Někdo investuje především do svého dalšího vzdělávání, aby dokázal vydělávat víc peněz, někdo investuje do podnikání, někdo do nemovitostí… Možností je mnoho. Obecně ale platí, že čím dřív se do toho člověk pustí, tím větší šanci má na stáří se hmotně zabezpečit.
Kolik vám (možná) dají
Pro ty, kteří si myslí, že nemá smysl zajímat se o možnosti dalšího příjmu ke stánímu (starobnímu) důchodu, uveďme několik příkladů toho, jak vysoký státní důchod mohou na stará kolena zhruba očekávat.
Člověk, kterému je nyní dvacet let a jeho hrubý měsíční příjem činí 15 tisíc korun, dostane podle současné metodiky Ministerstva práce a sociálních věcí v roce 2064, kdy půjde do důchodu, penzi ve výši 11 334 korun. Samozřejmě – je to hodně zjednodušená optika. Pravděpodobně jeho plat půjde nahoru. Stejně pravděpodobně ale půjde nahoru i cena chleba. A stejně pravděpodobně bude taky jiná metodika výpočtu důchodu. Přesto nějakou představu to číslo vyvolává… Ale pojďme ještě dál a zkusme chvíli věřit, že současné nastavení by přežilo…
Dvacetiletý člověk, který dnes bere 30 tisíc hrubého měsíčně, nechť v roce 2064 počítá s penzí ve výši 14 102 korun. A stejně starému člověku, který měsíčně bere třeba už docela pěkných 45 tisíc hrubého, stát bude od roku 2064 měsíčně vyplácet penzi ve výši 16 869 korun.
Podobné výpočty můžeme provést i na příkladu člověka, kterému je dnes 40 let a do penze půjde za 27 let, tedy v roce 2041. Ten, pobírá-li hrubý měsíční příjem ve výši 15 tisíc korun, dostane od státu penzi ve výši 10 866 korun, pokud bere 30 tisíc hrubého, nebude to o moc lepší, dostane 13 516 korun, a pokud bere již zmíněných 45 tisíc hrubého, stát mu bude vyplácet starobní důchod ve výši 16 143 korun.
Co můžeme od státu po celoživotní „dřině“ čekat?
Všechny uvedené příklady jsou samozřejmě jen ilustrativní, ale přesto ukazují na to, co můžeme od státu po celoživotní „dřině“ a placení jedněch z nejvyšších evropských odvodů (v poměru ke mzdě) na sociálním pojištění čekat.
Podle psychologa z poradenské společnosti New Perspective Petra Kornackého lidé dnes už vědí, že od státu toho, pokud jde o penze, příliš očekávat nemají, ale přesto většina z nich nemá dostatečnou motivaci zajímat se o to, jak se co nejvýhodněji finančně zajistit na stáří.
„Klasická ekonomie spoléhá na racionální uvažování, ale to se bohužel plete. Lidé se racionálně rozhodují v podstatě velmi málo. Přibližně jen z dvaceti procent. Naopak většina jejich rozhodnutí, aniž to tuší, probíhá na emočním základě. To je těch zbylých osmdesát procent. Proto vám v podstatě každý odkývá, že se určitě vyplatí spořit si na stáří, ale konkrétní kroky udělá pouze výrazná menšina. To z toho důvodu, že výrazná většina má pocit, že na spoření je ještě brzo nebo že ten vhodný čas ke spoření přijde, až začnou opravdu vydělávat majlant. Což se mnohým také nikdy nemusí povést. Zkrátka spoření nemají jako svou prioritu a naše priority stojí vždy na emočním základě,“ vysvětluje Kornacki.
Peníze jako sex: Každý si myslí, že jim rozumí
Přestože finanční experti upozorňují na nutnost co nejdříve pečlivě zvážit možnosti finančního zajištění na stáří, lidé o nich začínají obvykle seriózně uvažovat, až když přesáhnou třicet let.
„Náš běžný klient si uzavírá penzijní program nejčastěji v 35 letech. Vzhledem k tomu, že důchodový věk je u této věkové skupiny okolo 67 let, jedná se o dostatečně dlouhou dobu spoření. Pokud takový klient bude mít disciplínu dlouhodobě spořit, respektive investovat, potom složené úročení na takto dlouhé době již může vybudovat velmi výrazný výnos, který bude financovat jeho penzi,“ říká člen představenstva a ředitel prodeje společnosti Conseq Investment Management Richard Siuda.
