Za řadou půjčkařů, kteří obvykle neuvádí ani úrok ani RPSN, ale pouze celkovou zaplacenou částku, stojí firmy z Pobaltí. Nejčastěji z Lotyšska. Standardem oboru je poplatek tisíc až 1500 korun za pětitisícovou půjčku na několik týdnů, to představuje úrok tisíce procent ročně.
Ještě větší jsou sankce za prodlení, tam totiž leží ten skutečný byznys mikropůjček. Firmy si běžně účtují dvě procenta za den prodlení, k tomu je potřeba připsat upomínky, jejichž počet není limitován a za každou dlužník zaplatí několik set korun. Takto dlužná částka velmi rychle vyšplhá na několikanásobek původní půjčené částky.
Mikropůjčky, které jsou také známé jako rychlé, finské či půjčky před výplatou, nejsou nijak regulované, protože úvěry pod pět tisíc korun nejsou podle zákona o spotřebitelském úvěru. Tím dlužník přichází o řadu výhod, které tento zákon nabízí.
„Klient například nemůže využít zákonnou čtrnáctidenní lhůtu na odstoupení od smlouvy. Nemůže ani využít předčasného splacení půjčky. Naopak firmy si mohou účtovat téměř libovolné sankce a nemusejí ani kontrolovat bonitu klienta,“ říká Martin Šváb, ředitel právního oddělení Providentu.
Srovnání: Mentalita dlužníků v zemích střední a jihovýchodní Evropy
