„Je to ojedinělé vozidlo, které mělo sloužit prvorepublikové smetánce,“ řekl šéf VÚŽ Antonín Blažek. Duch doby nicméně rozhodl v neprospěch vlaku. Konstruktéři ČKD naplánovali jeho oficiální prezentaci na 14. března 1939 s předpokladem, že vozidlo ovládne tehdejší zpravodajství.
Vpád německých vojsk ale odsoudil motorák do zapomnění. I když v témže roce dosáhl při zkouškách rychlosti 130 kilometrů v hodině, v běžném provozu se následně objevoval jen sporadicky a definitivně byl odstaven v roce 1953. Najezdil pouhých padesát tisíc kilometrů.
M 260.001, přezdívaný Stříbrný šíp (Archiv ČD)|Stříbrný šíp na archivním snímku
„Nyní se po třiašedesáti letech, kdy naposledy vydechl, znovu rozjede. A přeji mu těch kilometrů alespoň milion,“ řekl Arnošt Kohl, který měl v DPOV obnovu vlaku na starost. Podle něj se z původního stroje zachovalo velmi málo, fakticky jen skříň, podvozky a pultík strojvedoucího. Vlak má například novou elektroniku, motory a vakuovou toaletu. Interiér je přesnou kopií původního, sedačky se vyráběly podle dobových fotografií, návrháři ale vycházeli například i z úchytů v podlaze a stěnách.
Vlak přitom zažil několik pokusů o oživení. V devadesátých letech ale skončil v Libni na nádraží, kde jeho zkázu téměř dokonali zloději a vandalové. Do Nymburka se dostal v roce 2011 těsně před rozpadnutím. Rekonstrukce se ukázala jako náročnější a nákladnější, než si původně „záchranáři“ představovali. I proto nebyl dodržen termín vyjetí v roce 2013.
Celkem stála záchrana vlaku přes 30 milionů korun. Nyní v DPOV chystají vyladění posledních detailů, poté motorák čekají náročné zkoušky na okruhu u Velimi a schvalovací proces u Drážního úřadu. VÚŽ a České dráhy jej mimo jiné chtějí nabídnout firmám ke komerčním jízdám.
Železniční muzeum v Lužné u Rakovníka|