Cristina Chen-Osterová a Shanna Ohlrichová, jež pro banku pracovaly před rokem 2010, požádaly soud, aby směly zastupovat všechny zaměstnankyně banky včetně partnerek a viceprezidentek. Tvrdí, že ženy celkově berou u Goldmanů o osm procent méně než muži a že při jmenování viceprezidentů na ženy připadá 23 procent, což je podle nich nepřiměřeně málo. Kromě toho ve firmě panuje nepřátelské prostředí vůči ženám, což se projevuje například tím, že seniorní partneři berou své klienty na návštěvu striptýzových podniků.
Podle žaloby podaly ženy již celkem 133 interních stížností na sexuální diskriminaci. „V Goldman Sachs panuje atmosféra, v níž jsou ženy buď sexualizovány, nebo ignorovány,“ citovala média z textu žaloby. To znamená, že mužští zaměstnanci GS si žen buď všímají, nebo nevšímají.
Banka takové nařčení rezolutně odmítá. Paradoxně však pro ni není tolik důležité, jestli soud uzná, že diskriminace je v její každodenní praxi přítomná, či nikoli. Daleko víc záleží na tom, jestli soud povolí oběma žalobkyním zastupovat její ostatní zaměstnankyně a podat hromadnou žalobu.
Pokud by se tak stalo, hrozila by bance nutnost vyrovnání, jehož výše by patrně mnohonásobně převýšila jakoukoli částku, kterou by na ní žalobkyně mohly vysoudit individuálně. Podle deníku The New York Post a agentury Reuters však takový vývoj není pravděpodobný. V roce 2011 totiž v podobné stížnosti, jejímž terčem byl maloobchodní řetězec Walmart, Nejvyšší soud možnost podání hromadné žaloby zamítl.
