ESG není jen o měření uhlíkové stopy. České firmy provází baťovská udržitelnost, říká Sůra

Jan Sůra, Access EU. Business Breakfast e15

Jan Sůra, Access EU. Business Breakfast e15 Zdroj: Jakub Pláteník

Jen málokterá firma se v poslední době nesetkala s pojmem ESG. Zkratka vyjadřující ekologickou a sociální odpovědnost vedení firem bude od roku 2025 povinná pro podniky nad 250 zaměstnanců a čistým obratem vyšším než 40 milionů eur, o dva roky později i pro kotované malé a střední společnosti. Jak se na nová pravidla připravují české firmy? Přinese jim sběr dat výhody, nebo je pouze zatíží další byrokracií? Nejen na to během Business Breakfast e15 odpovídal Jan Sůra z poradenské společnosti v oblasti evropských veřejných záležitostí ACCESS EU.

V následujících letech čekají české firmy změny v souvislosti s ESG legislativou. Jak se na ně připravují? 

Jsou zde dvě roviny příprav, které je třeba oddělovat. Zaprvé je to rovina reálného odpovědného přístupu českých firem. My ty firmy procházíme a já osobně jsem díky tomu čím dál více přesvědčený, že tuzemské firmy jsou historicky v odpovědném přístupu příkladné.

Nedávno jsem kvůli ESG navštívil jedno velké zemědělské družstvo, které investuje do nových a udržitelných technologií. Čeští zemědělci vědí, že potřebují jít s dobou, potřebují snižovat své náklady na výrobu a zefektivňovat ji. A také si nemohou dovolit chovat se nezodpovědně k životnímu prostředí, protože své pozemky chtějí k práci využívat i za dalších dvacet let.

Chovají se také zodpovědně ke svým zaměstnancům; jsou to totiž jejich sousedé a bez korektních vztahů by s nimi v dané lokalitě nemohli fungovat. A nakonec se také musejí chovat zodpovědně ke svým dodavatelům a partnerům, protože konkurence v jejich oboru je obrovská a bez toho by nemohli efektivně přežít.

Jaká je tedy ta druhá rovina? 

V těch oblastech, které jsem uvedl, jsou české společnosti příkladné. A to již od dob Tomáše Bati, který zde udržitelné podnikání prosazoval. Současně však právě pro tyto firmy, které jsou zvyklé chovat se spíš prakticky, bude nové naučit se všechny ty povinnosti měřit, reportovat, počítat a vykazovat.

Část společností také smrskává ESG na pouhé měření uhlíkové stopy a snaží se mezi sebou ty hodnoty poměřovat. To je věc, na které musejí firmy zapracovat. Udržitelné podnikání nerovná se uhlíková stopa, ale je to mnohem komplexnější disciplína. 

V čem podle vás může být sběr dat pro firmy naopak přínosem? 

Data sama o sobě samozřejmě v tomto případě smysl mají, a to zejména v případě, že je dokážeme získat od všech subjektů a celého toho řetězce na úrovni makrodat. Pak by se naplnil účel ESG regulace a mohli bychom z dat vyčíst trendy nebo stanovit širší směřování. Význam samotných dat je ale diskutabilní na úrovni jednotlivých společností a je otázka, zda strohá čísla dokážou určovat, kam mají firmy směrovat svůj vývoj. Význam dat v širším kontextu bych ale rozhodně nepodceňoval. 

Kdybychom pojem ESG rozdělili na jednotlivá písmena, kde byste řekl, že české firmy dosahují nejlepších výsledků? 

V prvé řadě vidím problém v tom samotném rozdělení písmen. Domnívám se, že správně mají být neoddělitelná. Samozřejmě to G jako Governance ve smyslu odpovědného řízení společnosti zasahuje jak oblast environmentální, tak tu sociální. A koneckonců i efektivní řízení jakékoli jiné oblasti. Proto možná můžeme tu poslední část považovat za nadřazenou.

Jak jsem již říkal, české společnosti dosahují velmi dobrých výsledků v oblasti sociální odpovědnosti, zejména směrem ke svému okolí, zaměstnancům a ke komunitě. K výrobě se snaží přistupovat ekologicky. Ale i zde se vše stáčí k otázce, zda ta opatření mají reálný dopad, anebo jde jen o snahu dosáhnout potřebných čísel. 

Kde naopak mají české firmy co dohánět? 

Pokud banka prodá své budovy za účelem snížit svou uhlíkovou stopu, můžeme se ptát, zda od ní nečekáme jiné kroky. Třeba snížení úrokové sazby lidem, které nejvíce ohrožuje inflace. Není to jen o těch hodnotách. Ale o tom, jak jich dosahovat smysluplně. 

Jan Sůra (36)

Vystudoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy. Vedle právní praxe se zabývá i evropskými otázkami. Je managing partnerem poradenské společnosti Access EU, která vznikla v roce 2011 jako evropské hospodářské zájmové sdružení. V roce 2018 se sdružení ACCESS EU spojilo s přední bruselskou poradenskou společností Schuman Associates.