Obliba cloudů roste i díky jejich vyšší bezpečnosti. Práci s klávesnicí nahradí komunikace hlasem

Co je na budování podnikových informačních systémů teď nejsložitější?

Komplexita procesů v jakémkoliv našem jednání a v byznysu obzvlášť pořád roste. Zároveň rostou jak legislativní nároky, tak očekávání odběratelů. Množství informací, které musíme zpracovávat, přibývá, řekl bych až exponenciálně. Bez funkčních informačních systémů tak společnosti už nemohou fungovat. Kdyby nic jiného, potřebují mít někde uchovaná data a získávat z nich informace. Což jsou dvě různé věci, data a informace. A ta komplexita to činí složitým.

Je motivací rozvoje, že data představují výhodu? Nebo je to nevyhnutelnost?

Je to kombinace. Už když začínám podnikat, směřují na mě nějaké legislativní požadavky. Účetnictví, fakturace, daně, výkazy, statistiky, mzdy… tohle dělat ručně je dnes už téměř nemožné. Správná analýza dat mi pak ukáže, kde jsem ziskový, jestli zakázky, které dělám, dávají smysl, nebo jestli jsem zaměřený na správnou zákaznickou skupinu. To vše přináší konkurenční výhodu proti těm, kteří takové informace nemají.

Samozřejmě jde taky o to, že vstupů je čím dál víc, a tudíž je stále náročnější je zpracovat. Jen samotné ukládání dat není zadarmo. I kvůli místu se třeba komprimují, vytahuje se z nich to důležité a podobně.

Jak to vnímají firmy jako zákazníci?

Pokud jsem někdy potkal lidi, kteří to berou jen jako nutné zlo, tak většinou nebyli na důležitých pozicích. Rozhodně neměli zodpovědnost za chod společnosti. Většinou se potkáváme s majiteli nebo jednateli a ti si většinou velmi dobře uvědomují, co jim kvalitní informační systém může přinést. Penetrace trhu tím, co nazýváme ERP, je také v Česku už poměrně vysoká.

Samozřejmě čím je komplexita pro danou firmu větší, tím větší jsou i nároky na nás. Na začátku jde většinou jen o nějakou ekonomickou agendu. Pak ale přichází ta práce s daty a nakonec jde o to systémy provázat. Aby na sebe navazovaly i z hlediska průběhu a posloupnosti prací, aby uživatelé dostávali informace v té podobě a struktuře, jakou potřebují, a tak dále.

Co by to mělo přinést v té úplně základní rovině?

Před časem jsme se ptali jednoho z našich zákazníků, co mu vlastně implementace ERP systému přinesla. On se na půl sekundy zamyslel a pak řekl že klid. Následně to dalo název naší kampani ‚Konečně klid‘.

Správně nastavené procesy lidem umožňují samostatně odpovídat na otázky typu kolik to bude stát, kdy půjde splnit tuhle zakázku, co je třeba objednat, zda je na skladě dostatek materiálu a spoustu dalších. Protože všechny informace mají dostupné v reálném čase. Tím odpadne spousta stresu. Je ale zajímavé, což vám v naší branži potvrdí patrně úplně každý, že když začnete něco měnit k lepšímu, tak podle lidí byly všechny systémy předtím lepší. Naštěstí se během pár týdnů většinou adaptují.

Chce změna odvahu?                                                                     

Velkou odvahu. Protože jakákoliv změna s sebou přináší odpor u zaměstnanců. I když jsou s něčím nespokojení, tak už se s tím naučili fungovat, a nechtějí se učit zase něco jiného. Je potřeba s tím počítat a naši konzultanti na to hlavně potenciální zákazníky upozorňují.

Kromě toho je třeba si uvědomit, že i společnost, podnikatel či manažer do toho musejí vložit spoustu úsilí. Dodavatel nemůže všechno zvládnout sám. Zákazníkům říkám: Když my do toho nainvestujeme sto nebo pět set hodin, tak úplně stejný čas bude muset být na vaší straně. Potřebujeme od vás vědět, jak fungujete. Abychom dokázali systém správně připravit a zohlednit všechna specifika, musíte s námi spolupracovat. Ideální je, když má firma někoho, kdo problematice rozumí. Pokud jde jen o výkazy, účetnictví, daně, tak tam to tolik potřeba není.

Co je pro vás teď hlavní trend?

Určitě sem patří přechody do cloudu. Nám to přináší mnohem větší efektivitu, než když je systém umístěný někde ve firmě. Tam většinou digitalizace začíná, pak se data přesouvají do nějakého externího úložiště a cloud je úplně ideální. Pro nás znamená co nejméně práce s údržbou a opravami, pro klienta nejvyšší míru zabezpečení a servisu. Drtivá většina dotazů, které přicházejí na naši podporu, je pak čistě uživatelských. Nejedná se o technické rady, protože vlastně vše technické řešíme my.

Ideální by bylo, kdyby uživatel pomalu ani nevěděl, že existujeme. Tam se asi nedostaneme, ale aspoň se tam potřebujeme přiblížit. Proto taky vyvíjíme systémy tak, aby byly co nejméně náročné na průběžnou údržbu a podporu.

Slyší na to zákazníci?

Řekl bych, že poptávka po takových řešeních začíná stoupat. Hodně citelně v posledních, řekněme, čtyřech letech. Určitě to souvisí i s tím, jak se cloudové technologie a aplikace rozvíjejí. Lidé si také zvykají, že namísto nákupu platí pravidelně za užívání. To už se dnes týká televizních kanálů, hudby, ukládání fotek, to není jen v byznysu.

Slyší společnosti i na lepší zabezpečení cloudů, nebo spíš mají obavy?

Postupně přicházejí na skutečnost, že v cloudu je zabezpečení na úplně jiné úrovni než na vlastní infrastruktuře. Což nabývá na důležitosti s tím, jak rostou počty útoků a jejich sofistikovanost. Když vám data někdo zašifruje, tak vás dostane do úzkých. Proto je také třeba je mít zálohovaná.

Bezpečnost je jedním z důvodů, proč obliba cloudů roste. Pro nás to pak znamená mnohem větší flexibilitu. Když se třeba změní legislativa, tak v cloudu to zohledním pro všechny najednou. Ve starých systémech se to řeší tak, že publikujeme novou verzi a administrátoři si ji stáhnou a nainstalují.

Nenabývá ale se vzdálenými přístupy na významu riziko zvané člověk?

Samozřejmě, člověk je nejslabší místem systému zabezpečení. A nemyslím si, že bychom na tom byli u nás hůře než v zahraničí. Příběhy, které občas vyplavou na povrch, ukazují, že i u těch největších společností je člověk nejrizikovějším faktorem. U úniku dat nebo napadení systému bývá příčinou tak z devadesáti procent. Aby hacker napadl nějaký systém a otevřel si do něj vrátka, je totiž hodně složité. Když osloví padesát nebo sto lidí z firmy, tak se jeden nebo dva zpravidla chytí. Pak záleží, jaká má oprávnění, kam až se s jeho přístupovými údaji dostanete. Základem je kvalitní heslo, protože jeho rozšifrování trvá. Heslo o pěti znacích se rozšifruje za minuty.

Dnes už existují struktury, které připomínají firmy. Lidé tam normálně chodí do práce. Když vás napadnou, tak se dovoláte na call centrum a tam dostanete návod, co a jak máte dělat, aby se vám data zase dešifrovala. Sedí tam člověk, který vám vypočítá výpalné třeba z obratu. A když řeknete, že letos je to mizerné, že nemáte hotovost, tak vám řekne, že podle jeho údajů na to máte. Pak třeba nabídne slevu, řekněme dvacet procent. Řekne: ‚Já víc nemůžu, já jsem taky jen zaměstnanec.‘ To je naprosto reálná zkušenost. Nakonec vám poradí, jak nakoupit bitcoiny, protože v těch to má majitel nejradši. Takhle funguje výpalné v 21. století. Takže zabezpečení je extrémně důležité a v cloudu jste na úplně jiné úrovni než na vlastních serverech.

Jak se stavíte k umělé inteligenci?

Já jsem z ní nadšený. Samozřejmě ji zkoumáme a jsme ve stadiu testování reálných scénářů použití. Naše systémy už bez AI dokážou vyhodnocovat data velmi rychle, částečně v reálném čase, a dokážou predikovat nějaké budoucí stavy či události. Dokážou vám odpovědět v reálném čase, jestli máte dostatek materiálu na skladě a kdy vám patrně dojde v závislosti na plánu zakázek. To už dokážeme dlouho pomocí algoritmů.

Zhruba před sedmi lety jsme takto zaváděli optimalizaci ve firmě, kde to předtím dělali skuteční machři na logistiku. Jejich skepse byla obrovská. Za půl roku řekli, že to ten ‚stroj‘ umí stejně jako oni.

Umělá inteligence ale tohle všechno posune ještě mnohem dál. Bude rovnou predikovat, co máte dělat včetně toho, že nebude pracovat jen s vašimi daty, ale rovnou i s online údaji zvenku. Bude předpovídat vývoj výroby, zakázek a odbytu na příští měsíce. A rovnou i plánovat. Akorát nevím, jestli dokáže tak rychle zpracovávat změny v politických rozhodnutích. Dřív jsme s dnešními technologiemi dokázali vidět i na několik let dopředu. Teď je to kvůli politickým turbulencím třeba na půl roku.

Na čem pracujete?

Začínáme malými krůčky. Takže máme standardního chatbota, který dokáže odpovědět na otázku, jak mám udělat fakturu nebo kam mám co uložit. Jde o rutinní věci, které zbytečně zahlcují naši technickou podporu. Abyste nemuseli nikam psát, místo toho se zeptáte a on vám odpoví. Očekávám, že do produkce s tím půjdeme nejpozději v létě.

Do budoucna půjde o zcela novou úroveň komunikace. Celých 40 let jsme byli zvyklí používat klávesnici. Teď ji nahradí komunikace hlasem, na kterou navíc bude systém reagovat. Už teď dokážeme jen hlasovým zadáváním vytvořit doklad. AI se zeptá na koho a pak oznámí, že takového zákazníka nemá v systému, jestli ho má založit. Zeptá se na IČO a z ARES si vytáhne údaje. Sama se zeptá na datum plnění a další věci. Údaje, co se fakturuje, si zase vytáhne sama z ERP. Akorát musíme ohlídat, aby bez mého svolení něco sama neodeslala nebo nezaplatila.

Další, pokročilou úroveň zábavy v našem systému bude představovat jeho vlastní úprava podle potřeb zákazníka. Dnes ji dělají naši konzultanti, v budoucnu to bude dělat systém sám pomocí AI. Systém sám pochopí, co po něm chcete, a udělá to. To už dnes skutečně reálně testujeme.

Nebude pak ale člověk muset fungovat jinak? Naučit se jinak komunikovat? Třeba i kriticky zkoumat návrhy od AI?

Nároky na uživatele budou, nechci říct vyšší, ale jiné. Budeme muset na ten systém reagovat a pracovat s ním jinak než dnes. Kolega tomu říká, že si budeme muset umět dobře přát. Stroj se bude muset umět doptat, když mu něco řeknete nedokonale nebo ne uceleně. Což by měl ale v podstatě dělat i člověk. A samozřejmě budeme muset do té komunikace a do té interakce zavést daleko víc kontrolních mechanismů – jako třeba na operačním sále nebo v letadle.

Martin Kudrna

Je členem představenstva společnosti Seyfor se zodpovědností za strategický rozvoj řešení pro středně velké zákazníky. V minulosti pracoval například pro společnosti FM Global či Radium.