Plynu je na světě dost. Doprava tankerem může být i výhodnější než potrubím

V říjnu jste čekal, že se ceny plynu stabilizují, což se stalo. Dokonce jste je čtyřikrát snižovali. Nelze ale přehlédnout, že máme za sebou teplou zimu.

Zima byla teplá, ale také se lidé naučili šetřit. Spotřeba domácností je pořád oproti minulosti zhruba o deset procent níž. Ani po zlevnění se lidé nevrátili k rozmařilému plýtvání. Podobné je to i u firem. S teplou zimou je to dohromady pokles o nějakých dvacet procent. Samozřejmě že to ovlivnilo cenu na velkoobchodním trhu.

A další vývoj?

My jsme snižovali ceny plynu pro zákazníky naposledy od března. V současné době bych řekl, že je cena spíš stabilizovanější a velký prostor pro další pokles už nevidím. Důvodů je několik. V okamžiku, kdy ty ceny začaly padat, tak snad poprvé začali v Americe snižovat těžbu z břidlic. Druhou věcí je situace na Blízkém východě, která pořád není vyřešená a která podle mě delší dobu ještě vyřešena nebude. Při každé eskalaci toho problému roste cena ropy, plyn je v závěsu a na něj je navázaná cena elektřiny.

Plus jsou tady další efekty, třeba válka na Ukrajině. V poslední době Rusové útočí na ukrajinskou energetickou infrastrukturu, ty největší elektrárny vyřadili z provozu a jejich oprava může trvat přes rok. Ještě v březnu Ukrajina dovážela minimum elektrické energie, řekněme 30 GW, a v dubnu, kdy přitom už nebyla taková zima, to najednou bylo 230 GW. A to množství se samozřejmě musí vyrobit někde mimo její území, třeba na Slovensku, v Maďarsku nebo jinde v Evropě. Jaderné elektrárny už víc nedodají, takže to budou plynové, které tím pádem zvýší poptávku. Navíc Rusko exportovalo nějaký plyn ve formě LNG do Evropy, což unie pravděpodobně zakáže.

Na druhou stranu díky nižší spotřebě jsou v Evropě poměrně dost naplněné zásobníky. U nás se hovoří o šedesáti procentech.

Evropská unie je má plné kolem 63 procent, což je v tomto období neobvykle moc. Navíc se z nich už nečerpá, spíš se do nich znovu vtláčí další plyn. Většinou jsme se na úroveň kolem šedesáti procent dostávali v létě, letos už jsme tam teď. To je jediný aspekt, který by mohl tlačit cenu mírně dolů.

Množství plynu je celosvětově dostatek, jenom je otázka, odkud a kam se dostane. Takže pokud ho Rusové nebudou moct dávat do Evropy, budou se snažit ho umístit v jiných částech světa, jako je Čína. Takže ten plyn, který by normálně Čína nakoupila jinde, tedy ne z Ruska, bude zase směřovat do Evropy.

Nezvyšuje ale náklady, že méně plynu teče potrubím a víc se musí zmrazit, nalodit, vylodit, tedy načerpat, vyčerpat, skladovat…?

Zvyšuje jen částečně. Na kratší vzdálenosti, řekněme do tisíce kilometrů, je výrazně výhodnější plyn transportovat potrubím, které vede v zemi. Méně výhodně je tlačit jej pod mořem. Protože v potrubí se ztrácí tlak, který pod zemí doplňujete v kompresních stanicích. To ale pod mořem nejde, proto musíte na začátku tlakovat mnohem víc. Potřebujete k tomu velká čerpadla a je to energeticky náročnější. Částečně se to může kompenzovat tím, že pod zemí to jde přes různé státy a každý z nich z toho chce něco mít, takže platíte poplatky.

U trajektů máte vyšší vstupní náklady. Musíte plyn zmrazit na minus 162 stupňů. Samotná doprava už je ale poměrně levná. Lodě většinou jedou na plyn a ten čerpají z nádrží, kde se přirozeně odpařuje a stejně byste o něj přišli. Takže na větší vzdálenosti je to i se zmrazením, přečerpáváním a tak dále výhodnější vozit tankerem.

Co kdyby u nás nastalo ekonomické oživení?

Pak by poptávka ze strany průmyslu samozřejmě stoupla. Nicméně i firmy dělaly různá opatření k úsporám. Zhýralé rozhazování energiemi už se nevrátí. Což je asi dobře, protože zdroje energií nejsou nekonečné.

Myslíte, že se skutečně zhýrale rozhazovalo?

Já si myslím, že starší továrny skutečně spotřebu moc neřešily, protože energie byly levné. Daly se do rozpočtu a nikdo nepřemýšlel, jak tu položku snížit. Promítl ji do cen a hotovo. Ve velkých fabrikách dokonce rušili místa energetiků, kteří tam dříve pracovali. Řešili to jen ekonomové, ale neřešilo se nic technologicky. V posledních letech náklady vyletěly a už všichni hledali úspory.

Zmínil jste napětí na Blízkém východě. Co je podle vás tím rizikem? Írán?

Určitě Írán. Kromě toho, že je velkým producentem, může i v Perském zálivu zablokovat lodě, které vozí plyn nebo ropu. Lodě z Kuvajtu a z dalších území by tak vyvážet nemohly. Přitom Kuvajt je velkým producentem a vyváží právě LNG. Byl totiž jednou z prvních zemí regionu, který přestal brát plyn jako odpad při těžbě ropy. Dřív jste u těžebních věží mohli vidět šlehající plameny, jak se ten odpadní plyn spaloval. Kuvajt ho ale začal vnímat jako komoditu, zpracovávat a vyvážet.

Existují ložiska, kde je jen ropa nebo jen plyn a pak ložiska smíšená. Kuvajťané pochopili, že se ten plyn těží s ropou za jedny náklady. Začali stavět plynovod ale také zkapalňovat. Mimochodem i v Rusku se leckde těží plyn na stejném místě jako ropa. Jejich problémem je, že část plynovodů před Uralem, která fungovala pro vývoz do Evropy, není propojená s tou za Uralem, která slouží pro transport do Číny. Proto Rusové strašně plynu vytěženého s ropou najednou museli spálit. Konkrétně u Baltského moře.

I proto ho začali zkapalňovat a vyvážet do Francie či Španělska. Pokud se teď ten vývoz zakáže, bude to ze strany těch dovozců porušení smluv a bude to mít pro ně nepříjemné důsledky. Zvlášť, pokud se udělají opatření, aby nešlo LNG překládat z lodě na loď a tím to nějak obejít.

Třeba ve srovnání s pohonnými hmotami zlevňoval plyn rychleji. Čím to je?

U pohonných hmot skutečně platí, že nahoru to jde rychleji než dolů. U plynu je ale velký tlak trhu. Proto nárůst pro domácnosti byl pomalejší, i když se to třeba někomu nezdá, a pád rychlejší.

Po nárůstu cen nastalo velké odpojování domácností. Cítíte ho ještě dnes?

Pořád se nám nějací zákazníci odpojují. V Praze je to víc než jinde v republice. Nicméně většinou jde o ty, kteří na plynu vaří. U kotlů pro vytápění je to už mnohem méně. Občas zaznamenáme i povzdech, že někdo udělal chybu, když přešel na elektřinu.

Náklady na pořízení plynového kotle jsou nižší než u tepelného čerpadla, možná i provoz. Ale jak chcete přesvědčit lidi, že Evropská unie znovu nepřijde s jejich zákazem? Vždyť plyn jako by vzala na milost až s energetickou krizí. Do té doby měl být povolený jen dočasně.

V první řadě je třeba rozlišovat, do jakého domu zdroj instalujete. U nových, pasivních bych si dal čerpadlo i já. U starého domu ne.

S tím zákazem začali Němci a Holanďani. Nizozemsko bylo hodně plynofikované, protože mají vlastní ložiska, ale těžba jim způsobovala otřesy půdy. Takže s ní přestali. Němci přešli na elektřinu, kterou ale vyrábějí z velké části v plynových elektrárnách, kde mají nižší účinnost, než mají plynové kotle na vytápění. Holanďani také vidí, že to nebyla ideální cesta, i když jak říkám, pro omezení vlastní těžby měli vážný důvod.

Pokud zakážeme plyn, budete si v létě pomáhat solárními panely, ale co v zimě? Tepelná čerpadla v zimě zatěžují německou energetickou síť, takže staví ty plynové elektrárny v obrovském tempu. To je paradox. Myslím, že i v Německu dochází k určité změně myšlení.

Na druhou stranu se objevují zelené alternativy k zemnímu plynu. Třeba bioplynové stanice, kde se většinou vyrábí teplo. V podstatě by se bioplyn nemusel pálit hned v létě, ale mohl by se vtláčet do soustavy na zimu. Technicky je možné zvednout jeho podíl až na deset procent roční spotřeby. Další možností je přimíchávání vodíku, pokud v létě budou přebytky elektřiny z obnovitelných zdrojů.

Myslím ale, že Evropa bude muset nakonec přijmout i zemní plyn jako ekologické palivo. I proto, že pro některé potřeby jiné řešení není. Nedovedu si představit, jak na Praze 1 u každého okna památkáři schválí tepelné čerpadlo. Navíc by to vyrábělo šílený hluk.

Jste městská firma. Dotýká se vás nějak atmosféra, kdy leckdo vidí všude korupci?

Implementovali jsme protikorupční opatření a jsme povinni všechny nákupy dělat přes výběrová řízení. Víc pro to fakticky udělat nemůžeme. Máme naimplementované IS0 37001, což je maximum. Samozřejmě, pochybnosti u městských firem budou vždycky.

Co vás naopak trápí? Co můžete dělat pro budoucnost, když spotřeba plynu přece jen trochu dolů asi půjde?

My s tím počítáme, že význam plynu v energetice bude klesat. Takže si snažíme chystat i jiný byznys. Spolupracujeme s magistrátem na využití výtopen ve společném podniku Teplo pro Prahu. Protože jsme měli společnost Prometheus, tak s tím máme zkušenost asi třicet let. Magistrát si nás zvolil jako integrátora teplárenství v Praze. Připravujeme i další projekty s městskými částmi.

A co vaše plány s vodíkem?

Vodík určitě může hrát roli v dopravě, a to hlavně u nákladních vozů, kde by dobíjení baterií trvalo hodně dlouho. Ale je tu otázka, zda má být dřív vejce, nebo slepice. Nekoupíte si auto na vodík, když nejsou čerpací stanice, a nebudete je stavět, když není poptávka.

Přesto všechno plánujeme výrobu zeleného vodíku, konkrétně v našem areálu v Michli, kde budeme mít solární panely. Stejně tak plánujeme bioplynové stanice. Nepůjde ale o dominantní byznys. Na náš vodík by měla jezdit hlavně popelářská auta. Myslím, že u těchto větších vozů má vodík budoucnost. Ale vždy bude třeba diverzifikovat. Ve městech je pak výhodou, že jejich odpadem je voda a je to skutečně ekologické. Díky tomu se hodí do center měst.

Ludvík Baleka

Je předsedou představenstva Pražské plynárenské. V minulosti působil například jako předseda představenstva společnosti Prometheus energetické služby dceřiné společnosti Pražské plynárenské a ve společnostech ČEZ nebo MND.