Soud tak podpořil malou severskou zemi v několikaletém sporu s vládami Británie a Nizozemska. Ty se po krachu islandských bank v roce 2008 rozhodly nahradit svým občanům ztracené vklady u Icesave, internetové pobočky banky Landsbanki, a poté žádaly po Reykjavíku, aby jim tyto peníze nahradil.
Navzdory názorům expertů, že Británie a Nizozemsko nemají na náhradu právní nárok, vyšly islandské vlády opakovaně vstříc zahraničním požadavkům. Islanďané však ve dvou referendech z let 2010 a 2011 i přes nevybíravý nátlak Londýna a Amsterodamu návrhy smluv o náhradě odmítli. Obě země pak podaly na Island žalobu u soudu ESVO.
Británie a Nizozemsko žádaly po Islandu zaplatit pět miliard dolarů (95 miliard korun) a náhradu označovaly za nezbytný krok ke zlepšení islandské pozice v jednáních o vstupu do Evropské unie, k oživení jeho ekonomiky z hluboké krize a k obnovení islandského přístupu na mezinárodní kapitálové trhy. Navzdory horlivé snaze islandských vlád věc vyřešit převládal mezi Islanďany hluboký odpor vůči odškodnění těch, kdo se nechali vidinou vysokých výnosů nalákat do rizikových investic.
Island se po desetiletí prudkého rozvoje v roce 2009 kvůli pádu bank propadl do hluboké finanční a ekonomické krize. Banky se neúměrnou expanzí v zahraničí těžce zadlužily a globální finanční krize na podzim 2008 jim zablokovala přístup k likviditě. V roce 2011 Island úspěšně dokončil záchranný program vedený Mezinárodním měnovým fondem a vrátil se na dluhopisové trhy.
Island jako precedens pro Kypr
Domácí věřitele banky ovšem Island nenechat tratit, když jejich aktiva převedl do nových „dobrých“ bank. Vklady zahraničních střadatelů zlikvidoval spolu s původní zkrachovalou bankou. Díky rozvoji internetového bankovnictví je ale nadále v islandských bankách neobvykle vysoké množství zahraničních vkladů.
Podobně je na tom jeden z uchazečů o finanční pomoc Evropské unie Kypr. Ze 70 miliard eur uložených v místních bankách pochází 40 procent ze zahraničí. Dnešní soudní verdikt by přitom mohl posloužit jako precedens v podobných případech, tratit by tedy mohli i zahraniční klienti kyperských bank. A podle dřívějších vyjádření německých představitelů, kteří vedou jednání o pomoci, by se zahraničním střadatelům v případě pádu bank neměly vracet všechny jejich úspory.
