Na pracovní sílu začne umělá inteligence tlačit už za dva až tři roky

Co je tou nejvyužívanější aplikací umělé inteligence? Jsou to chatboti?

Ve skutečnosti ne. Nejpoužívanější je ta, na kterou lidi už dávno zapomněli. Nebo si neuvědomují, že ji používají, že díky ní odemknou mobil pomocí obličeje nebo v něm třeba třídí fotky. Že AI řídí a optimalizuje operační systém jejich smartphonu, že právě ona cílí obsah na sociálních sítích. Je to ambientní umělá inteligence, na které jsme civilizačně závislí a nikdo to už ani nevnímá. Je jakoby neviditelná, zatímco chatboti jsou nejviditelnější, alespoň marketingově.

Je potřeba vidět a vědět, že na těchto jazykových modelech není podstatné, že umí chatbota, to je druhořadé. Naprosto zásadní je, že tyto modely rozumí, jak funguje naše složitá lidská realita. Že se naučily s námi sdílet jazykový popis světa a rozumět tomu, jak věci v našem světě fungují.

A který z těch modelů je na nejvyšší úrovni?

Je těžké to zcela porovnat, protože každý se hodí na trochu něco jiného. Ale na obecné použití, tedy kombinaci fungování v běžném jazyce a plnění užitečných úkolů v běžné produktivitě drží prvenství napůl GPT-4o od OpenAI a Claude 3.5 Sonnet od Anthropicu.

Jak se daří umělou inteligenci využívat ve firmách?

Spousta firem ji využívá a využívala daleko dřív než tu byla ChatGPT. Třeba v doporučovacích systémech, v systémech prediktivní údržby a v optimalizačních systémech výrobních firem. Vědomě začaly některé firmy využívat generativní AI, kdy mají vlastní chatboty pro asistenci zaměstnancům, například v call centrech, na prodejnách jako pomoc při řešení některých postupů s klientem, přípravu dokumentace a podobně. A někde jsou to chatboti nebo voiceboti využívaní v péči o zákazníka. Nicméně podle mého názoru tato AI firmám zatím nepřináší úplně dramatickou přidanou hodnotu.

Mnohem důležitější je ta úplně a hluboce integrovaná do firemních a kancelářských nástrojů, které podnik běžně používá. A ani o tom neví, respektive to nevnímá. Třeba v informačních a automatizačních systémech může výrazně navýšit hodnotu. A i tady mohou pomoci jazykové modely, protože zpřístupňují přirozeným jazykem interface do mnoha dalších složitějších systémů.

Podle mě nejvýraznější užitečnost prokazují jazykové modely při vývoji softwaru. Profese softwarového inženýra je podle mě ohrožena stejně jako profese copywritera. Činnost junior softwarových inženýrů bude v brzké době plně automatizována. Už dnes jdou části vývoje outsourcovat na AI. Dochází ke zrychlení procesu programování, vylepšování a zefektivnění její pomocí. Plus velmi výrazně šetří čas při zpracování doprovodné dokumentace.

Myslím, že velmi důležití budou tazvaní AI agenti. To je entita, která jedná ve světě s nějakým cílem, agendou. Dáte jí cíl, návrh, který ona zprocesuje. Například bude procházet zdrojové kódy v rámci celé firmy a hledat bezpečnostní chyby. Když je najde, tak celý proces příslušně vyřeší.

V tom vidíte aktuálně největší přínos?

Ano, myslím, že za dva až tři roky tu budou překvapivě dobří AI agenti specializovaní na různé typy prací například v korporacích nebo jako zmiňovaní softwaroví inženýři.

A mnoho aplikací bude třeba ve zdravotnictví, i když to bude ta už známá „stará“ AI, jinde používaná deset let, třeba pro diagnostiku z CT snímků. Věřím, že právě ve zdravotnictví, v klinické praxi a lékařské péči může hodně pomoci. Nebo v připravenosti na pandemické a biologické hrozby a reakcích na ně a také ve farmakologickém výzkumu.

A co začneme za dva až tři roky významně pociťovat a co nebude pro mnoho lidí příjemné, bude tlak na pracovní sílu, na pracovní pozice. Je důležité říkat, že to bude hodně lidí bolet, možná všechny. Lidé začnou opravdu přicházet o práci.

Za deset let budeme podle mě mít s pravděpodobností na 70 procent obecnou umělou inteligenci AGI, která bude schopna řešit libovolné problémy. Ještě nebude v podobě superinteligence, tedy nebude schopna v praxi libovolné problémy řešit lépe než člověk, ale už budeme vědět, jak toho alespoň teoreticky dosáhnout. Tou dobou by také mohla kulminovat sociální krize. Spousta pozic bude nahrazena AI agenty, ale ještě se nám nepodaří zrealizovat odpovídající společensko-kulturní a ekonomické reformy. Nebude tu pro řadu lidí reálně nahrazen smysl života, který měli dosud v práci, o kterou přišli. Dvě třetiny lidí v produktivním věku nejsou podle mě schopní být bez práce, ve které vidí smysl a cíl svého života. A navíc nebudeme podle mě schopní transformovat do té doby ekonomiku tak, abychom měli pro velké množství lidí základní nepodmíněný příjem. To je myslím možné tak v horizontu dvaceti let.

Co by tedy měli firmy dělat, na co se připravit?

Myslím, že tak osmdesát procent firem nemusí řešit, jak AI technicky integrovat. Získají ji postupně v nástrojích, které již stejně nyní používají, zejména v různých SaaS platformách, tedy u softwaru poskytovaného jako službu. Spíš se musí firmy připravit na to, že budou muset měnit svůj byznys. Budou muset například zredukovat na polovinu počet lidí anebo neredukovat počet lidí, ale vymyslet, jak je využít k významnému růstu svého byznysu.

A posun bude i v posílení startupové kultury. Dochází k velké demokratizaci AI nástrojů a zdrojů k vybudování firmy. Za dva, tři roky tu bude velké množství docela složitých a sofistikovaných firem, které budou modelem one man show. Mnoho pozic dříve zastávaných lidmi, třeba softwarovými inženýry, budou obhospodařovat AI agenti. Rozumně využitelnou formu AI si pro svůj projekt dnes už můžete koupit jako „housku na krámě“, a nepotřebujete k tomu mít velký tým plný AI výzkumníků.

Hodně se změní odvětví, která pracují s textem, s kreativou a vytváří třeba hudební nebo textové a obrazové artefakty. Například profese copywritera, žurnalisty, ale i programátora, právníka. A také kreativní činnosti jako spisovatel, marketingový grafik, designér. Asi úplně nezaniknou, ale změní se a budou čelit nové realitě.

Velmi dramaticky zasáhne AI i do kyberbezpečnosti, a to jak na straně útočníků, tak i obránců. Ohroženo kyberútokem bude mnohem více firem, protože to, co dosud dělali lidé, nahradí umělá inteligence. A tu není třeba platit. Takže pokud se kyberhackerům nevyplatilo pálit člověkohodiny na útok na malé firmy a soustředili se na korporace, nemocnice a jiné velké cíle, s rozšířením AI, s automatizací se to změní, půjde mnohem lépe škálovat. Půjde snadněji využívat bezpečnostních chyb malých firem. Pak je tu kognitivní bezpečnost, kdy roste schopnost produkovat realistické a uvěřitelné fake news a konspirační teorie a bude velmi těžké rozlišit realitu a podvod. Sice se zvýší i možnost obrany, ale ta asymetrie mezi útokem a obranou, kdy útok se nemusí povést x-krát, ale obrana nesmí selhat ani jednou, se bude zvětšovat, nůžky se budou více rozevírat.

Jan Romportl

Jan Romportl je a zakladatelem a výkonným ředitelem startupu Elin.ai a Deep Tech Partnerem v Presto Ventures. V minulosti pracoval pro PPF a O2 Czech Republic. V úterý 8. října vystoupí na panelu hlavní události Týdne inovací, nazvaném AI horizonty: co čeká firmy a startupy?