Umělá inteligence je zatím jen hračka, ale nepodceňujeme ji. Firmám umíme pomoci s čímkoli, říká šéf Deloitte Svoboda

V jaké kondici jsou aktuálně české firmy?

Hovořil bych spíše o těch středních firmách. Když se podíváme například na průmyslovou výrobu v souvislosti s přístupem k inovacím a se schopností adaptovat se na aktuální trh, tam jsou české firmy v evropské špičce. České firmy jsou úžasně schopné vyrobit cokoli, jsou kreativní a schopné vyrobit opravdu kvalitní produkty. Zároveň tu máme takové velké a přerostlé startupy, jako je například Zásilkovna či Rohlík, které už expandují na zahraniční trhy a směřují do západní Evropy, kde je to pro ně byznysově zajímavější. Navzdory tomu se bohužel nedomnívám, že se jako Česko můžeme považovat za ekonomického tygra, protože náš stát zrovna neoplývá nejlepší schopností přitahovat šikovné a chytré lidi, nijak výrazně nepodporuje digitalizaci a tak dále. Dalo by se říct, že podpora ze strany státu je možná verbální, ale v jednotlivých krocích zatím není moc aktivní.

Česko je ale malá země, takže nějaká zahraniční expanze je pro velké firmy asi samozřejmá.

Ano, jsme opravdu malá země a mnoha firmám nemůže náš český rybníček stačit. Zároveň jsme oproti východním zemím už poměrně drahá země, takže u nás firmy nemají výhodu nižších nákladů. Naše země potřebuje export, ale například Německo už se také dívá po východnějších zemích, které jsou levnější.

Z vašeho nedávného průzkumu vyšlo, že jsou mladí Češi oproti jiným státům skeptičtější vůči podnikání. Proč tomu tak je?

Část mladých Čechů a Češek opravdu vidí na podnikání více negativ než pozitiv. Chtěl bych ale upozornit na jednu věc, a to na vnímání slova podnikatel v Česku versus ve zbytku světa. V zahraničí, zejména na Západě si lidé podnikatele spojují s někým, kdo dokáže něco vymyslet, zrealizovat, umí si nechat zaplatit za to, co umí. Neboli podnikavost v širším slova smyslu. V Česku je ale podnikatel v podstatě každý, kdo má IČO, a nemusí se to nutně pojit s tím, že by dotyčný měl nějakou přidanou hodnotu. Podnikatelé mají v Česku částečně pověst i někoho chamtivého, někoho, kdo pravděpodobně vykořisťuje lidi. To určitě není realistický obraz celého českého byznysu. Ale prostor pro zlepšení vidím nejen ve vnímání byznysu, ale i na straně tuzemské podnikatelské scény, která často zpochybňuje otázku snížení emisí nebo likvidace odpadu, ale i zjevné mezery v sociální oblasti a nerovnost. A toho si samozřejmě mladí všímají, jsou na tato témata citlivější, a někteří z nich proto začínají být toho názoru, že by bylo nejlepší, kdyby to řídil stát.

To, co popisujete, se týká všech podnikatelů? Netýká se to spíše těch menších firem, které nemají takovou popularitu a mohou si „dovolit“ více?

Naopak se domnívám, že to bývá spíše tak, že menší a střední firmy se v tomto ohledu chovají zodpovědněji. Samozřejmě je to filozofická otázka a nemám pro to žádná aktuální data, takže teď pouze spekuluji. Nicméně malá nebo střední firma si nemůže dovolit vykořisťovat zaměstnance ve městě, kde se všichni znají. Nemůže dopustit nerovnost v odměňování, protože si to všichni řeknou. Na vesnici si taková firma nemůže dovolit životní prostředí výrazně zničit, protože ten proces všichni vidí a půjdou tvrdě proti němu. Oproti tomu řada světoznámých obrovských firem ve všech publikacích hovoří o tom, jak jsou zelené, ale pak vidíme, že prakticky vše vyrábí v málo rozvinutých zemích mimo Evropu, kde si regulací v oblasti ekologie nebo právy zaměstnanců nikdo hlavu neláme.

ESG bylo ještě přibližně před rokem velice žhavým tématem. Je udržitelnost pro firmy stále tématem číslo jedna, nebo zájem o ni postupně opadá?

Udržitelnost je pro firmy stále jedno z hlavních témat. To, že se může někomu zdát, že trochu opadlo, je jen kontrastem k době, kdy se všichni snažili vytvářet image nejzelenější firmy a mluvili o tomto tématu, jako kdyby nic jiného neřešili. Skutečnost, že toto téma na veřejnosti možná trochu utichlo, ale neznamená, že to firmy neřeší. Každá firma, která přemýšlí dlouhodobě a musí mít byznys plán na 5 či 10 let dopředu, musí přemýšlet udržitelně. Musí mít přístup k autonomním zdrojům energie a podobně. A myslím, že se to děje, jen to zkrátka někdy trvá déle než hlasité sliby a silácké projevy. V oblasti udržitelnosti se firmy vyvíjejí postupně. Jsem přesvědčen, že směřování je neúprosné a dřív nebo později bude udržitelnost řešit prakticky každý podnik.

Deloitte je vlastně firma pro firmy. Ty musí ve svém zájmu dbát na kyberbezpečnost. Čeho by se v této oblasti teď měly firmy nejvíce obávat?

Jednoznačně lidí. Největším problémem zdaleka nejsou nedostatečně promakané programy, ale špatné nakládání s daty. Jde o lidskou nepozornost a špatný přístup k nakládání s hesly. Takoví lidé se například stanou lehkými oběťmi phishingu, a pokud jsou to firemní zaměstnanci, může to mít pro firmu fatální následky. Zároveň bych tento problém nechtěl dramatizovat plošně. Záleží, čím se daná firma živí a s jakými daty pracuje. Podle toho si musí také případně vybírat konkrétní ochranu proti kyberútokům. Je ale důležité vyvrátit rozšířený mýtus, že střední nebo malé firmy nemusejí mít strach, protože nejsou pro útočníky tolik atraktivní. To už dávno neplatí. Netřeba dodávat, že když firma svou nepozorností a nezodpovědností přijde o citlivá data, automaticky ztrácí důvěryhodnost a její byznys to v některých případech může i zcela položit.

Velkým tématem je dnes AI. Jak rychle a efektivně ji firmy využívají?

Zatím bych ukázky generativní umělé inteligence připodobnil spíše k salonním trikům kouzelníků. Některé firmy investují nemalé peníze do nejrůznějších softwarů a hledají její využití, nicméně zatím využívají generativní AI na poměrně primitivní úkony a nazval bych to spíš hračkou. Máme tu ChatGPT, Copilot nebo Gemini. Ty si s vámi popovídají, ale jakou to přináší hodnotu? Prozatím tedy v implementaci nevidím tolik převratného. Když o tom hovořím s nejrůznějšími odborníky nebo byznysmeny, narážím na dva hlavní proudy. Ti, kteří tomu velice věří, investují do toho peníze i energii a připravují se, že AI změní svět i jejich byznys. A pak jsou tu ti skeptičtější, kterým to aktuálně nijak nepomáhá, daňové nebo finanční oddělení jim to zatím nenahrazuje, i když se to stále slibuje. Umělá inteligence zvládá dílčí úkoly, ale komplexně zatím není schopna nahradit celé „lidské“ oddělení. Sběr dat a jejich rozřazení či zpracování zvládne AI určitě rychleji než člověk, ale existuje tam obrovské riziko, že technika selže, a pokud by některá velmi důležitá rozhodnutí závisela pouze na AI, může to být v tuto chvíli značné riziko. V tomto ohledu je člověk pro člověka zatím stále důvěryhodnější. Pokud práci s daty bude zastávat pouze umělá inteligence a člověk bude jen konzumovat či potvrzovat její výstupy, aniž by rozuměl základním krokům a uměl sám data analyzovat, lidský mozek nejspíš začne lenošit. Je proto nutné, abychom nevyvíjeli jen AI, ale i lidstvo, což je tedy hlavně o vzdělávání.

Deloitte funguje v tuzemsku od roku 1990. Každým rokem jste se rozrůstali a rapidně přibýval počet zaměstnanců. Cílíte stále na firemní rozrůstání, nebo se soustředíte na jiný úkol?

My jsme začínali zejména jako auditorská firma, ke které se „přidalo“ poradenství. Nicméně nyní už poradenství nevypadá jako před dvaceti nebo třiceti lety, a zejména takzvané Transformation & Technology poradenství, poradenství v transakcích či řízení rizik vyrostlo a dále poroste rychleji než tradiční disciplíny. Pomáháme firmám opravdu prakticky s čímkoli – od přechodu do cloudu přes zmíněnou AI a poradenství ve zlepšení výkonnosti firem, udržitelnost a ESG až po kybernetickou bezpečnost a připravenost na evropské směrnice a legislativní požadavky. Přesto jsme dosáhli významných úspěchů i v „tradičním“ daňovém a právním poradenství a auditech – jak po stránce růstu, tak získáním významných českých společností jako našich klientů. Například od tohoto roku auditujeme společnost ČEZ. Pro nás je však nejdůležitější, aby naše služby řešily problémy klientů, které nejsou ohraničeny oborem a odborností, a proto vyžadují spolupráci mnoha lidí a oddělení. To je naše největší přidaná hodnota.