Komunitní energetika poutá čím dál větší pozornost
Počínaje letošním 1. srpnem zahájilo Elektroenergetické datové centrum (EDC) přijímání registrací ke sdílení elektřiny, které se má stát základním stavebním kamenem komunitní energetiky. Bilance za první měsíc je následující: celkem 7896 registrací a 4414 výroben. Rovněž komunitní energetika byla jedním z témat, kterým se věnovalo výroční setkání Leading Minds Forum. Uspořádala ho 11. a 12. září v Ostravě poradenská společnost DDeM.
Do české legislativy zavedla komunitní energetiku novela energetického zákona, tzv. lex OZE II. „Sdílení elektřiny je možné po celé České republice bez ohledu na distribuční oblast, úroveň napětí, dodavatele energie nebo kategorie zákazníka. Nezbytnou podmínkou je instalace takzvaného chytrého elektroměru. Ten zdarma vyměňují provozovatelé distribučních soustav na základě zprávy od EDC o registraci spotřebitele na jejich distribučním území,“ konstatoval Petr Kusý, předseda představenstva a generální ředitel EDC.
Sdílení jako počátek
Zájem mezi obcemi dokládají namátkou jihomoravské Brumovice, kde byla hned v srpnu za tímto účelem založena skupina sdílení. Výrobna na střeše jednoho z domů v tomto případě poskytuje zdarma elektřinu obecní čističce odpadních vod. Podle Pavla Zámyslického, ředitele odboru politiky ochrany klimatu na ministerstvu životního prostředí, rezort sdílení elektřiny v obcích jednoznačně podporuje.
EDC aktuálně funguje v tzv. dočasném řešení. Od srpna 2026 se počítá se zahájením plného provozu, který nabídne nové možnosti sdílení elektřiny a současně rozšíří funkce EDC do dalších oblastí moderní energetiky, jako jsou akumulace, flexibilita nebo agregace.
Výdaje na bezpečnou infrastrukturu
Pozitivně vnímají sdílení elektřiny i s ohledem na kolektivní spotřebu rovněž Claudia Viohlová, generální ředitelka E.ON Česká republika, a Dries Acke, zástupce generální ředitelky ve společnosti SolarPower Europe. Podle Viohlové je sdílení elektřiny nový trend, jenž rezonuje napříč Evropou, a energetické komunity představují jen začátek v nástupu moderní energetiky. Jak připomněl Acke, velký vliv na zvládnutí nedávné energetické krize měly OZE. „S dalším rozvojem solárních elektráren souvisí i potřeba rozšíření flexibility a možnost ukládání takto vyrobené energie do baterií. Ceny akumulátorů průběžně klesají a jejich podíl vzrůstá,“ nechal se slyšet Acke.
Jak upozornil Marian Rusko, předseda Rady Českého sdružení regulovaných elektroenergetických společností, předpokladem pro sdílení jsou stabilní elektroenergetické sítě. S tím souvisí masivní investice, které si vyžádá další rozvoj fotovoltaik a nástup nových zdrojů energie. Do posílení a modernizace sítí, včetně jejich digitalizace, má jít v příštích deseti letech v Česku téměř půl bilionu korun.
„Sdílení elektřiny nemá ambici zachránit českou energetiku, ale na druhou stranu jde o důležitý prvek zapadající do mozaiky moderní energetiky,“ uvedl vrchní ředitel sekce energetiky na MPO René Neděla.
Očekávaná cenová stabilita
Michal Macenauer, ředitel strategie ve společnosti EGÚ Brno, se domnívá, že na sdílení je potřeba se dívat realisticky. „Bublina prvotního nadšení musí opadnout, pak se teprve bavme o přínosech. Sdílení elektřiny vypadá na první pohled lákavě, ale přistupujme k celé věci přece jen obezřetně,“ doporučuje Macenauer.
Podle Jiřího Matouška, ředitele marketingu a člena představenstva ve společnosti Centropol, by v budoucnu mohlo dojít k přehodnocení cenového modelu s ohledem právě na změnu struktury energetického trhu. Stanislav Trávníček, předseda Rady Energetického regulačního úřadu (ERÚ), předpokládá zklidnění cen energií. „Je potřeba vyhodnotit nově zavedená chytrá měření a na základě toho pak nastavit nový tarifní systém,“ dodal Trávníček.
Přidaná hodnota pro zákazníka i celý trh
Jaké otázky by si měl položit člověk, který uvažuje o sdílení elektřiny, přiblížila šéfka E.ON pro Českou republiku Claudia Viohlová: „Zaprvé lidé musejí zvážit, jaká aktiva pro sdílení energie již mají k dispozici a zda splňují zákonné požadavky na sdílení. Měli by se zamyslet nad motivacemi a očekáváními, která mají spojená se sdílením energie. Chtějí se o přebytky výroby podělit se svou rodinou nebo s přáteli? Vidí sdílení energie jako dodatečný příjem nebo způsob, jak snížit náklady své domácnosti? Nebo chtějí využívat udržitelnější či decentralizované zdroje energie? Kolik úsilí a peněz chtějí investovat do budování sdílené skupiny nebo komunity? Udělali si hrubý výpočet přínosů sdílení energie a porovnali jej s dostupnými alternativami?“ V neposlední řadě je podle Viohlové dobré přemýšlet o dalších produktech a službách, které mohou lidé získat, jako je virtuální baterie, a o smluvních podmínkách jejich dodavatele energie i komu budou přebytky energie prodávat.
A bude mít komunitní energetika reálný dopad na celý energetický byznys, nebo je to jen alternativní obchodní model? „Co se týče sdílení, tak jde pouze o virtuální transakci. Fyzika funguje bez ohledu na virtuální sdílení,“ vysvětluje René Neděla z MPO s tím, že pokud jde o komunitní energetiku v širším pojetí, kdy je zejména snaha vytvářet lokální projekty, které se zpravidla týkají fotovoltaik, větrných elektráren, ale třeba i kombinované výroby elektřiny a tepla nebo biomasového kotle a baterie, tak je to jistě vhodný doplněk do energetického systému s vidinou: lokálně vyrobím a lokálně spotřebuji.
