Řadu velkých společností brzy čeká povinnost sestavovat takzvaný nefinanční reporting podle nových, nesrovnatelně rozsáhlejších pravidel. Podle Martina Křivánka z KPMG budou muset například posuzovat dopady na místní biodiverzitu podle specifik každého místa, ve kterém působí. Nedostatečně či nepravdivě zpracovaná zpráva pak může vést i k soudním sporům, jako se to už stalo v západních zemích. „Už nebude stačit jen někam vyjet, vysadit pár stromků a vyfotit se s nimi,“ říká Křivánek, který v KPMG vede tým zaměřený na ESG.
O nefinančním reportingu se hovoří často, avšak směrnice ještě nebyla do českého právního řádu implementována. V jaké jsme tedy fázi a co všechno víme?
Klíčová směrnice je schválená od listopadu, přičemž se čeká na oficiální vydání v úředním věstníku EU. K tomu by mělo dojít do konce roku a členské země pak budou mít na implementaci 18 měsíců. U nás se zřejmě promítne do zákona o účetnictví.
Co tedy víme o očekávaných povinnostech?
Těžko lze předpokládat, že by některý stát zavedl výrazně slabší povinnosti, než směrnice stanoví. I proto že by to domácí firmy limitovalo vůči zahraničním partnerům.
Zřejmě největší rozdíl oproti stávající úpravě spočívá v tom, že dnes stačí společnostem popisovat věci kvalitativně. Zatímco napříště je budou muset kvantifikovat, tedy měřit. K tomu ovšem existuje řada standardů, které se ještě rozpracovávají a vyjdou zřejmě až v létě příštího roku. Teprve z nich vyplynou metodika a konkrétní obsah tabulek.
Kolika zdejších firem se to tedy bude týkat?
V té první vlně od roku 2024 odhaduji do stovky. V druhé vlně, kdy už půjde o všechny velké účetní jednotky s více než 250 zaměstnanci, se předpokládá zhruba 1500 subjektů, tedy skoro každá větší společnost. Od roku 2026 pak pod tuto povinnost spadnou i malé a střední firmy obchodované na burze, což se ale České republiky moc netýká.
Co ve výkaznictví znamená prvek dvojí materiality?
Materialita řeší, zda se vás popisovaná věc dotýká. Dvojí materialita ovšem řeší, zda se dotýká i vašeho okolí. Pokud například produkujete nějaký odpad, tak jeho objem nevztahujete pouze ke své vlastní velikosti, ale třeba i k dotyčné lokalitě.
S tou jednoduchou materialitou už firmy pracovat umějí. Teď ovšem budou muset svoji ESG strategii mimo jiné probírat se všemi stakeholdery, jako jsou zaměstnanci, obce a další subjekty. Budou muset zmapovat, co je pro ně důležité, a to pak integrovat do zmíněné strategie. Toto je poměrně zásadní změna v přístupu. Pokud totiž takové kroky neuděláte, vystavujete se riziku, že vaši nefinanční zprávu někdo napadne. Třeba s tím, že jde o greenwashing.
Jak jsou na to české firmy připraveny?
Řekl bych, že tu máme několik skupin. První tvoří lídři, kteří už zjistili, že jde o nutnost. Mnohdy je také kultivují jejich majitelé či partneři z eurozóny. Podle mě jde o nižší desítky firem, například z energetiky či bankovnictví. Vydávají objemné zprávy tvořené specializovanými týmy a části těch zpráv mají ověřené třetími stranami.
Pracují s nějakými standardy?
Ano, existují globální standardy, přičemž tyto společnosti se zpravidla k některému z nich hlásí. Ovšem nemá to právní závaznost.
Druhou skupinu tvoří ti, kteří už tuší a začínají oblast ESG nasávat. Řekl bych, že jde o účastníky pelotonu, na které mnohdy ti lídři nějakým způsobem tlačí. ESG si mapují, možná už vydali první zprávu nebo se na ni chystají. Oproti lídrům to určitě budou mít těžší, protože jejich povinnosti se skutečně navýší a v roce 2025 už budou muset sbírat údaje.
Třetí skupinu pak tvoří ti, jichž se zatím nic z ESG netýkalo. Často jej považují za nějakou ideologii EU, s níž nemají nic společného. Nepotřebují ji ani oni, ani klienti, a tak se o ni nezajímají. Samozřejmě to budou mít dost složité a budou asi dost překvapení, co všechno nefinanční reporting obnáší. Protože nepůjde o to vytvořit nové tabulky z již známých dat. Naopak, mnohá data budou muset nově sbírat, třeba i od dodavatelů, protože budou potřebovat znát i jejich uhlíkovou stopu.
Můžete uvést konkrétní příklady měření dopadů na okolí?
Konkrétně třeba budou firmy muset reportovat spotřebu vody v metrech krychlových. Tu samozřejmě zpravidla znají. Ovšem teď budou muset do hodnocení přidat, zda nepůsobí v lokalitě s nedostatkem vody.
Budou muset také určit podíl aktiv, která jsou vystavena klimatickému riziku. Tím pádem budou muset vzít v potaz každou lokalitu všech svých aktiv a působišť. Může jít o pobočky a také třeba o pole, nebo dokonce o trafostanici či vysílač. A pak hodnotit, kde je jaké riziko třeba povodní.
Netýká se to jen fyzických rizik, ale i takzvaných přechodových. K těm mohou patřit omezení provozu či dodatečné investice kvůli zpřísňování ekologických, energetických a dalších norem.
Abyste mohli vyhodnotit dopad svého fungování na oblasti s citlivou biodiverzitou, budete zase muset znát mapy lokalit biodiverzity. Zda v nich působíte, nebo do nich třeba pronikají vaše emise. To bez dodatečné odbornosti a speciálních dat nevyhodnotíte.
Ty povinnosti jsou obecné pro všechny a pak jsou některé specifické pro konkrétní sektory.
Co třeba sociální oblast?
Tam spadá například procento zaměstnanců, kteří si mohou vzít volno z rodinných důvodů, a kolik z nich to využilo. Nebo procento zaměstnanců, kteří spadají pod kolektivní smlouvu. To by ještě neměl být problém, takovými údaji HR oddělení disponuje. Ovšem pak bude třeba také vyhodnotit odměňování mužů a žen na stejných pracovních a manažerských pozicích. Určit medián, průměr a to vše porovnat.
Obecně pak platí, že v řadě oblastí bude třeba nejen vykazovat stav, ale také určovat cíle na další roky. Typicky u uhlíkové stopy. K tomu musíte mít strategii, kam se chcete dostat a jak, tedy i nakolik jsou tyto cíle validní. Pokud je pak plnit nebudete, bude to problém.
ESG se většinou vnímá čistě jako otázka společenské odpovědnosti. Jak ale souvisí s řízením rizik?
Já sám jsem si v této oblasti prošel určitým vývojem. Dnes kolem sebe vidím dva extrémy, buďto aktivismus do roztrhání těla, nebo cynismus, že mě se to netýká. Cílem ochrany klimatu určitě není vrátit se do jeskyní. Cílem je fungovat, držet určitou kvalitu života, ale zároveň chránit planetu pro budoucnost. Třeba i elektromobilita naráží na ekonomické možnosti planety, ekologické dopady těžby drahých kovů i na stávající možnosti elektrické sítě. Je proto nutné hledat pragmatický a finančně racionální přístup, čemuž myslím vysoké ceny energií dost nahrály. Protože dřív nás ceny plynu k žádné dekarbonizaci netlačily. EU by nás k ní stejně nakonec přes systém emisních povolenek dotlačila, ale trvalo by to mnohem déle než teď.
Celé se to dotýká i řízení rizik. U nás ještě spotřebitelé tolik na ESG nehledí. Ale třeba velké firmy se už na to u svých dodavatelů dívají. Ty zprávy tedy nejsou jen nějakým dokumentem, který nikdo nečte. Naopak čím dál víc bank a institucionálních investorů je posuzuje a rozhoduje se podle nich. V některých zemích si toho všímají i zákazníci, což se u nás možná začíná pomalu týkat mladší generace. V Německu bude platit od ledna nařízení, podle něhož budou firmy nad 3000 zaměstnanců muset své dodavatele a dodavatele dodavatelů prověřovat právě z hlediska ESG. Takže pokud někdo k těmto výkazům přistoupí ledabyle nebo v nich bude podvádět, může se pak klidně dočkat i toho, že se s ním bude někdo soudit.
Jak to bude s vymáháním a sankcemi?
Pokud bude tvorba nefinančního reportingu v zákoně o účetnictví včetně jasných pravidel, tak samozřejmě může dojít i na sankce. Ale hlavně by se firmy měly obávat, že je podvádění či laxnost mohou připravit o dodavatele, zákazníky, kvalitní zaměstnance, nebo dokonce vést i k soudnímu sporu. Protože si někdo přečetl, jaký mají profil, a následně se cítil podvedený.
Jako celek tak nefinanční reporting vyžaduje změnu v myšlení, kdy společnostem už nebude stačit někam vyjet, zasázet tam pár stromků a vyfotit se s nimi. Nefinanční reporty se svými náležitostmi i významem dostanou na úroveň finančních. To je potřeba si uvědomit již dnes.
Martin Křivánek
Martin Křivánek je ředitelem v oddělení risk consultingu v KPMG. Ve společnosti pracuje od roku 2007. Zaměřuje se na oblast regulace finančních institucí, řízení rizik, compliance a ESG.
