Evropská komise posílila dohled nad zahraničními subvencemi. Detailně zkoumá i prodej telekomunikační divize PPF
Evropská komise zvýšila své úsilí v oblasti regulace zahraničních subvencí, jejímž výsledkem je přijetí nařízení o zahraničních subvencích (FSR), podle kterého musejí podniky od října minulého roku notifikovat Evropské komisi obdržené zahraniční subvence. Toto nařízení reaguje na rostoucí obavy z nespravedlivé konkurence a nedostatečné transparentnosti ve vztahu k zahraničním investicím, a to zejména z Číny.
Tato pravidla stanoví přísné podmínky pro firmy ze zemí mimo EU při investování a účasti ve veřejných zakázkách v EU s cílem chránit evropské podniky před nespravedlivou soutěží, říká Magda Olyšarová z advokátní kanceláře White & Case, která letos získala prestižní cenu v Chambers Europe Awards jako nejlepší právnická firma pro Českou republiku a v Evropě a také získala ocenění v žebříčku IFLR jako nejlepší právnická firma v Česku.
Jaká byla motivace Evropské komise k přijetí nařízení o zahraničních subvencích a proč zavedla speciální pravidla pro akvizice a veřejné zakázky s mezinárodním prvkem?
Komise provádí velkou a striktní regulaci v oblasti veřejné podpory, která se vztahuje na podniky v rámci Evropské unie. Tato regulace se ovšem nevztahuje na investory nebo dodavatele, kteří dostávají podporu ze zdrojů mimo Evropskou unii. Státy Evropské unie mohou podporovat soutěžitele na trzích jen za velmi striktních, předem daných pravidel. Ovšem zahraniční investoři například z Číny mohou nabízet lepší podmínky, jelikož nejsou omezováni pravidly o veřejné podpoře, a evropští konkurenti se jim pak třeba nemohou rovnat a nejsou jim schopni konkurovat. Tím vzniká nespravedlivá soutěž, kterou chce komise řešit, aby ochránila evropské firmy a trhy.
Byla tu i motivace bránit se přílivu čínských investic?
Určitě to byl jeden z cílů, který Evropská komise uvedla již během přípravy tohoto nařízení. Ovšem nařízení jako takové je neutrální a testy nejsou zaměřené výhradně na čínské investory. Ale faktem zůstává, že problém veřejné podpory viděla především u čínských investic.
Magda Olyšarová
Pracuje jako counsel v pražské advokátní kanceláři White & Case. Primárně se zaměřuje na soutěžní právo, regulatorní otázky a řešení sporů v oborech, jako je doprava, letectví, média, telekomunikace a finanční služby. Do White & Case nastoupila v roce 2006, před tím působila DG Competition Evropské komise. Vystudovala práva a ekonomii na Univerzitě Karlově.
Nařízení stanoví hranice, nad kterými vzniká povinnost notifikovat věc Evropské komisi. Jak byly podle vás tyto hranice nastaveny a jak se projevují v praxi?
My se zabýváme především koncentracemi, tedy případy v rámci M&A (fúze a akvizice – pozn. red.), na nichž vidíme, že komise nastavila hranici pro aplikaci nových pravidel velmi nízko. Toto se v praxi projevilo vysokým počtem notifikací. Původní očekávání bylo zhruba 33 notifikací ročně, ale již za prvních osm měsíců hlásí Evropská komise 96 případů v přednotifikační fázi, tedy ve fázi neformální konzultace notifikace s Evropskou komisí, 62 probíhajících řízení a 56 uzavřených věcí.
Tento nápad věcí vedl komisi k rozšíření svého původního speciálního týmu (Task Force) a k vytvoření plnohodnotného direktoriátu COMP.K, který se zabývá pouze FSR a má tři útvary, v jejichž rámci má několik týmů na konkrétní případy. Čili je to opravdu velký aparát, který může být časem srovnatelný s administrativou určenou pro dohled nad veřejnou podporou. Komise má pravomoci rozdělené mezi dvě unijní ředitelství: DG Competition, jež prověřuje fúze a akvizice, a DG Grow, které prověřuje veřejné zakázky.
Je zde i třetí možnost, jak komise může zasahovat do volného trhu prostřednictvím dohledu z vlastní iniciativy. Projevilo se to již v praxi?
Komise může z vlastní iniciativy kontrolovat trh a může do něho ex post zasahovat a prošetřovat investice, fúze a akvizice či veřejné zakázky, u nichž má podezření, že došlo k narušení vnitřního trhu zahraniční subvencí. Prošetřovat přitom může zahraniční subvence poskytnuté až pět let zpětně před účinností nařízení, pokud daná subvence narušuje vnitřní trh i poté, kdy nařízení nabylo účinnosti. Jedno takové ex officio řízení bylo zahájeno v dubnu. Řízení je zatím v úvodní fází a týká se čínských dodavatelů turbín do větrných elektráren v Bulharsku, Francii, Řecku, Rumunsku a ve Španělsku. Evropská komise také provedla neohlášená šetření v obranném sektoru v Polsku a v Nizozemsku, kde se zaměřovala na čínské dodavatele. Detaily těchto šetření samozřejmě neznáme.
Existuje nyní tlak na změnu přísných hranic pro aplikaci nových pravidel na zahraniční investice a veřejné zakázky?
V současnosti se nezdá, že by byl velký tlak na změnu hranic, které Evropská komise nastavila pro notifikaci zahraničních subvencí u fúzí a akvizic a veřejných zakázek. Komise je teprve na začátku aplikace nařízení a stále se učí, jak testy upravené v nařízení správně aplikovat. Přestože lze v budoucnu očekávat zjednodušení a zrychlení procesů, až si komise vytříbí a nastaví interní procesy, změny notifikačních hranic pravděpodobně nenastanou brzy, protože jsou zakotveny v nařízení.
Například v případě aktuálně probíhajícího prodeje telekomunikačních aktiv PPF emirátskému investorovi, což je první případ akvizice, ve kterém zahájila komise detailní šetření, sledujeme, že se komise teprve učí nařízení správně používat. Komise spolupracuje s účastníky řízení na nastavení standardů pro identifikaci a vyhodnocení narušujících subvencí. Komise plánuje vydat dodatečné pokyny k balančnímu testu v červenci 2024 a formální pokyny by měly následovat v lednu 2026. Jakmile komise získá více zkušeností, proces by se měl zjednodušit a zrychlit, což by mělo vést k menší administrativní zátěži pro podniky a k efektivnějšímu řízení.
Můžete uvést příklad detailního zkoumání jako v případě prodeje části telekomunikační divize PPF? Na co všechno se komise ptá?
Nemohu přesně říct, na co všechno se ptají, protože každá transakce je specifická. V řízeních, na kterých jsme se zatím podíleli, jsme viděli, že se komise ptá na široké spektrum informací. U fúzí a akvizic se například ptají nejen na to, jakým způsobem je transakce financována (zda například není podporována dotací nebo úvěrem od subjektu kontrolovaného třetím státem), ale také na detaily o tom, jak došlo k transakci, zejména pokud nebyl uskutečněn žádný tendr. Zajímají je detaily včetně toho, kde se strany setkaly, kolikrát se setkaly a o čem diskutovaly. Požadují také spoustu dokumentů, od interních prezentací po valuace. Navíc se dívají i na regulatorní prostředí, v němž působí zahraniční investor, včetně daňových pravidel či regulačních podmínek. To vše vytváří nejistotu pro subjekty zapojené do transakcí, protože se mohou obávat, zda jejich dohoda projde schválením komise. Celkově se jedná o velmi široké a detailní zkoumání.
Jak to lze firmám usnadnit? Máte k tomu nějaký klíč?
Samozřejmě, klíčovým prvkem pro usnadnění procesu je mít zavedený systém pro sběr informací o zahraničních subvencích a finančních příspěvcích. Evropská komise totiž vyžaduje nejen informace o dotacích nebo zvýhodněných úvěrech, ale o jakýchkoli zahraničních finančních příspěvcích. To je mnohem širší pojem, který může zahrnovat třeba i platby za dodávky výrobků nebo služeb od státem kontrolovaných podniků. Když například dodáváte služby třetímu státu, a to nejen vládě, ale i místní samosprávě nebo státem kontrolovanému podniku, celá platba může být považována za zahraniční finanční příspěvek.
Notifikační prahové hodnoty jsou stanoveny na 50 milionů eur za tři roky u fúzí a akvizic a na čtyři miliony eur za tři roky pro veřejné zakázky, což je, jak se v praxi ukazuje, velice nízko nastavená hranice. Je tedy důležité, aby si i investoři v EU tyto informace hlídali. I oni se totiž mohou ocitnout v situaci, kdy budou muset notifikovat, což prodlouží celý proces. To se například stalo české společnosti ČEPS při akvizici Net4Gas. Ačkoli obě firmy byly české, kvůli určitým smlouvám bylo nutné projít FSR řízením.Pro usnadnění tohoto procesu je klíčové zavést systém, jenž bude pravidelně sbírat a evidovat všechny zahraniční finanční příspěvky a subvence.
Vyvinuli jste aplikaci, jež má za cíl usnadnit sběr dat týkajících se FSR. Jak přesně funguje?
Společně s kolegy z naší kanceláře v Bruselu, s nimiž úzce spolupracujeme, jsme se od začátku zaměřili na FSR a sledovali přípravu tohoto nařízení. Spolupracovali jsme s Evropskou komisí a pořádali jsme workshopy, díky čemuž máme široké know-how v oblasti FSR. Navíc jsme ve spolupráci s naším vývojářským týmem vyvinuli aplikaci, která výrazně usnadňuje našim klientům sběr potřebných dat.
Aplikace funguje jako formulář, který klade klientům specifické otázky, aby zjistili, jaké informace je potřeba sbírat. Tyto informace se evidují ve struktuře, jež usnadní jejich přenos do notifikačního formuláře. Pro větší společnosti, které často investují v rámci EU, například private equity fondy, může být užitečné mít vlastního FSR specialistu, který se bude starat o tuto agendu. Každá společnost by měla mít přehled o všech finančních příspěvcích, které její skupina obdržela v posledních třech letech od států mimo EU. Důkladné zmapování těchto informací je důležité, aby nedošlo k opomenutí notifikace či komplikacím a zdržením v notifikačním procesu a navazujícím řízení.
Jak se může v důsledku notifikace transakce protáhnout?
Proces notifikace u těchto transakcí může být zdlouhavý z několika důvodů. Základní řízení trvá 25 pracovních dnů a nelze ho zkrátit (jedná se o takzvanou waiting period, která musí celá uplynout – pozn. red.). Základnímu řízení ale předchází přednotifikace, která nemá stanovený časový limit a může trvat měsíce, zejména pokud je transakce financovaná s pomocí prostředků dotovaných nebo jinak zvýhodněných třetím státem nebo investor pochází ze složitého regulatorního prostředí.
Komplikace mohou nastat i kvůli notifikačním formulářům, které jsou sice standardizované v rámci prováděcího nařízení, ale nemusejí vždy obsahovat veškeré potřebné informace. To může vést až k nezamýšleným situacím, kdy je potřeba doplnit další detaily nad rámec formuláře, aby komise mohla ověřit, zda se má transakce vůbec notifikovat.
V transakční dokumentaci jsou stanoveny lhůty pro jednotlivé úkony, stejně jako další podmínky pro jejich uskutečnění, a také konečné datum, k němuž musí být transakce nejpozději vypořádána. Strany transakce jsou tak pod velkým tlakem, aby co nejdříve splnily veškeré požadavky Evropské komise a mohly transakci vypořádat. Celý proces včetně přednotifikace může ve složitějších případech trvat klidně osm až dvanáct měsíců.
Může být tedy příprava finančních informací předem pro subjekty výhodná?
Připravenost finančních informací může podnikům výrazně pomoci. Tyto informace se totiž přímo promítají do notifikačních formulářů pro Evropskou komisi. Podniky jsou také schopny rychle reagovat na doplňující otázky komise, což je klíčové. My klientům se sběrem informací pomáháme. Naše aplikace usnadňuje sběr těchto dat a jejich přenos do formuláře, což je pro klienty při uzavírání nových transakcí velice důležité.
Od přijetí nařízení platí, že kromě běžných finančních údajů – informací o obratech nebo strategických činnostech – je důležité sledovat také zahraniční finanční příspěvky. Při každé větší akvizici je třeba kromě standardních odkládacích podmínek myslet také na FSR, což je nový aspekt, který může ovlivnit schválení transakce.