Evropa si klade nesplnitelné emisní cíle, varuje český průmysl
Ani letošní červnové volby do Evropského parlamentu zřejmě nic nezmění na směřování Evropy stát se v roce 2050 prvním uhlíkově neutrálním kontinentem. Nejen o reálnosti plnění nastavených cílů v oblasti snižování emisí či využívání obnovitelných zdrojů energie (OZE) diskutovali účastníci výročního setkání Leading Minds Forum, které se konalo 11. a 12. září v Ostravě.
Zdá se, že kormidlo Evropské unie je jasně nastavené k zeleným obzorům bez ohledu na to, za jakou cenu se k vysněnému cíli dopluje. Už jen návrh Evropské komise snížit emise skleníkových plynů o 90 procent do roku 2040 ve srovnání s rokem 1990 totiž považují například mnozí zástupci energeticky náročných odvětví českého průmyslu za nesplnitelný. Důvod? V jednotlivých zemích EU zatím nejsou nastavené podmínky nezbytné pro investice do zelené transformace průmyslu. Podle jejich vyjádření dojde rovněž ke ztrátě konkurenceschopnosti českých firem na světovém trhu.
Jak upozornil europoslanec Ondřej Krutílek, mnohdy neexistuje ani zpětná vazba, zda unijní nařízení fungují a jsou smysluplná. „Devadesátiprocentní snížení emisí do roku 2040 ještě není definitivní. Musíme vyvíjet aktivitu a snažit se o změnu, prostě do toho šlapat. Rozhodně je potřeba požadovat zhodnocení dopadů bruselských návrhů na jednotlivé členské státy, a ne mít pouze obecné vyjádření, které není naprosto relevantní,“ zdůrazňuje Krutílek.
Jan Světlík, generální ředitel a předseda dozorčí rady Cylinders Holding, si posteskl, že tuzemský průmysl nezažívá dobré časy. Při této příležitosti zmínil rostoucí ceny energií i emisních povolenek, nedostatečnou dekarbonizační infrastrukturu, omezenou dostupnost nízkoemisních technologií a značnou byrokracii.
Protekcionismus škodí
„Ochota nové Evropské komise upravovat Green deal bude poměrně malá, i když možná se něco korigovat podaří. Každopádně by měly být cíle z pohledu naší země realistické a proveditelné se zohledněním také socioekonomických dopadů,“ uvažuje europoslanec Alexandr Vondra. Jednou z oblastí by podle něj mohla být elektromobilita. O elektrické vozy totiž lidé neprojevují takový zájem, jak se původně předpokládalo, takže by se v této souvislosti nabízely jisté úlevy pro auta se spalovacími motory. Ale to je samozřejmě ve hvězdách…
Alexandr Vondra rovněž připomněl narůstající protekcionismus v rámci Evropy, což může České republice s výrazně proexportní ekonomikou způsobovat nemalé problémy. Systém volného mezinárodního obchodu se podle něj rozpadá, a pokud zchudne německá ekonomika, totéž čeká i Česko.
Zmínil i fanatické zastánce zelené politiky EU, mezi něž patří například španělská politička Teresa Riberaová, která by měla v nové Evropské komisi zastávat post místopředsedkyně s úkolem naplňovat cíle Green dealu. Tato žena, přezdívaná „Timmermans v sukni“, velmi ostře vystupuje proti dalšímu rozvoji jaderné energetiky. To vše ve světle skutečností, že jaderná energie zajišťuje zhruba pětinu vyrobené elektřiny v EU, hovoří se o její renesanci a ČR před nedávnem vybrala dodavatele pro dostavbu Jaderné elektrárny Dukovany. Odpůrcem jádra je mimochodem i dánský politik Dan Jørgensen, jenž by měl mít na starosti energetiku.
Jan Dusík, zástupce generálního ředitele pro klimatickou politiku v Evropské komisi, připomněl, že nový unijní aparát měl začít fungovat od listopadu, nicméně dojde ke zpoždění. Takže dříve než v prosinci Evropská komise nezasedne. „Předpokládám, že hlavním tématem bude urychlení dekarbonizace, a moc bych si přál také návrhy na zjednodušení evropské legislativy i s ohledem na konkurenceschopnost na světových trzích. Důležité je rovněž další propojování energetických sítí v rámci moderní energetiky,“ říká Dusík.
Skanzen jménem Evropa
Právě přeregulovanost Evropy kritizuje ve své zprávě i někdejší italský premiér a bývalý šéf Evropské centrální banky Mario Draghi. Podle něj je zásadní snížit regulační překážky, které spolu s administrativní zátěží znemožňují podnikům více investovat. Pokud se situace srovná s USA, tak tam za posledních pět let přijal americký Kongres zhruba 3500 právních předpisů, zatímco v EU to bylo za stejnou dobu asi 13 tisíc právních aktů.
V podobném duchu hovořil Vladimír Schmalz, člen dozorčí rady společnosti Pražská plynárenská, jenž náš kontinent připodobňuje k „dotačnímu a regulačnímu skanzenu“ a nějaké zásadní pozitivní změny v průmyslu a energetice neočekává. Podle něj si Evropa dobrovolně vybrala stát se nejčistším světadílem, ale na úkor zchudnutí a ztráty konkurenceschopnosti.
Bilionové investice
Jak připomněl ministr životního prostředí Petr Hladík, zásadním cílem Česka je do roku 2030 snížit emise skleníkových plynů alespoň o 55 procent ve srovnání s rokem 1990. Dopomoci by tomu měl rozvoj OZE, energetické úspory a útlum fosilní energetiky včetně úplného ukončení těžby a spalování uhlí pro výrobu elektřiny a tepla do roku 2033. „Pevně věřím, že tento předpoklad naše země splní, poněkud skeptický jsem však ohledně devadesátiprocentních emisních cílů pro rok 2040,“ tvrdí Hladík. Upozorňuje rovněž na protekcionismus jednotlivých států, který EU jako celek oslabuje a poškozuje.
Každopádně je jisté, že do roku 2030 si modernizace průmyslu, energetiky a budov vyžádá zásadní investice s odhadovanými náklady přesahujícími bilion korun nad úroveň běžného investičního cyklu. „Vyšší náklady představují zejména investice do renovační vlny v budovách, které domácnostem sníží náklady na energie, dále pak půjdou finance na modernizaci dopravy a dopravní i energetické infrastruktury. Právě s těmito náklady nám navíc pomůžou peníze z evropských zdrojů, především z emisních povolenek a dalších nástrojů, jako je Národní plán obnovy nebo budoucí Sociální klimatický fond,“ poznamenal Hladík s tím, že snižování emisí není v protikladu k růstu HDP.
Zájem obcí v Moravskoslezském kraji investovat do OZE potvrdil Jakub Unucka, předseda dozorčí rady Moravskoslezského vodíkového klastru.
Lepší udělat něco než jen stát v koutě
Jak zdůraznil Pavel Drobil, předseda představenstva společnosti Anacot Capital, tuzemský průmysl potřebuje předvídatelnost a dlouhodobou stabilitu, aby obstál například v konkurenci s Čínou a dalšími asijskými zeměmi. „Česká republika bohužel není atraktivní zemí pro investování do energetiky. Chybí zde transparentní investorské prostředí, dochází k neustálým změnám legislativy, která navíc nezohledňuje tu evropskou. A vlastně ani politické klima u nás není optimální pro to, aby se zde realizovaly návratné investice,“ konstatoval Jiří Feist, člen představenstva společnosti EP Power Europe.
Zuzana Krejčiříková, ředitelka Public Affairs ve skupině ČEZ, se domnívá, že je potřeba průběžně vyvíjet aktivitu směrem k Bruselu a nenechat se zatlačit do kouta. Podobně i Zbyněk Solecký, místopředseda představenstva a CFO innogy Česká republika, uvažuje, že se musí spočítat, k jakému cenovému nárůstu dojde s ohledem na plnění unijních požadavků, a pak informovat jasně a srozumitelně českou veřejnost.
