Bankovní systém v českých zemích navazuje na tradici sahající do 19. století. Přes bouřlivá období válek nebo porevolučního budování kapitalismu se vyznačuje dlouhodobou stabilitou.
Historie českého bankovnictví se začala psát dávno před vznikem samostatného státu. České země byly před první světovou válkou sídlem 75 procent průmyslu celého mocnářství, tomu však neodpovídal počet poboček Rakousko- -uherské banky, která byla ustavena v roce 1878 pro zlepšení a stabilizaci měnových poměrů v říši, i když v jiné podobě fungovala již od roku 1816. Přesto již v roce 1824 byla v Praze založena Česká spořitelna, která zahájila činnost 12. února 1825 – v den narozenin císaře Františka I.
Pro drobné střadatele měl význam Poštovní spořitelní ústav založený roku 1883, který využíval hustou síť poštovních úřadů. Ve druhé polovině 19. století nastal rozvoj akciových obchodních bank. Nejprve se v českých zemích objevovaly pobočky vídeňských bank, jako například Österreichische Creditanstalt, později vznikaly i ryze české banky, například Živnostenská banka, Pražská úvěrní banka, Česká průmyslová banka a další.
Nadšení ze samostatnosti
Po vzniku samostatné Československé republiky v roce 1918 prošla zásadní proměnou i banka centrální. Jako jednostranný krok byla v roce 1919 provedena odluka československé měny od rakousko-uherské v březnu roku 1919. Na svoji centrální banku si však země musela počkat ještě osm let. Nejprve byl 11. března 1919 založen Bankovní úřad ministerstva financí (BÚMF). Úřad musel v letech 1919 až 1926 zvládnout stabilizaci české měny – jak s inflací, tak s důsledky deflační krize.
Zároveň také připravoval vznik Národní banky Československé (NBČ), k němuž došlo až 1. dubna 1926. Ta byla akciovou společností s kapitálem ve výši 12 milionů zlatých dolarů, na níž se podíleli ze dvou třetin soukromí investoři a z jedné třetiny stát. Po vzniku Československa se začaly rozvíjet i nové bankovní domy. Jejich počet od roku 1918 do roku 1922 vzrostl z 22 na 27. Mezi deset největších univerzálních akciových bank na tuzemském trhu patřily Živnobanka, Anglopragobanka, Česká eskontní banka, Česká banka Union, Česká průmyslová banka, Banka pro obchod a průmysl, Moravská banka, Agrární banka, Tatrabanka a Legiobanka. V dalších letech se však bankovní trh konsolidoval, což urychlila hospodářská krize třicátých let, takže bankovních domů postupně ubývalo.
Po zřízení protektorátu v roce 1939 ztratilo české území měnovou samostatnost. I přes zřízení Národní banky pro Čechy a Moravu v čele s říšským zmocněncem byla její emisní politika podřízena válečným potřebám třetí říše. Banky fakticky ztratily samostatnost, do určité míry s výjimkou Živnostenské banky.
Ve stínu znárodnění
Ani po konci druhé světové války nebyl českému bankovnímu sektoru dopřán standardní vývoj. V roce 1945 byly banky na základě dekretu prezidenta republiky číslo 102 znárodněny. Tyto znárodněné banky kontrolovala Ústřední správa bank. Po únoru 1948 pak došlo ke sloučení dosavadních bank. Funkci centrální banky od roku 1945 vykonávala obnovená Národní banka Československá.
V roce 1950 byla zřízena Státní banka československá. Kromě ní v socialistickém Československu působilo ještě několik málo bank, které však nebyly fakticky samostatné a vykonávaly činnost banky pro určitou oblast. Například znárodněná Živnostenská banka se starala o styk drobných klientů se zahraničím, od roku 1957 pak spravovala tuzexové účty. Fungovaly také Česká státní spořitelna a dvě další, specializované banky.
S rokem 1989 přišla nejen změna společenského režimu, ale také reforma bankovního systému. Jejich výsledkem se staly zákony č. 130/1989 Sb. a č. 158/1989 Sb., které od počátku roku 1990 zaváděly dvoustupňový bankovní systém. Na jeho základě se ze Státní banky československé oddělily obchodní činnosti, které jednak daly vzniknout dvěma novým obchodním bankám, což byla Komerční banka a Všeobecná úvěrová banka.
Samostatný a nestabilní
Vznik samostatné České republiky v roce 1993 přinesl i založení České národní banky. Ta se musela hned po svém vzniku vyrovnat s velmi nestabilní situací, kterou přinesl krach malých, nově vzniklých bank, ale i těch velkých, se státní účastí. Jako první zkrachovala v roce 1994 Banka Bohemia. Celkové náklady na pomoc všem bankám v českém bankovním systému od roku 1990 se odhadují přibližně na 600 miliard korun. Od roku 2006 byly pravomoci ČNB nad bankovním sektorem posíleny, v současnosti patří český bankovní systém k nejstabilnějším v Evropě.
