Úspěšná banka jede na „LSD“, říká Marek Ditz z nové Partners Bank

Marek Ditz

Marek Ditz Zdroj: Partners

Kdyby v minulosti všichni investoři seděli na penězích, nevznikl by ani parní stroj, ani železnice. Protože banky takové projekty nemohou profinancovat kvůli velkému riziku, říká Marek Ditz připravující poradenskou Partners Banku.

Bankovnictví v dnešní podobě existuje zhruba od 17. století. Před léty zavládlo přesvědčení, že mu začne kdekdo konkurovat. Přesto pozice klasických bank zůstává neotřesitelná.

Bankovnictví je specifické svou regulací a bezpečím, které lidem dává. Jeho podnikání musí být dlouhodobě udržitelné. Na rozdíl od investičních fondů totiž nemůže pokles ceny aktiv přenášet na klienta. A tím pádem nepřenáší ani růst a v dobrých dobách raději tvoří rezervy a posiluje kapitál na horší časy. Hodně podobné jsou pojišťovny. Ovšem třeba v investicích už jde hlavně o to, aby výpočty hodnot majetku byly v pořádku, ale není třeba ručit klientům vlastním kapitálem. V dobrých dobách tedy klient vydělává na růstu.

Historie prokázala, že banky tento tlak postupně zvládly. Potřeba bezpečí je sice důvodem nadměrné regulace, ale jen proto ona důvěra a udržitelnost mohou existovat. Bankovní licence je prostě ve finančním světě králem. Proto banky nezaniknou a většina fintechů bude buď koupena bankou nebo sama požádá o bankovní licenci.

Zmínil jste udržitelnost? Je tohle vaše pojetí?

Dnes se udržitelnost hodně skloňuje, ale často se redukuje na životní prostředí. Existuje však i koncept "ekonomické udržitelnosti“. Pokud zatížíte nějaký sektor nadměrnými závazky třeba i kvůli ekologii, tak to nebude dlouhodobě udržitelné, ekonomika se propadne, a nakonec bude méně peněz i na ekologii. Proto je třeba, aby byznys model každé firmy, každého sektoru byl řízen jako dlouhodobě fungující. Neříkám navždy, ale dlouhodobě. V tom je bankovnictví a jeho regulace jistým vzorem.

Na tom nemění nic ani různé excesy, protože je důležité, nakolik obor jako celek našel pravidla, která si osvojil, a která ho udržují v důvěryhodné pozici. Samozřejmě to vyžaduje velké úsilí, nejen plnit regulatorní požadavky, ale také ošetřovat tržní a další rizika. Plánovat kapitálový polštář za různých scénářů. To je to, co třeba asi Bohemia Energy nezvládla. V tom se banky liší od ostatních oborů podnikání a jsou inspirací. Jejich hlavní cíl je ekonomická udržitelnost jejich businessu i jejich klientů.

Jak se stará o ekonomickou udržitelnost většina lidí? Třeba s prodlužujícím se věkem dožití?

V osobní rovině jde o vytváření finančních rezerv ve vhodné formě investic. Vyvíjí se to, nicméně celé téma souvisí s finanční gramotností a podobou penzijního systému. Naše klienty tyto otázky zajímají, a proto se k nám chodí radit. Obecně lze říct, že kdo využívá služeb poradce, nejen u nás, je na tom s plánováním investic lépe než ten, kdo nic takového nedělá. Těší nás zájem klientely větších bank, protože lidé cítí, že ty jsou spíše bezpečným přístavem pro dočasné odložení likvidity, ale ne místem pro poradenství a zhodnocení investic. Většinou nabízejí jen vlastní produkty a nesrovnávají různá řešení dostupná na trhu.

Ve fondech a podobných regulovaných investicích nemají u nás lidé v průměru ani deset procent majetku. Jako Češi jsme krátkodobě orientovaní na odložení peněz do bank ale ne na dlouhodobé přemýšlení. Souvisí to i se skutečností, že jsme ve „škole investování“ teprve třicet let, což je málo. Je to velká výzva finančního sektoru – naučit Čechy dlouhodobě investovat.

Banky jsou u nás „přefouknuté“ a představují osmdesát procent finančního sektoru. Ve světě je to méně než padesát procent. Jen pro srovnání, všechny pojišťovny u nás dohromady jsou velké jako jedna střední banka. Pro udržitelné finanční zdraví domácností prostě potřebujeme i další finanční nástroje investičního typu.

Kvůli dlouhodobé ochraně před inflací nebo i z jiného důvodu?

Je to důležité i pro celkový rozvoj společnosti. Kdyby v minulosti všichni seděli na penězích, tak by nevznikl ani parní stroj, ani železnice. Protože banky takové projekty nemohou profinancovat kvůli velkému riziku. I proto se obalily dalšími finančními institucemi, jako jsou třeba investiční společnosti s produkty, kde klient může akceptovat investiční riziko snížené velkou diverzifikací.

Na druhé straně je tady dost institucí, které využívají neznalosti lidí a nabízejí jim různé rizikové dluhopisy, tokeny a jiné rizikové nástroje slibující velký výnos za obrovské riziko. To je bohužel odvrácená strana. Většina našich aktiv je konzervativních a pak vždycky podlehneme depresi z té konzervativnosti a vsadíme na něco, co je úplným hazardem. Je potřeba najít rozumný střed.

Co nás může posunout dál?

Na to není jednoduchý recept. Nicméně nás určitě posouvá regulace. Ta je pro udržitelnost klíčová. Oddělní regulovaného a neregulovaného byznysu je třeba ještě posilovat. Rozčiluje mě, když některé společnosti jen skutečnost, že jim Česká národní banka zkontrolovala prospekt, vydávají za posvěcení kvality jejich investičního produktu. Jsou vidět i takové věci, jakože někdo má právo nabízet cenný papír omezenému počtu investorů, ale nabízí ho pomalu veřejně.

Od takových věcí se my jako poradci, banky, fondy a pojišťovny potřebujeme distancovat, protože nás to jinak s takovými subjekty hází do jednoho pytle. Část lidí to naštěstí cítí intuitivně a je opatrná. Přesto je podle mě třeba regulaci zdůrazňovat ještě víc. Právě tyto případy snižují důvěru v investování a vedou k zbytečnému hromadění likvidity v bankách.

V letošním roce má zahájit činnost i Partners Banka. Na trh ale přišla za poslední desetiletí řada subjektů a jen některé neskončily v náručí těch největších. Jak se hodláte odlišit?

Chceme se lišit v řadě parametrů. V první řadě půjde o otevřený model, nabízející produkty i od jiných poskytovatelů, než je naše finanční skupina. Banka nebude vlajkovou lodí, ale vnese do skupiny transakční jádro, kde si klient pohodlně obslouží všechny své produkty a dosáhne na kvalitní poradenství

V žádném případě ale nechceme vybudovat kopii stávajících bank. Ani technologicky ani klientsky. Ty totiž především budují pobočky, do nichž posadí zaměstnance, které instruují shora, aby prodávali jejich produkty. My zapojíme banku do poradenské sítě, která funguje multibrandovým způsobem, tedy nabízí produkty různých poskytovatelů a vybírá to nejlepší.

Vznikem banky do tohoto stávajícího systému vsadíme dalšího obchodního partnera, který se stane transakčním jádrem a umožní například klientům mít všechny produkty v jedné bankovní aplikaci.

Inspirovali jste se někde?

Multibrandový model určitě funguje u některých, třeba německých bank nebo bank pro nejbohatší klientelu. Ale jinak jsme tímto přístupem dost originální. Hodně se inspirujeme u největších firem z oboru informačních technologií, protože se ukazuje, že klienti jsou ochotní změnit banku kvůli aplikaci.

Celkově je u nás oblast otevřeného bankovnictví, kdy se nabízí kromě vlastních i konkurenční produkty, zanedbaná. Byť existují i dobré příklady, ale není jich moc. Možná se to posune s bankovní identitou, protože ta odstraní překážky při uznávání identity klienta mezi bankami.

Je výhoda začínat od nuly?

Určitě, protože rychlost karavany určuje nejpomalejší velbloud. My s sebou nepotáhneme ty pomalé velbloudy z minulosti, myslím tím staré části informačního systému, technologicky stavíme na zelené louce. Proti vysloveně digitálním bankám ale budeme fungovat i reálně, na ulici, přes poradce, přes pobočky. Cílem je mimo jiné posílit on-line nástroji dostupnost a kompetenci poradce, nikoliv ho jimi nahradit. Naše digitalizace má kvalitativní stránku, ne cíl ušetřit náklady na zaměstnance na pobočkách.

Pojďme zpátky k tomu, že málokoho nepohltil někdo větší.

Některé banky končí i proto, že zmizel důvod, proč byly založené. Vznikly s nějakým účelem, a když ho splnily, byly na prodej. Neměly odlišný obchodní koncept, byly v podstatě kopií těch velkých – často úspěšnou, ale pořád jen kopií.

Jak bude vypadat banka budoucnosti?

Člověk chce svými penězi vládnout, ale nechce o nich úplně rozhodovat. Chce se poradit. Kvalitní poradenství musí být nezávislé, i když bude mít poradce za sebou svůj produkt. Profese bankéře a poradce je mimochodem čím dál náročnější, a není zas tak skvěle zaplacená. Banky budou muset inovovat a jít směrem k onomu open bankingu.

Jsem přesvědčen, že si to vynutí i klient. Netransparentní doba je pryč, protože digitalizace přinesla jednoduché srovnávání. Mít pobočku na malém městě a financovat její provoz jen z vlastních produktů, bude finančně neudržitelné.

Ale i srovnávač nabídne jen taková data, která do něj dáte. Výsledek pak určuje i volba parametrů.

Samozřejmě, že neexistuje jediný správný srovnávač a je dobře, že mezi nimi existuje konkurence. Možná jednou někdo bude srovnávat srovnávače podle férovosti. V digitální podobě se férovost lépe zaručí – hlídá ji algoritmus. Digitální srovnávače v mobilu se prosadí i díky jednoduchosti nákupu.

Takže tak bude vypadat budoucnost?

Podle mě ano. I díky inovativním firmám a fintechům, které posouvají vývoj kupředu. Velmi často taková firma udělá něco, co by velká banka taky dokázala. A ví o tom léta. Ale neudělá to, aby si nekanibalizovala svůj byznys. Takže ta malá firma jí vytvoří konkurenci, třeba v konverzích měn za co nejlepší cenu. Velcí se pak přizpůsobí, malá firma zanikne nebo je pohlcena, ale trh projde inovací. Podle mne to není ostuda, ale zásluha.

S nadsázkou říkám, že úspěšná budoucí banka „jede“ na LSD. Lending, tedy umění odhadnout rizika půjčování peněz, Security jako bezpečnost peněz a dat klientů a aDvisory jako poradenství, nejen nad svými produkty. Protože člověk se prostě potřebuje o penězích s někým poradit.

Postavit takovou banku technologicky je složité a stojí to spoustu peněz. Pokud ale ty peníze máte, povede se to. Největší výzva je postavit ji obchodně, aby byla něčím nová.

 

Marek Ditz

Marek Ditz je dlouholetý bankéř. Během let se v ČSOB vypracoval až na pozici člena představenstva. Z banky odešel v roce 2018. Poté působil mimo jiné v čele rodinného fondu Supernius miliardáře Tomáše Chrenka. Pro finanční skupinu Partners pracuje jako lídr projektu pro stavbu Partners Banky.