Životní pojištění nemá v Česku sjednané přibližně polovina lidí a ve srovnání se západní Evropou tak patříme k výrazně “podpojištěným” národům. Podle dat federace Evropských pojišťoven činí výdaje na životní pojištění v západní Evropě a ve Skandinávii klidně i tři čtvrtiny z celkového objemu všech pojistek. Za nechutí Čechů uzavírat životní pojistky stojí podle ředitele společnosti Mutumutu Jindřicha Lenze složitost pojistných produktů i neprůhledné podmínky pojišťoven.
Z průzkumu, který agentuře STEM/MARK zadala společnost poskytující online životního pojištění Mutumutu vyplynulo, že čtvrtina Čechů nerozumí pojistným smlouvám. V případě všeobecných obchodních podmínek je číslo ještě vyšší, nerozumí jim přes 30 procent dotazovaných.
„Dovolím si tvrdit, že nejde o ledabylost anebo hloupost klientů pojišťoven, že svým smlouvám nerozumí, anebo že je nečtou. Může za to způsob, jakým jsou pojišťovací smlouvy, a zejména pak ty životní, napsané. Bohužel, pojišťovnictví třeba na rozdíl od bankovnictví ještě nevsadilo na srozumitelnost,” říká Jindřich Lenz, zakladatel a šéf online životního pojištění Mutumutu.
Ještě horší je podle Lenze fakt, že ani pojištění lidé často netuší, k čemu jim je pojistka vlastně dobrá. Výzkum odhalil, že přes 14 procent majitelů životního pojištění neví, v jakých situacích je jejich pojištění kryje. Necelých 72 procent pak neví, kolik jejich životní pojistka obsahuje výluk, tedy případů, ve kterých může pojišťovna odmítnout plnění.
Kalkulačka životního pojištění>>>
Životní pojištění by si měl podle expertů sjednat každý ekonomicky aktivní člověk. Pokud navíc živíte rodinu nebo je na vašem příjmu závislý ještě někdo jiný, je „životko“ prakticky nutnost. Vhodné je sjednat si životní pojištění především pro případ výpadku příjmu kvůli nemoci nebo úrazu a pro případ invalidity. K tomu je ovšem potřeba i pojištění smrti, aby v případě nejhoršího blízcí vše finančně zvládli. Z dubnového průzkumu výzkumné agentury EMA Data vyplynulo, že polovina Čechů nemá v případě ztráty práce z čeho žít a 30 procent nemá žádný záložní plán.
S trochou nadsázky lze říct, že dokud Češi nevidí, nevěří. A pokud necítí nějaké urgentní hmatatelné nebezpečí, příliš se nebojí. Životní pojištění proto řeší až ve chvíli, kdy s nimi něco opravdu otřese. Citelný zájem o životko tak logicky přišel s koronavirem.
“Při pandemii se najednou iluze lidí o bezpečném životě v zemi, která není v přímém ohrožení válkou, nemocemi, přírodními katastrofami nebo bídou, rozplynula během pár dnů. Hlavně na začátku epidemie, kdy nikdo opravdu nevěděl, jak se situace vyvine, jsme zaznamenali enormní nárůst zájmu o životko,” popisuje situaci Jindřich Lenz z Mutumutu a ještě dodává: „Typické situace, pro které je dobré mít uzavřené životní pojištění, ale bývají mnohem prozaičtější a také méně mediálně atraktivní než hrozba nové nemoci.“
