyrobeného z udržitelného zdroje.
Výroba v Česku je zatím nepředstavitelná, domnívá se ale docent Pavel Šimáček, odborník na paliva z VŠCHT. Ten tvrdí, že energetická náročnost výroby syntetických paliv je obrovská, přičemž v Česku nemáme ani žádné kapacity na výrobu. Šimáček primárně zdůraznil, že podmínky pro využití syntetických paliv v praxi budou do značné míry závislé na jejich případné definici v evropských normách. V základu podle něj jde o paliva vyrobená chemickou cestou ze syntézy zeleného vodíku a oxidu uhličitého. Technologicky je však podle něj možné ve výrobě například i využití biomasy nebo jiných produktů. „Bude ale záležet, zda to vyhoví podmínkám, které si státy nastaví,“ podotkl.
Poloprovozní pokusy s výrobou syntetických paliv a vyspělých biopaliv provádí v Česku podle našich informací pouze výzkumná základna UniCre v Litvínově, součást skupiny Orlen Unipetrol. Pilotní projekt výroby probíhá ale například v Drážďanech ve firmě Sunfire, která výrobní kapacity hodlá rozšiřovat.
To vše má pochopitelně vliv na cenu syntetických paliv. Ta je dnes více než pětinásobná vůči běžným pohonným hmotám – 150 až 200 korun za litr je mimo mísu. Je pravděpodobné, že cena sice půjde dolů, ovšem vždy bude vázána na cenu zelené elektřiny. Podle několik let starých studií by se ale v případě navýšení výroby a příznivých cen elektřiny mohla cena samotného syntetického paliva v budoucnu pohybovat kolem 1,4 eura (33 korun) za litr bez spotřební daně. Podle analýzy ekologické organizace Transport & Environment (T&E) však bude provoz automobilu na e-palivo během pěti let stát řidiče zhruba o 10 tisíc eur (235 700 korun) víc než provoz elektromobilu, ročně tedy o 50 tisíc korun více.
Budou potřeba masivní investice
Pro větší využití syntetických paliv tak budou zapotřebí masivní investice v řádu miliard. Děkan Fakulty chemické technologie VŠCHT Praha Petr Zámostný přitom upozornil, že komplikace mohou být i v logistice surovin a v energetické náročnosti výroby, kdy je třeba při výrobě spotřebovat víc energie, než potom palivo obsahuje. „To ale platí pro elektřinu také, takže syntetické palivo může být podobná energetická konzerva jako baterie,“ uvedl.
Pro výrobu bude podle Šimáčka možné využít procesy, které rafinerie v současné době používají pro výrobu pohonných hmot z fosilních paliv. Rafinerie však budou potřebovat zdroje zeleného vodíku a oxidu uhličitého a podle Šimáčka zatím není zřejmé, odkud budou tyto suroviny brát. Například využití oxidu uhličitého ze vzduchu si zatím neumí představit. Výroba bude přitom energeticky násobně náročnější než u fosilních zdrojů.
Spotřeba syntetických paliv v provozu se podle Šimáčka nebude příliš lišit od současných pohonných hmot z ropy. „Spotřeba bude víceméně podobná,“ řekl. Před obrovskou energetickou náročností výroby syntetických paliv – označovaných též jako e-fuel – varoval i europoslanec za TOP 09 Luděk Niedermayer. Z dostupných dat vyčíslil, že pokud by byl v Evropě prodán jeden milion nových aut na umělý benzin či naftu za rok – tedy zhruba každé desáté auto –, v horizontu 15 let bychom potřebovali tolik čisté elektřiny navíc, kolik odpovídá v průměru roční produkci 13 jaderných elektráren velikosti Temelína. „Co se týče e-fuelu, dnes se mluví o ceně kolem 100 korun/l, ne-li víc. I když díky větší výrobě jeho cena klesne, stále to bude mnohem dražší než dnešní spalovací mobilita,“ uvedl europoslanec.
„Tato paliva mají jednoznačné výhody, co se týče přepravy a tankování, jako paliva do klasických motorů, oproti výrobě vodíku jsou emisně výhodnější a nynější vysoká cena bude s navyšováním produkce klesat,“ tvrdí naopak šéf Unie nezávislých petrolejářů Ivan Indráček.
Europoslanec Ondřej Knotek (ANO) se domnívá, že schválená legislativa připouštějící nově i využití syntetických paliv stále nejvíce nahrává elektromobilům. „Povolit syntetická paliva je sice správný krok, ale je to jen kosmetická změna. Italové navrhovali povolit i biopaliva, která mají větší potenciál a jsou pro spotřebitele levnější než ta syntetická. Bohužel nezískali potřebnou podporu Německa ani Česka,“ uvedl pro E15.
Syntetická paliva mohou snížit emise na pětinu
Emise CO2 ze syntetických paliv by ovšem podle Václava Louly z České asociace petrolejářského průmyslu a obchodu (ČAPPO) byly až o 80 procent nižší. Pokud je bude možné využít, objeví se na trhu ještě před plánovaným zákazem spalovacích motorů v roce 2035, řekl Právu. „Taková paliva se mohou vyrábět z dřevní hmoty, plastů, lignocelulózy a z ní vyrobit vyspělá biopaliva, nebo lze zachytávat CO2 z atmosféry a spolu se zeleným vodíkem konverzními postupy vyrobit kvalitní syntetický benzin, naftu nebo petrolej,“ popsal Loula s tím, že na těchto nízkouhlíkatých kapalných palivech se pracuje, ale teď je ještě příliš brzy na to, aby s tím výrobci přišli na trh. „Velcí světoví petrolejáři i další světové firmy se budou určitě snažit, aby to bylo před rokem 2035 za předpokladu, že v konkurenci pohonů zůstanou spalovací motory,“ dodal Loula. Otázka nákladů i ceny pro spotřebitele bude podle něj hodně záviset na tom, jaké bude zdanění těchto paliv v konkurenci uhlíkově neutrálních paliv.
Plány na výroby e-paliv jsou staré přes 100 let
V roce 1913 získal německý chemik Bergius patent na technologii zkapalňování uhlí. Převod na ropné produkty prováděl přidáním vodíku. V období druhé světové války byl syntetický benzin vyráběný z uhlí strategickou surovinou, která nahradila ropu, a jedním z největších výrobců v celé třetí říši se stala rafinerie v Záluží u Mostu.
