Tempo zvyšování spotřebitelských cen přejde do útlumu až pročištěním globálních dodavatelských řetězců, zpomalením spotřebitelské aktivity a rovněž ochlazením ekonomiky kvůli přísnější měnové politice České národní banky. „Příznivý efekt těchto faktorů se však projeví teprve ve druhé polovině letošního roku,“ vysvětluje v rozhovoru pro deník E15 hlavní ekonom společnosti Cyrrus Vít Hradil.
Nakolik odborníci očekávali tak vysokou lednovou inflaci?
Velké překvapení to nebylo, byť trh i Česká národní banka počítaly s mírně nižším číslem. Činit jakékoli odhady ovšem bylo mimořádně obtížné. Leden bývá standardně nejtěžším měsícem pro jakékoli predikce, jelikož začátek roku prodejci hojně využívají k představení nových ceníků. Aktuální rozbouřené inflační prostředí pak tuto nejistotu násobně zvyšovalo. S přihlédnutím k těmto skutečnostem tak lze říci, že se odhady trefily poměrně dobře.
Co bylo příčinou tak vysokého růstu?
Byl to souběh několika nebývale silných faktorů, které působily ve směru zdražování. Rapidně rostoucí ceny energií se postupně propisují do rozpočtů českých domácností, přičemž tento efekt ještě posílilo lednové vypršení dočasného odpuštění DPH. Do meziročního srovnání vstupuje silně i cena ropy, která byla před rokem vlivem pandemie nízko a jejíž růst zdražuje například pohonné hmoty.
Svou roli sehrálo i postpandemické oživení spotřebitelské poptávky, které obchodníci pochopitelně využívají, aby dohnali ztráty z lockdownů. V neposlední řadě byly silné i nákladové tlaky, které vyplývají z globálního přetížení dodavatelských řetězců a nedostatku pracovní síly v Česku. Právě rychlý růst nákladů výrobců jsme pozorovali již několik měsíců a bylo jen otázkou času, kdy prosákne do spotřebitelských cen.
Jaký může být další letošní vývoj spotřebitelských cen a kdy se dočkáme zpomalení růstu cen?
První úlevu lze očekávat ve druhém čtvrtletí, ovšem bude to do značné míry čistě statistický fenomén. Tou dobou se totiž v roce 2021 uvolňovaly epidemické restrikce a inflace se začala zvedat. Do meziročního srovnání tak přestanou vstupovat „utlumené“ pandemické ceny, což je bude snižovat. Spotřebitelé ovšem tento zlom patrně téměř nezaznamenají, jelikož zdražování bude pokračovat, byť inflační statistiky začnou klesat.
Skutečnou úlevu přinese teprve pročištění globálních dodavatelských řetězců, zpomalení spotřebitelské aktivity a nakonec i celkové ochlazení ekonomiky vlivem přísnější politiky České národní banky. Příznivý efekt těchto faktorů se projeví teprve ve druhé polovině roku.
Co dnešní čísla znamenají pro bankovní radu České národní banky a nastavení úrokových sazeb?
Členové bankovní rady si dnes pravděpodobně hlasitě oddechli. Vzhledem k velké nejistotě, která se s lednovou statistikou inflace pojila, nikdo nemohl zcela vyloučit, že by dosáhla například 11 až 12 procent. To by pro ČNB představovalo velký problém, jelikož by pro zachování kredibility byla tlačena k dalšímu výraznému zpřísnění politiky. Již nyní máme přitom za sebou nebývale rychlý růst sazeb, a pokud by měl podobným tempem pokračovat, hrozilo by nejen ochlazení výkonu ekonomiky, ale potenciálně i ohrožení finanční stability, kterou má ČNB v mandátu.
Jak se počítá inflace a co najdete ve spotřebním koši? Podívejte se na video:
Jelikož ovšem inflace prognózu ČNB překonala jen mírně, může centrální banka pokračovat v nastaveném kurzu. Osobně tak čekám již jen kosmetické zvýšení základní sazby o 25 či o 50 bazických bodů doprovázené bdělou, ale nikoli panickou rétorikou.
Nezaspala loni ČNB, když nechala inflaci vyrůst do takové výše?
Z pohledu „generála po bitvě“ ano, hlídat výhled inflace a předcházet jejím výkyvům je hlavní zodpovědností centrální banky a z tohoto pohledu se jí evidentně nezadařilo. Nemyslím si ovšem, že bychom v hodnocení její činnosti měli být přehnaně kritičtí. Postpandemický vývoj globální ekonomiky byl velice obtížně predikovatelný, jelikož s ním nemáme nedávnou historickou zkušenost. Nezaskočil tak jen ČNB, ale prakticky celou ekonomickou obec, a to jak v Česku, tak v zahraničí.
Ke cti českým bankéřům slouží skutečnost, že jako jedni z prvních zareagovali a začali politiku zpřísňovat. Nejednalo se přitom o jednoduché rozhodnutí, jelikož i oni pochopitelně vnímali skutečnost, že tím ochladí ekonomické oživení, a velký potlesk tak nesklidí. Drželi se ovšem svého zákonného mandátu, kterým je předcházení cenové nestabilitě.
