Přechod na elektromobilitu nenabízí nové podnikatelské příležitosti jen samotným výrobcům a prodejcům aut. Budování a provoz elektronabíječek je však zatím poměrně nákladné a komplikované a profit z nich lze očekávat až za delší období.
V České republice aktuálně fungují přibližně dva tisíce veřejných dobíjecích míst. Drtivou většinu z nich však podle posledních dostupných dat Centra dopravního výzkumu provozují pouze velcí dodavatelé elektřiny, konkrétně polostátní energetická společnost ČEZ (624 stanic), Pražská energetika (281) a E.ON Energie (165), přičemž se zatím nezdá, že by někdo mohl v blízké době jejich nynější výsadní postavení v tomto segmentu ohrozit.
Plány gigantů
ČEZ zamýšlí do roku 2025 zvýšit počet svých dobíjecích stanic na osm set a jejich výkon se má v porovnání s dneškem zečtyřnásobit. „Výše vlastních prostředků ČEZ investovaných do výstavby nových stanic se pohybuje v řádu vyšších desítek milionů korun ročně a v dalších letech bude mít rostoucí tendenci,“ upřesňuje manažer útvaru čisté technologie ČEZ Tomáš Chmelík.
Podobně ambiciózní cíle mají i ostatní energetičtí obři. Velkou expanzi chystá E.ON Energie, která hodlá jen letos otevřít 135 nových nabíječek a do konce dekády jich chce mít v republice přes tisícovku. Do jejich výstavby investuje více než půl miliardy korun.
Pražská energetika konkrétní čísla neuvedla. „Jako pražská firma však usilujeme o to, aby naše dobíjecí síť byla nejsilnější a nejčetnější v hlavním městě,“ prozradil mluvčí společnosti Petr Holubec.
Profit za deset let
Zřídit elektronabíječku není z mnoha důvodů vůbec jednoduché. „Existují místa, kde je stavba dobíjecích stanic téměř nemožná. Například tam, kde infrastruktura elektrizační soustavy není tak hustá a silná, nebo v lokalitách, kde je existující zástavba či hodně dotčených stran, které se ke stavbě nabíječky vyjadřují,“ vypočítává Holubec.
Cena jedné stanice závisí na jejím výkonu a použité technologii. Může se tudíž pohybovat od sta tisíc až do tří milionů korun. Provozování nabíječek tudíž většinou není při malém vytížení ziskové.
„Pokud vezmeme poslední dostupná data z roku 2020, průměrná roční tržba jedné stanice činí 38 500 korun. V tuto chvíli se tedy o regulérní návratnosti investice do veřejné dobíjecí infrastruktury paušálně hovořit nedá,“ potvrzuje ředitel divize Udržitelné dopravy a diagnostiky dopravních staveb z Centra dopravního výzkumu Roman Ličbinský.
Dokonce i ČEZ a E.ON Energie počítají s návratností svých investic až v delším časovém horizontu. „Můžeme mluvit zhruba o deseti letech,“ odhaduje vedoucí oddělení Mobility Service v E.ONu Martin Klíma. „Celková suma tržeb za využití stanic v naší síti se pohybuje v řádu nízkých desítek milionů korun. Tyto prostředky, které investujeme zpět do rozvoje sítě, nám však stěží pokryjí náklady na samotný provoz stanic,“ souhlasí Chmelík. Vše bude podle firem záviset na tom, jak rychle v Česku poroste počet uživatelů elektrických vozidel.
Atraktivní sektor
Právě stále relativně malý zájem Čechů o elektromobily se tak jeví jako další významná překážka pro rozvoj byznysu s nabíječkami. V minulém roce v Česku přibylo kolem 6 300 aut s elektrickým pohonem, z toho čistě bateriových bylo jen 2 600. Plně elektrická auta tak prozatím představují pouze 1,3 procenta ze všech prodaných vozidel. Celoevropský průměr přitom činí osmnáct procent.
Nelze se proto divit, že některé firmy své plány v této oblasti zvažují velmi opatrně. „Trh s elektromobily je teď velmi turbulentní a nelze jej předvídat, natož odhadovat, co bude v roce 2035. Původně jsme plánovali výstavbu vlastních dobíjecích stanic, ale protože se k tomuto kroku chystají i energetické koncerny, pravděpodobně od něho ustoupíme,“ přiznává František Presl ze společnosti Bidli, která se v tuzemsku věnuje širokému okruhu služeb od výstavby rodinných domů až po prodej aut.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
