Vybíráme si trhy s vysokou ochranou minoritních akcionářů, říká zakladatel fondu Triatleta

Alexandr Sarnavský, zakladatel a poradce fondu Triatleta

Alexandr Sarnavský, zakladatel a poradce fondu Triatleta Zdroj: E15 Dominik Kučera

Investování do akcií může být zajímavým způsobem, jak překonat inflaci. Problémem řady fondů ale bývají vysoké výkonnostní poplatky nebo špatné nastavení investičního horizontu, které potom brání efektivnímu zhodnocování prostředků. „Myslím, že výkonnostní poplatek není fér a nedává žádný smysl. Portfolio manažer může v zásadě ovlivnit maximálně 30 procent zisku na burze, zbytek se odvíjí od růstu nebo poklesu trhu,“ říká Alexandr Sarnavský, který po desetileté zkušenosti z bankovního sektoru založil v loňském roce vlastní investiční fond Triatleta. 

Co vás vedlo k založení vlastního investičního fondu?

Založení takového fondu jsem dlouho považoval za svou další kariérní metu, hlavní motivací se ale stali až klienti, se kterými jsem spolupracoval během svého předchozího působení v bance. Dali mi najevo, že by o mé služby měli zájem. Co se investování do akcií týče, řada bankovních klientů postrádá kvalitně řízený a aktivně spravovaný produkt s přijatelnými poplatky. Naším dlouhodobým cílem je takový produkt nabídnout a dosahovat zhodnocení osm a více procent ročně. Do fondu investuji i své vlastní prostředky. Klienti tak vědí, že jejich majetek je spravovaný stejně jako ten náš. Když se podívám na zhodnocení svého vlastního portfolia v minulých letech, je v průměru lepší než jakýkoli běžný akciový fond. 

Jak se vám to podařilo? 

Má to několik důvodů. Prvním z nich jsou vysoké poplatky řady akciových fondů. Klienti je často platí bez ohledu na to, jestli se fondu daří, nebo ne. Některé fondy potom neřeší ani daňovou optimalizaci nebo dodržení doporučeného investičního horizontu. V případě akciového fondu by to mělo být pět a více let. Také tam bývá vysoká obrátkovost, kdy se každý rok prodá a nakoupí přibližně 30 procent portfolia. Já přitom některé akcie sleduji a investuji už osm let. Držet dlouhodobě kvalitní společnost je mnohem lepší než stále nakupovat, prodávat a snažit se spekulovat na poklesu a růstu ceny. 

Zmínil jste poplatky. Jakým způsobem je řešíte vy? 

Bereme si pouze poplatek za správu portfolia, ve kterém jsou zahrnuty také kroky spojené s analyzováním akcií nebo vyhodnocováním rizik a výnosnosti. Na rozdíl od řady bankovních a dalších fondů si neúčtujeme takzvaný performance fee (výkonnostní poplatek – pozn. red.), který často činí i 10 nebo 20 procent ze zisku. Myslím, že tento poplatek není fér a nedává žádný smysl. Portfolio manažer může v zásadě ovlivnit maximálně 30 procent zisku na burze, zbytek se odvíjí od růstu nebo poklesu trhu. V našem fondu chceme dlouhodobě držet poplatky do 1,35 procent ročně.

Komu je váš fond primárně určený?  

Jsme regulovaný fond kvalifikovaných investorů, na což se přímo vztahuje legislativa Evropské unie. Za kvalifikovaného investora se považuje klient, který investuje 125 tisíc eur a více, případně ekvivalent částky v české koruně. Česká legislativa potom umožňuje, že při splnění určitých zákonných podmínek k nám mohou klienti investovat už od jednoho milionu korun. Mezi našimi investory jsou v tuto chvíli privátní klienti, svěřenské fondy nebo majitelé rodinných firem, kteří si zejména po zkušenostech s pandemií chtějí vytvářet dlouhodobý finanční polštář v jiném odvětví, než ve kterém podnikají.

Kam mohou klienti vaším prostřednictvím investovat?

Investujeme zásadně na rozvinutých trzích, které mají vysokou míru ochrany minoritních akcionářů. Proto třeba vůbec neinvestujeme v Česku nebo obecně ve střední Evropě, protože si myslíme, že míra ochrany tady není příliš vysoká. Nedávno jsme také vyřadili Hongkong, ačkoli dříve jsme ho považovali za kvalitní trh. Preferujeme investice v severní Americe, západní Evropě nebo Austrálii. V tuto chvíli máme pozici i na Novém Zélandu a jako vhodný trh se nám jeví Japonsko. 

Do kolika firem aktuálně investujete? 

V tuto chvíli investujeme do třiceti firem a dvou státních dluhopisů. Dluhopisy používáme jako krátkodobý nástroj pro dočasnou alokaci prostředků, které v případě příznivější situace na trhu využíváme na nákup akcií. Firmy, do kterých investujeme, máme rozdělené do tří košů. Jsou tam společnosti s vysokou, střední a nízkou tržní kapitalizací. Z velkých firem mohu jmenovat Microsoft, PepsiCo nebo Starbucks. Ze středních společností je to například veterinární byznys IDEXX Laboratories nebo výrobce alkoholických nápojů Brown-Forman. Z menších firem, ve kterých vidíme velký potenciál, tam máme například Sprouts Farmers Market, síť supermarketů specializovaných na přírodní a organické potraviny, nebo švýcarskou společnost na výrobu sanitárních dílů Geberit. Usilujeme o to, aby v našem portfoliu byla dostatečná různorodost, protože každá krize se dotkne jiného sektoru. Proto si vždy vybíráme jen jednoho lídra v daném oboru. Například když máme PepsiCo, nebudeme kupovat akcie Coca-Cola Company, byť si nemyslíme, že je to špatná společnost. 

Říkáte, že nabízíte aktivní správu portfolia. Co si pod tím můžeme představit?

Během posledních deseti let se rozmohl takový nešvar. Západní trhy velmi dobře rostly a investoři nabyli dojmu, že je jednodušší investovat do pasivních produktů, jako jsou ETF. Bohužel na to zareagovalo hodně finančních institucí. Ty sice říkají, že své produkty řídí aktivně, ale když se na ně podíváme podrobněji, jejich součástí jsou právě pasivní fondy. To znamená, že klient platí vysoké poplatky za správu něčeho, co by si mohl bez problémů koupit napřímo. V našem fondu spočívá aktivní řízení v nákupu přímých pozic. Vybíráme si, do jakých firem investujeme. Akcie si potom držíme dlouhodobě, protože jsme přesvědčeni, že budou vydělávat třeba i za sedm let. 

V čem je pro klienty výhodnější investovat vaším prostřednictvím než si napřímo koupit ETF? 

Obě varianty jsou vhodné pro dlouhodobé investování a lze je vzájemně kombinovat. ETF ale mohou mít určité nevýhody. Jedná se o pasivní fondy, které drží vše, a mnoho z nich se zaměřuje na široké indexy. Například v období covidu nakupovala řada finančních institucí německý index DAX. V něm byly nejen kvalitní firmy, například BMW, ale třeba i Lufthansa, která v tu chvíli výrazně omezovala svou činnost. To samé platí i pro ETF s indexem S&P 500. Můžete tam mít kvalitní firmy, ale pak je tam i poměrně předražená Tesla. My si jako aktivní fond vybíráme jen to, co je podle nás kvalitní a dává smysl. Nicméně jak říkám, kombinace aktivních a pasivních produktů by v portfoliu měla mít své místo.