Omyl rozpočtových jestřábů. Výdaje na obranu nejsou vyhozené peníze, ale investice
- Obranné výdaje nejsou jen spotřebou, ale investicí do nižší pravděpodobnosti konfliktu.
- Většina makroprognóz podceňuje nový bezpečnostní svět po ruské agresi.
- Silnější obrana zvyšuje realistický výhled budoucích příjmů i stability.
V debatách o přiměřeném objemu veřejných výdajů na obranu se – zejména ve spojení s problémem rozpočtových deficitů – často zmiňuje výhrada, že tyto výdaje nejsou investiční.
Financování investic na dluh neboli rozpočtovým schodkem dává určitý smysl, protože nové mosty, školy a podobně přinesou Česku do budoucna vyšší produktivitu, a tedy vyšší příjmy, ze kterých budou naši potomci snadno schopni příslušný dluh splatit. Naproti tomu vojenské výdaje (říkají někteří komentátoři, a snad i politici) Česku žádné navýšení příjmů nepřinesou.
Omyl, přinesou. Jen je třeba si uvědomit, že většina makroekonomických prognóz, které v posledních letech vznikají, obsahuje jednu významnou chybu. Dvě události, a to ruská anexe Krymu v roce 2014 a ještě víc vpád na Ukrajinu před téměř čtyřmi roky, znamenaly, že svět, tedy alespoň ten evropský, se změnil. Že pravděpodobnost konfliktu, ať už tradičního s tanky, letadly a drony, nebo hybridního, plného sabotáží, kyberútoků a dezinformací, je mnohem vyšší než kdykoli dřív přinejmenším od nástupu Gorbačova k moci.
Prognostici zaspali
Většina prognostiků ale tuto změnu do svých základních scénářů nezahrnula; neposunula je směrem dolů pod tíhou nového předpokladu, že někdy v blízké budoucnosti se jejich země ocitne v konfliktu s Ruskem (nebo jiným agresorem).
A není se ani moc co divit: je totiž velmi sporné, jak takový posun prognózy prakticky provést. Pravděpodobnost konfliktu je sice oproti dřívějšku výrazně vyšší, ale není vůbec jasné, jak velký bude jeho dopad, jaké bude jeho načasování a jestli vůbec někdy přijde. Výsledkem je, že většina makroprognóz v posledních letech črtá budoucí ekonomický vývoj na vyšší hladině, než jaké je v nynějším putinovském světě opravdu realistické očekávání.
A teď můžeme vzít do hry zmíněné zbrojní výdaje. Jak? Ve smyslu hesla „Chceš-li mír, chystej se na válku“ jejich navýšení tlačí pravděpodobnost konfliktu dolů, zpátky k někdejší velmi nízké úrovni. Jinak řečeno, s těmito výdaji je realistický výhled budoucího ekonomického vývoje a příjmů vyšší (bližší dnešním základním scénářům) než bez nich. Jak vidno, tyto výdaje splňují definici investic coby opatření k navýšení budoucích příjmů.
Tím samozřejmě není vyřešeno, jak vysoké by tyto výdaje měly být a co konkrétně by se mělo kupovat. Posuzování smysluplnosti je velice složitá disciplína u jakéhokoliv druhu investic, a o obraně to platí snad úplně nejvíc. Složitost těchto úvah ale nemění nic na tom, že principiálně jsou investicemi i obranné výdaje.
