Peníze převedené od Indů v cizině nyní tvoří čtyři procenta indické ekonomiky a množství těchto peněz dál rychle roste (meziročně o bezmála třetinu). Převody ze zahraničí od expatů dvojnásobně převyšují přímé investice. Avšak navzdory prudkému nárůstu je tok peněz od Indů pracujících v cizině dosud celkem živelný a neregulovaný. Obecně se má za to, že většina peněz, které překročí hranici, tak činí neformálními kanály a mimo vládní kontrolu.
Příběh indických transferů započal společně s globalizací. Do devadesátých let bylo zdejší hospodářství odříznuté od zbytku světa. Indové, kteří pracovali v zahraničí, využívali k posílání peněz domů ilegální systém hawala, populární v arabském světě. Výsledkem bylo, že ačkoli v roce 1991 pracovaly ve světě miliony Indů, objem peněz, které oficiálně překročily indickou hranici, bylo jen pár miliard dolarů.
Pak ale přišla liberalizace a mnoho transferů rostlo posledních dvacet let dvojciferným tempem. Motorem tohoto trendu byla devalvace rupie. Posílat domů silné měny se pracovníkům v cizině vyplatilo. Vedlejším projevem tohoto trendu byl masový růst takzvaných NRI vil. Tedy domů, které patří Indům žijícím v zahraničí.
Politici a banky se nyní snaží situaci dohnat a vytvářejí odesilatelům i příjemcům peněz různé nabídky. První překážkou, kterou se zákonodárci pokoušejí překonat, je pestrá škála poplatků účtovaných za převody. Firmy, které převody zajišťují, často upřednostňují bohaté odesilatele. Jedním z úspěšných partnerství, které se povedlo uvést do praxe, je mezi globálním gigantem Western Union a indickou poštou. Více než 150 tisíc poštovních úřadů nyní dokáže vyplatit peníze vydělané za hranicemi. Stát se nyní snaží přimět k podobné spolupráci další hráče, hlavně banky. Autor je spolupracovníkem redakce
