Německý motor se zadrhává. Merzův kabinet chystá šokovou terapii, která rozhodne o osudu českého průmyslu
Válka na Ukrajině a napjaté vztahy Evropy se Spojenými státy odhalily v plné nahotě ekonomické problémy Německa. Tamní hospodářství neroste, průmysl se propadá a německé firmy ztrácejí zákazníky kvůli čínské konkurenci. Vleklé ekonomické těžkosti nepřekryjí ani mimořádné výdaje na obranu a infrastrukturu. Kabinet kancléře Friedricha Merze bude muset najít odvahu k nepopulárním reformám sociálního systému a trhu práce.
Na úspěchu těchto změn budou záviset nejen perspektivy největší evropské ekonomiky, ale také budoucnost českých průmyslových podniků. I přes snahu se od tohoto trhu odpoutat je Německo pro české firmy stále s velkým náskokem největším zahraničním odbytištěm.
Newsletter 11 am
Redakce e15 vám zde přináší článek z nabídky newsletteru 11 am. Newsletter přichází každý všední den v 11:00 s pěti zásadními analýzami a komentáři z byznysu a ekonomiky, které šetří čas, pomáhají v rozhodování a nabízejí vhled tam, kam ostatní nevidí.
V čem tedy problémy hospodářství našeho západního souseda spočívají? Země se v posledních letech potýká zejména s nedostatkem kvalifikované pracovní síly, přičemž motivaci lidí pracovat snižují také vysoké daně. Průmysl se potýká s drahými energiemi, přebujelou byrokracií a slabou inovační a investiční aktivitou, jež brání rychlejšímu růstu produktivity. Předpisy a administrativní postupy se navíc v jednotlivých spolkových zemích a městech liší, což rovněž brání růstu, například ve stavebnictví.
Německá vládní koalice, kterou tvoří Merzovi pravostředoví křesťanští demokraté (CDU/CSU) a menšinový partner, levicová sociální demokracie (SPD), těžko hledá shodu, jak zmírnit regulaci a reformovat systém sociálního zabezpečení, aniž by to ohrozilo volební vyhlídky. Bude také muset posílit motivaci firem, aby se nebály podstupovat riziko inovací a investic, a pomoci při nasazování umělé inteligence a dalších technologií.
Průmysl v krizi
Německo v posledních letech hospodářsky stagnuje. Od pandemie byl růst ekonomiky nejhorší mezi vyspělými státy, loni se ani nepřehoupl přes úroveň roku 2019. V bledě modrém to platí pro životní úroveň měřenou reálným HDP na obyvatele, která u našich sousedů – na rozdíl od jiných velkých zemí eurozóny – v posledních letech neroste. Na vině je zejména krize německého průmyslu, jehož produkce byla loni o desetinu nižší než v roce 2019. Může za to především pokračující ústup německých výrobců z trhů, a to včetně toho domácího, odkud je vytlačuje hlavně čínská konkurence.
Kabinet kancléře Merze může doufat, že pomůže rozpočtový balík ve výši 500 miliard eur (přes 12 bilionů korun) schválený loni v březnu. Ten by už letos měl podpořit rovněž investiční aktivitu podniků. Průmyslu to ovšem pomůže jen málo. Produkce a vývoz budou totiž i nadále zatěžovány nejen americkými cly a nejistotou v mezinárodních obchodních vztazích, ale – a to především – soustavnou ztrátou konkurenceschopnosti. Ta plyne jak z necenových faktorů (malá inovativnost německých výrobků, jejich neatraktivní design a nízká uživatelská přívětivost), tak ze silnějšího eura vůči dolaru, čínskému juanu a dalším měnám. Sílící společná měna jen v loňském roce prodražila německé průmyslové výrobky ve srovnání s neevropskou konkurencí o 6–13 procent.
Loni německý HDP pravděpodobně stagnoval a letos by se podle podzimní prognózy Evropské komise země měla vrátit k hospodářskému růstu mírně nad jedním procentem. To by však znamenalo překročení potenciálu hospodářství, který se odhaduje na méně než 0,5 procenta. (Pro srovnání: potenciální růst české ekonomiky je kolem 2,5 procenta.) Bude tím překonána „konstrukční rychlost“ německého hospodářství, jež by se vlivem toho mohlo začít časem přehřívat. To nejsou dobré vyhlídky.
Ztráta lidského kapitálu
Podle řady německých expertů, zástupců podnikatelské sféry a mezinárodních organizací se růstový model německé ekonomiky založený na exportním průmyslu vyčerpal. Nadcházející oživení proto tyto problémy nemůže zakrýt. Ohrožena se cítí především tradiční výstavní skříň německé ekonomiky, automobilový průmysl. Podle Svazu automobilového průmyslu (VDA) je postavení Německa jako světového lídra v tomto odvětví už dávno věcí minulosti. VDA proto vyzývá německé i evropské orgány k podpoře růstu a omezení regulačních povinností.
Reformu by si podle mnohých názorů zasloužil zejména německý trh práce, na který dopadá stárnutí populace a zoufalý nedostatek kvalifikovaných pracovníků. Navíc věk, v němž Němci odcházejí do důchodu, je výrazně nižší než minimální věk pro získání starobní penze. Možnost odejít do předčasného důchodu využívají hlavně vzdělanější, produktivnější a zdravější lidé, čímž Německo přichází o drahocenný lidský kapitál.
Organizace pro ekonomickou spolupráci a rozvoj (OECD) proto v loňském hospodářském hodnocení zemi doporučila, aby zrušila pobídky pro předčasný odchod do důchodu a navázala zákonný věk získání starobní penze na očekávanou délku života. Systém daní a sociálních dávek a jejich vzájemná provázanost by se rovněž měly upravit tak, aby to Němce víc motivovalo k hledání práce.
Německu také schází podnikatelské prostředí, jež by vytvářelo podhoubí pro zrod nových úspěšných firem. Proto Mezinárodní měnový fond (MMF) ve své zprávě o stavu německého hospodářství doporučil zvýšit podporu nových, inovativních firem. Vláda by měla dovolit pružnější regulaci pro začínající podniky a upravit daňové pobídky tak, aby dluhové financování růstu firem nebylo výhodnější než použití vlastního kapitálu. Dluhové financování je z daňového hlediska výhodnější, ale malé firmy se k němu nemohou dostat, protože často mají příliš krátkou historii.
Vláda v Berlíně by měla podle MMF zasáhnout i proti nadměrné byrokracii. Kabinet by měl konkrétně vytvořit jednotné kontaktní místo, kde by bylo možné nové firmy zaregistrovat do 24 hodin. Dále by měl minimalizovat duplicitní požadavky na firmy při podávání nejrůznějších úředních hlášení, zrychlit povolovací a licenční postupy a harmonizovat předpisy napříč jednotlivými spolkovými zeměmi.
Nízkou míru inovací v německé ekonomice by měla podle loňského doporučení rady ministrů financí a hospodářství EU (Ecofin) spolková vláda podpořit komercializací výzkumu a financováním inovačních aktivit. Pro větší rozkročení ekonomiky napříč odvětvími a potlačení její nadměrné závislosti na exportu průmyslových výrobků doporučuje Ecofin také podpořit podnikání malých inovativních firem.
Jsou politici připraveni?
Nesourodá německá vládní koalice se při řešení vleklé ekonomické mizerie zatím shodla na růstu výdajů na infrastrukturu a obranu, na snížení daní z příjmu právnických osob a na reformě sociálních dávek. Z expertní poradní skupiny, kterou v září zřídila konzervativní ministryně hospodářství Katherina Reicheová, se však ozývají varovné hlasy. „Pokud chcete skutečně nastartovat potenciální růst, potřebujete jít dál, udělat hlubší reformy,“ uvedl pro web MNI člen této skupiny Volker Wieland.
Kancléř Merz podle Wielanda chápe, že musí jít v reformním úsilí za rámec koaliční dohody mezi jeho konzervativní CDU a středolevou SPD. Obě strany jsou ale už nyní nervózní ze snižování dotací, z osekání nákladů na sociální a klimatickou politiku a ze zvyšování flexibility trhů. „Nejsem si jist, zda je na to SPD připravena. A totéž může platit rovněž o části křesťanských demokratů. Možná jsou připraveni víc utrácet, financovat to dalšími vládními půjčkami, ale nejsem si jist, zda jsou nastaveni na zásadnější reformu systému sociálního zabezpečení. Faktem je, že v mnoha oblastech bude nutné přinést určité oběti,“ upozornil Wieland.
Komplikované projednání důchodového balíčku v německém parlamentu koncem loňského roku již ukázalo, že to Merzův koaliční kabinet nebude mít s prosazením nezbytných reforem vůbec snadné.
Češi hledají jiná odbytiště
Vysoká závislost českého exportu na bohatém Německu byla dlouhá léta zárukou růstu průmyslové produkce tuzemských firem. Odráželo to pochopitelně geografickou a kulturní blízkost obou zemí i velkou vlastnickou propojenost českých a německých byznysů. Vždyť téměř tři čtvrtiny českého vývozu dlouhodobě připadají na podniky v rukou zahraničních majitelů, často právě německých.
V posledních letech, kdy se Německu příliš nedaří, se tato skutečnost obrací proti českému hospodářství. Závislost navíc posiluje skladba tuzemského vývozu, v němž mají významné zastoupení specifické produkty, které nemají jiné odbytiště. Výpadek poptávky po těchto výrobcích z Německa pak omezuje možnost přesměrování vývozu k zákazníkům v jiných destinacích.
I tak se český byznys od Německa postupně odklání a tuzemským průmyslníkům se daří pro své výrobky nacházet nová odbytiště ve státech mimo eurozónu (ve Velké Británii, v Polsku, ve Švédsku nebo Švýcarsku), případně i na jiných kontinentech (například v USA či Brazílii).
Podíl stagnujícího Německa na našem exportu tak postupně klesá. A to je také důvod, proč výroba v českých průmyslových podnicích v posledních letech – na rozdíl od našich západních sousedů – neklesala, ale pouze stagnovala, podobně jako tomu bylo v průměru v celé EU.
Pokud Merzova vláda se svými reformami neuspěje, promarní Německo příležitost, kterou nyní má díky schválené masivní fiskální podpoře. Rozvoj nových odvětví průmyslu a služeb se bude odehrávat v jiných zemích a investice a pracovní místa se budou dál přesouvat do zahraničí. A pokud bude náš západní soused dál přešlapovat na místě, je to špatná zpráva i pro budoucnost české ekonomiky.
