V Anglii jsou investice do pohledávek běžným produktem, u nás to dlouho bylo skoro sprosté slovo

Na jaký typ pohledávek se dnes zaměřujete?

Děláme převážně pohledávky zajištěné nemovitostmi nebo jiným majetkem. Většinou jsou to podnikové pohledávky, například když někde „bouchne“ byznys plán, fabrika nebo developer. Obvykle jde o balíky větších pohledávek v nominálních hodnotách desítek či stovek milionů.

Pořád platí, že Česko pro vás není zajímavým trhem?

Platí, děláme tady jen jednotky procent. A to je vlastně dobře. Působíme hlavně ve východní a jihovýchodní Evropě, největším měřítkem je přitom populace té dané země. Aktuálně jsme hlavně v Polsku, Rumunsku nebo Řecku. Zajímáme se ale i o západní Evropu a koukáme třeba na Španělsko nebo Velkou Británii.

Jak se na takový typ investic pohlíží v Česku?

Myslím, že už se to hodně zlepšilo. Na začátku to bylo skoro sprosté slovo, protože u nás bylo hodně omílané a medializované téma takových těch exekucí, kdy jel někdo načerno metrem, dostal pětistovku pokutu a za chvíli z toho byl sedmnáctitisícový dluh. Nicméně myslím, že to trochu vymizelo a pro lidi už to nemá takovou „pachuť“. Mnozí si ale pořád nedovedou představit, co vlastně děláme. Přitom třeba v Anglii je to úplně normální produkt, který dělají největší investiční i komerční banky.

Ale vypadá to, že zájem roste, když otevíráte už třetí podfond pro kvalifikované investory…

To ano, podfond navazuje na předchozí dva, kterým se velmi daří a máme tam investice v objemu kolem 1,5 miliardy korun. Náš byznys je takový „anticyklický“. Když trhy padají, nám to pomáhá. Samozřejmě ne okamžitě, ale s nějakou prodlevou. Špatné úvěry tu s námi asi budou pořád, vždy může něco krachnout, nikdy se nepodaří naplnit sto procent byznys plánů a ne všichni splatí bance své dluhy – ať už chtěně, nebo nechtěně.

Kolik stojí pohledávky, které od bank kupujete?

Na to se nedá jednoduše odpovědět, protože záleží, o jakou pohledávku se jedná. Když budete kupovat hodně staré věci, získáte je třeba za čtyři procenta, ovšem čerstvé hypotéky nebo další atraktivní věci mohou být i za šedesát procent.

Kdo jsou vaši typičtí investoři? Co se týče českých fondů, může to být kdokoli s dostatečnými znalostmi a zkušenostmi v oblasti investic. Jediný filtr je výše investice, protože jsme fond kvalifikovaných investorů, kam lze investovat od milionu korun. Potom spolupracujeme ještě s velkými hráči, což jsou typicky investiční banky a fondy v Londýně nebo New Yorku.

S jakými výnosy mohou počítat?

Je to kolem dvanácti až patnácti procent ročně. Někdy se nám daří víc, někdy trochu míň, ale i dvanáct procent je podle mě v dnešní době skvělý výsledek.

Co si slibujete od nadcházejícího období? Pomohou vám klesající sazby, kdy lidé hledají další cesty, kam investovat?

Myslím, že třetí podfond, který teď otvíráme, by mohl mít dobré načasování. Jsou nízké sazby a lidé vytahují peníze z „termíňáků“. Navíc už máme nějakou historii, náš „track record“ je velmi dobrý, takže by to mohlo být fajn. Co se týče byznysu, tam je to asi jedno. Když byly vysoké sazby, možná propadávalo trochu víc úvěrů, ale vždy je tam nějaká prodleva, takže se to teprve teď všechno zpožděně projeví.

Jak ta investice jako taková funguje? Ptám se především na její časový horizont a likviditu.

Fond máme postavený tak, že nasbíráme peníze, které následně tři roky investujeme. Co se v mezičase vymůže, to zase reinvestujeme. Čtvrtý a pátý rok potom vracíme peníze investorům. Takže je to fond maximálně na pět let. Když kupujeme nějakou malou pohledávku, koupí ji fond samostatně, když kupujeme něco většího, jdeme do toho společně s našimi partnery, tedy s investičními bankami a fondy v Londýně a New Yorku.