Pod lupou: Úspory energií v nemocnicích mohou přinést miliardy
Energetické úspory se z kdysi čistě deklarovaného cíle staly pro mnohé firmy a organizace nutností. Podle ministra zdravotnictví Vlastimila Válka (TOP 09) představují v jeho resortu právě energie zdaleka největší část režijních nákladů. Jejich snížení by mohlo přinést i desítky miliard na nové léky, třeba na Alzheimerovu chorobu či zlepšení péče v nemocnicích. Vyplynulo to z debaty Pod lupou. Dalšími hosty byli Kamil Čermák, generální ředitel ČEZ ESCO, Radka Vladyková, výkonná ředitelka Svazu měst a obcí České republiky a Zdeněk Beneš, ředitel Fakultní Thomayerovy nemocnice v Praze.
Zdravotní pojišťovny podle Válka využívají dnes přes 500 miliard korun, přičemž na režii zůstává okolo osmi až deseti procent, tedy zhruba 50 miliard. „Objeví se lék na léčbu Alzheimerovy nemoci ve včasném stadiu. Já pevně věřím, že se do České republiky během dvou let dostane,“ prohlásil Válek s tím, že náklady na tuto léčbu budou stát český zdravotní systém zhruba 30 miliard. Kdybychom polovičku z „režijních“ 50 miliard ušetřili, nemusíme se podle ministra zdravotnictví trápit, kde ty peníze vezmeme.
Některé nemocnice již k úsporám přistoupily, přičemž použily i metodu Energy Performance Contracting, kdy se investice do opatření splácejí až z úspor. Tím pádem je riziko pro daný subjekt minimální až nulové a po splacení začíná „vydělávat.“ „Ty čtyři, pět procent, které se takto dají ušetřit z obratu toho zdravotnického zařízení, to nejsou koruny, to nejsou tisíce, to nejsou miliony, ale to jsou miliardy,“ prohlásil Válek.
V zásadě takový zásah představuje velmi komplexní projekt, zahrnující faktickou rekonstrukci za plného provozu. Právě tak probíhaly změny realizované společností ČEZ ESCO i ve Fakultní Thomayerově nemocnici. Aby to nebylo jednouché, ještě do nich vstoupil covid. Přesto podle jejího ředitele Zdeňka Beneše nedošlo k omezení provozu. Dle svých slov si velmi cení, že stavební a technologická část prací splynula v jednu smlouvu a ČEZ ESCO tak bylo garantem, že se vše dotáhne v kombinaci. „Ono to vypadá jednoduše,“ prohlásil. Avšak s 25 pavilony, když „musíte jet na plný plyn,“ je taková změna organizačně poměrně složitá.
Dvacet miliard korun ročně
Prostor pro úspory ale existuje v celém veřejném sektoru a podle ministra Válka i na samotných ministerstvech. Podle Kamila Čermáka ještě před velkou inflací vycházely propočty tak, že pokud by se veřejné budovy daleko aktivněji zapojily do úsporných projektů, mohlo by to přinést úsporu 20 miliard korun ročně. Což je pro srovnání ve státním rozpočtu pro letošek plánovaný nárůst výdajů na důchody, nebo osm procent plánovaného schodku. „A dá-li Bůh, tak tato země bude mít vždycky ve své DNA zapsáno, že úspory financí jsou dobrou věcí. Pak 20 miliard není banální číslo,“ prohlásil Čermák.
Ke změnám by mohla přistoupit i řada obcí a měst. Některé tak již činí, avšak ne vždy jsou tomu legislativa a související předpisy nakloněny. Jako příklad uvedla Radka Vladyková ze Svazu měst a obcí fotovoltaické elektrárny na školách: „Jejich střechy si vyloženě říkají o fotovoltaiky a fotovoltaické panely. Ale v době, kdy jsou tyto panely nejúčinnější, což je zrovna červenec a srpen, tak ve školách nemáme žáčky.“ Taková situace si podle ní říká o spolupráci veřejného a soukromého sektoru. Jenže je třeba pracovat s limity veřejné podpory. Jako příklad uvedla školu, která v létě nepotřebnou energii může nabídnout třeba soukromému správci koupaliště. „Takže se to ‚bypassuje‘,“ prohlásila.
V minulosti také podle účastníků debaty byla cesta k úsporám trochu otázkou osobní odvahy manažerů. Podle Vladykové byli proto třeba lídři, kteří se nebojí být první a ustát obrovský nápor při rozhodnutí, ale také po realizaci. „Protože s úspěchem ruku v ruce jdou i škarohlídi, kteří pak dělají všechno pro to, aby mu ten úspěch znepříjemnili,“ dodala.
Dnes by již měli mít manažeři podporu státu, což je podle Čermáka mimořádně důležité. „Bezpochyby čest všem hrdinům. Ale už by to nemělo být otázka osobního hrdinství, už by to mělo být ve standardu,“ dodal.
Ve zdravotnictví to pak podle Válka nemusí vést jen k úsporám, ale i k lepším podmínkách pro zaměstnance i pacienty. Zvlášť při letních teplotách nemusí být lokální klimatizace ideálním řešením, třeba i kvůli různým nákazám. Pracovat a léčit se v nevyhovující teplotě je přitom samozřejmě náročné.
„Já si pamatuju dobu, kdy jsem dělal ablace na sále. Aby to člověk přežil, tak mu sestry nosily lavory s vodou. A v tom člověk bosý stál, aby se ochlazoval. A když si půjdete navštívit Thomayerovu nemocnici nebo když půjdete na Homolku, tak zjistíte, že jste ve velmi příjemném klimatickém prostředí,“ připomněl ministr.
