Vladimír Bezděk: Chceme dostat pojistky na poštu

Šéf ČSOB Pojišťovny Vladimír Bezděk

Šéf ČSOB Pojišťovny Vladimír Bezděk Zdroj: Michael Tomes, E15

Přesně rok šéfuje Vladimír Bezděk ČSOB Pojišťovně – pětce tuzemského pojistného trhu. Do oboru, který nemá úplně skvělou pověst, vstoupil před deseti lety. Zkušený odborník, který prošel centrální bankou a jehož jméno dalo název expertní komisi vlády pro přípravu penzijní reformy, vypadá spokojeně. „Že bych si v pojišťovnictví zkazil jméno? Víte, že mě to ani nenapadlo?“ usmívá se.

Proč má pojišťovnictví pořád špatnou pověst a na pojišťováky se lidé dívají s podezřením, že jim jde jen o vlastní prospěch?

Pro mě osobně možná celá mozaika důvodů začíná tím, že pojištění je vlastně tak trochu divná služba. Prodáváte něco, co má pomoci, když bude zle, v podobě majetkové či zdravotní újmy. A o těch my neradi přemýšlíme. Je s tím spojena negativní emoce. Hru tedy začínáme mentálně se záporným hendikepem. Kromě toho málokdo jde na ulici kolem pojišťovny a řekne si, že by bylo vlastně dobré se pojistit. Je to „push produkt“.

Co dalšího v tom hraje roli?

Lidé se na finanční instituce obecně dívají jako na molochy, jimž jde jen o zisk a klient je až někde vzadu. Stejně vidí i pojišťovny. Kromě toho často mají pocit, že když už se něco stane a měli by dostat plnění, pojišťovna najednou udělá cokoli, aby nemusela plnit v plné výši nebo vůbec. Prostě že se snaží vyklouznout s co nejmenší ztrátou. Posledním bodem jsou některé třetí strany, které pojištění prodávají. Část tohoto trhu k dobré image oboru nepomohla.

Kolik máte pojistek?

Když budu počítat: jednu starou životní, úrazovou, domu a domácnosti a odpovědnosti, havarijní, povinné ručení, manažerskou, pojištění internetových rizik, lékařskou, pojištění na kartě, celoroční cestovní a nově pojištění právní ochrany. Takže deset těch, co se týkají přímo mě, pak další v rodině.

To asi nejste průměrně pojištěný člověk?

Určitě ne. V případě našich klientů je průměrně 1,7 pojistky.

Kolik je optimum z vašeho pohledu, ne pohledu šéfa pojišťovny, který chce vydělat?

Minimum jsou čtyři pojistky, které kryjí elementární rovinu života. Dobré je mít dobrou životní pojistku, když dobře kryje a umožňuje nějakou flexibilitu, jak jdeme životem. Povinné ručení je ze zákona, ale je dobré mít havarijní. Všichni někde bydlíme, tak aspoň pojištění odpovědnosti. Pro mě už patří do základní skupiny pojištění proti internetovým rizikům nebo karty proti zneužití.

Šéf ČSOB Pojišťovny Vladimír BezděkŠéf ČSOB Pojišťovny Vladimír Bezděk|Michael Tomes, E15

Jak velkou roli hrají v oboru příjmy domácností? Pro mnoho rodin může být pojistka už drahý luxus. Je to tedy dnes už produkt pro vyšší střední třídu?

Být by to tak nemělo, ale v řadě případů to tak je. Možná to není ani tak vidět na počtu kusů pojistných smluv, ale na výši pojistných částek, které kryjí vybraná rizika třeba v kategorii životního pojištění. Hodně to souvisí s celkovou úrovní finanční gramotnosti a schopností dohlédnout dál než za první roh toho, co bude zítra. Můžete mít velmi dobrou životní pojistku, za niž zaplatíte měsíčně 600, takže 20 korun na den. I průměrná domácnost má spoustu i vyšších výdajů na jiné věci, ani o tom neuvažuje. A to nemluvím o obligátních cigaretách.

Jdou lidé i v pojištění hlavně po ceně?

Jak u kterého produktu. Cenový pohled vítězí stále u povinného ručení. Má to i racionální důvod – musíte ho mít ze zákona, a hlavně nepomáhá vám, ale tomu, koho poškodíte. Vám pomáhá až přeneseně.

Jste ve vedení pojišťovny rok. Nastupoval jste s ambiciózním cílem zvýšit podíl na trhu do tří let na desetinu. Loni jste stoupli na necelých sedm procent. Je na pojistném trhu růst o procento ročně hodně, nebo málo?

Z hlediska jedné firmy je to hodně. Pokud se podíváme na posledních 15 let, nebyla na pojistném trhu firma, která by během tří po sobě jdoucích letech zvýšila tržní podíl alespoň o tři procenta. Z tohoto hlediska je to velmi ambiciozní plán.

Proč? Je trh obsazen, či klienti jen neradi mění pojišťovnu?

Na trhu panuje ostrá konkurence, ač to může být bráno jako fráze. Máme více než 20 pojišťoven na trhu o 10 milionech obyvatel a s tím souvisejícím podnikatelským byznysem. Obecně pojišťovnám z hlediska distribučních cest, kterými získávají svůj byznys, chybí některá ze tří noh, na kterých stojí. Buď mají vlastní distribuční síť, spolupracují s třetími stranami, či fungují v rámci nějaké větší finanční skupiny. My máme všechny tři nohy a poměrně významné.

Na pojistném jste loni vybrali o půl miliardy více, celkem pojišťovny na trhu rostly o procento. Jdete proti trhu, nebo jste nad ním?

Nemyslím. Nejsme jediná pojišťovna, jíž tržní podíl roste, včetně absolutně vybraného pojistného. Pravda je, že trh roste asi o jedno procento, což je asi miliarda korun zvýšeného vybraného pojistného. Ale máme i případy firem, kdy i v absolutním měřítku měly tržby nižší než v roce 2014.

Oblast životního pojištění stále oslabuje, dominuje neživotní pojištění (62 ku 38 procentům). Proč je tu životní pojištění tak podceňované?

Myslím, že to je společný rys pro nás a pro Slováky, zatímco v západní Evropě se mnohem větší část trhu rekrutuje z oblasti životního pojištění. Tam to může mít ale i historické pozadí. Část produktů životního pojištění tam bývala využívána jako produkty mířící na zhodnocení svěřených prostředků. V případě Česka se v posledních pěti až sedmi letech prosazuje tendence vnímat životní pojištění opravdu jen jako pojištění. Pravda je, že trh životního pojištění klesá už několikátý rok, z hlediska předepsaného pojištění i počtu kusů smluv. My jsme loni zastavili meziroční pokles. Za půlrok na předepsaném pojistném z běžně placených smluv meziročně rosteme o čtyři procenta a trh meziročně o procento klesal.

Mluvili jsme o způsobech distribuce. Kolik pojistek se prodá přímo?

Přes internet a mobil je třeba u cestovního pojištění či pojištění aut podíl takto nabraného byznysu i přes deset procent. U cestovního pojištění jde přes web i dvawww. cet třicet procent. Ale pokud se bavíme o rozdělení na ty tři způsoby distribuce, je to vyrovnané po třetinách.

Jednou z vašich cest jsou i bankovní pobočky. Ve skupině máte i poštovní přepážky s bankovní nabídkou Era, ale na poště se prodává pojištění České pojišťovny. Vy tam nechcete?

Jak to bylo v minulosti, nevím, teď je tu platný kontrakt. Nicméně pošta vyhlásila nový tendr a my jsme podali nabídku za celou skupinu.

Koupil byste si pojištění na poště? Většinu lidí jen rozčílí, že provoz zdržuje někdo, kdo chce pojištění. Je to pak vůbec ještě služba?

Musí to být dobře ošetřeno, aby tyto nepříjemnosti nenastaly. Stejně si na poště nesjednáte životní pojištění, jen vás na někoho odkážou. Ale v případě neživotního pojištění by měla být ambice udělat produkty tak jednoduché, aby to sjednání i na poště bylo co nejrychlejší.

Kdy má být znám výsledek tendru pošty?

Pokud vím, měli by během září oznámit, jak to pokračuje.

Ovlivňuje český trh, že většinu českých pojišťoven ovládá rakouská matka?

Zajímavá otázka, ale nemyslím, že to hraje významnou roli. Jedna skupina tu má tři pojišťovny, ale i mezi nimi, tím, jak se projevují na trhu, vidím, že to není monolit. Je tam poměrně velká variabilita v tom, na co kladou důraz, jak mají postavené produkty.

Nedávno zanikla Wustenrot pojišťovna. Je nyní čas na změnu poměru sil na trhu?

Bude zajímavé sledovat, jak se část trhu menších hráčů dokáže vyrovnat s rostoucí regulací a administrativně regulatorní náročností byznysu. Vytváří to břemeno a tlak na všechny hráče různých velikostí. Já jsem v menší pojišťovně působil, vím, že v tom menším měřítku je tlak ještě hůř zvládnutelný.

Když odhlédneme od pojištění: byl jste šéfem komise, která připravovala penzijní reformu. Dlouho se tvrdilo, že česká populace s nízkou porodností ufinancovat systém nezvládne, že to musí zachránit migranti. Ty nyní ale Česko nechce. Jak tedy penze řešit?

Byl jsem vůči záchraně ze strany migrace skeptický i v dobách komisí, a to ze dvou důvodů. Za prvé: demografické projekce a prognózy, na nichž výpočty stály, už v sobě měly předpoklad týkající se migrace. Střední scénář předpokládal každoročně kladné migrační saldo kolem 25 tisíc lidí. Za dekádu čtvrt milionu. Za druhé: tato migrace bude zvyšovat výdaje veřejných rozpočtů v jiných oblastech – na integraci, do školství, zdravotnictví. Kdo tohle chtěl vědět, věděl to už před deseti lety.

Jedinou z cest je tedy nestanovovat strop odchodu do důchodu?

Vždy jsme říkali s ohledem na demografii i migraci, že ať se nám to líbí, nebo ne, že pokud dál poroste průměrná délka života, není jiné cesty než ruku v ruce s tím zvyšovat věkovou hranici odchodu do penze. Považoval jsem za velké vítězství řešení důchodového věku bez stropu, což donedávna platilo. Respektive navázání věku na naději dožití. Zastropování vnímám jako mediálně-politickou nálepku, která stejně nemá věcnou hodnotu. Protože jestli veličiny pod ním porostou stejně jako posledních 25 let, budeme strop každých pět deset let posunovat.

Nikdy jste nebyl zásadním pesimistou v tom, že na důchody brzy nebude, že?

Nebyl a nejsem. Pokud se budou respektovat základní zákonitosti v prvním státním průběžném pilíři. To znamená, že při růstu naděje dožití se musí jít nahoru s věkem odchodu do penze. Pokud se úplně nezvrtne špatným směrem porodnost. A třetí předpoklad – pokud se vlády „neutrhnou z řetězu“ na výdajové straně – při valorizacích. Pak je systém řiditelný. Jediné, co je potřeba si připustit, je, že pokud nebudeme chtít výrazně zvednout míru zdanění, alias pojistného do systému, nebude to z pohledu jedince, který bude dávku dostávat, na žádné velké vyskakování. Ve vztahu k hladině příjmů ve společnosti v budoucnu bude prostě státní důchod relativně slabší, než je relace státní penze k průměrné mzdě dnes, nebo byla před 10 lety.

Byl jste odpůrcem rušení druhého pilíře. Jaké největší problémy to s sebou přineslo?

Největší ztrátou je zabití tématu většího individuálního spoření na stáří v nejbližší jedné nebo dvou dekádách. Ten pilíř určitě šel v mnohém udělat lépe, ale byla to jedna z cest, jak přesvědčit významnou část veřejnosti, že musí vzít zabezpečení na stáří víc do vlastních rukou. Způsob, jakým byl druhý pilíř přijat a hned zase zrušen, je strašně nešťastný. Bude zajímavé sledovat, jak protagonisté rušení druhého pilíře teď budou hledat argumenty na podporu třetího pilíře či jiného nástroje vedoucího k posílení individuálního spoření. A jak budou lidem vysvětlovat, že to myslí fakt vážně, že se to nebude zase za tři nebo pět let měnit.

Řekněte mi na závěr: začínal jste v ČNB, věnoval se penzím, teď pojišťovnám. Nikdy jste nechtěl svůj byznys?

Ne. Ale jak člověk jde životem a získává zkušenosti, přiznám, že už mi ta myšlenka hlavou proletěla. Takže nevylučuji zhola nic.

Vladimír Bezděk (42)
Vystudoval VŠE v Praze a University of Manchester v Anglii. Od roku 1997 pracoval v Institutu ekonomie ČNB, později se stal analytikem fiskální politiky a poradcem Bankovní rady. Byl členem Národní ekonomické rady vlády, v letech 2004–2005 a 2010 vedl expertní skupiny vlády zabývající se přípravou penzijní reformy. V roce 2007 se stal šéfem pojišťovny Aegon ČR, od roku 2010 vedl Generali na Slovensku, od léta 2013 byl ředitelem Penzijní společnosti České pojišťovny. Od července 2015 řídí ČSOB Pojišťovnu. Je ženatý, má čtyři děti.