Tatra 607 byla úspěšným pokusem velké automobilky o závodní monopost. Vzhledem k tehdejší politické situaci ale nemohla startovat na západ od našich hranic.
O monopost formule 1 se pokusil už geniální konstruktér Július Kubinský, ale jeho Mono JK s kompresorem Roots přeplňovaným motorem 1,5 l z Lancie Aprilia naboural v tréninku na GP Československa 1949 jezdec Karel Vlašín, srazil se s náklaďákem. Později po opravě chladiče auto startovalo v závodech do vrchu a na domácích okruzích ve volné formuli. Nikam jinam nesmělo.
Podobný osud měla i konstrukce Julia Mackerleho v kopřivnické Tatře. Jednomístné Tatry 607 vznikly vlastně jako testovací laboratoře pro nové hliníkové motory OHV, které byly později určeny pro osobní reprezentační Tatru 603 a nákladní 805. Stavba účelových závodních vozů byla zahájena v dubnu 1950. Šestsetsedmička se představila poprvé na okruhu v Ostravě 17. září 1950. Bruno Sojka s jedním vozem objel dvě propagační kola. Ostrý start absolvoval o týden později na Velké ceně Československa, pro kterou už byly připraveny dva.
Tatra 607 měla vzduchem chlazený vidlicový osmiválec s devadesátistupňovým úhlem rozevření umístěný před zadní nápravou. Automobil Bruna Sojky disponoval objemem 1987 cm3 (průměr 72 x 61 mm), zatímco stroj Jaroslava Pavelky většími 2345 cm3 (vrtání i zdvih 72 mm). Výkony při kompresi 6,5:1 však měly přibližně totožné, dnes nám přijde oněch 70 kW, tedy 95 koní vcelku úsměvných, přesto byla jejich maximem rychlost 190 km/h.
K udržování optimální teploty motoru se používaly dva před ním umístěné axiální ventilátory poháněné klínovými řemeny od klikového hřídele. Ty nasávaly vzduch mezi válce. Používaly se dva dvojité spádové karburátory Solex 32 IFF a magnetoelektrické 12V zapalování Scintilla-Vertex.
Čtyřstupňová plně synchronizovaná manuální převodovka, která spolupracovala s jednokotoučovou suchou spojkou Mecano, pocházela z Tatraplanu a byla umístěna až za zadní poháněnou nápravou, nikoli před pohonnou jednotkou. Hliníková karoserie kryla jen 36 kg lehký prostorový ocelový trubkový rám. Vpředu se nacházela příčná dvojitá trojúhelníková ramena, vzadu typické tatrovácké na sobě nezávislé výkyvné polonápravy, odpružení zajišťovaly podélné zkrutné tyče a skloněné teleskopické tlumiče. Základ darovala opět Tatra 600.
Dvouokruhové bubnové brzdy s průměrem 300 mm byly stejně jako spojka hydraulické, řízení hřebenové. 600 kg lehké (bez provozních kapalin a jezdců) monoposty používaly tehdy obvyklá patnáctipalcová drátová kola s centrálními maticemi, která od sebe dělilo 1300 mm. Pneumatiky byly široké 140/165 mm. Monoposty vynikaly kompaktní stavbou: měřily na délku jen 3460 mm, na šířku 1475 mm a byly pouhých 980 mm nízké.
