Vizionáři, akademici a komentátoři již přemýšlejí nad tím, co udělají dopady pandemie koronaviru následně - až jednou utichne - se společností a ekonomikou. Globalizace dostala vlivem světového rozšíření nakažlivé nemoci zatím nejtěžší ránu, už jen uzavřením hranic a přerušení dodávek zboží. Jako vždy bude mít situace jako je tato svá vítězství i prohry.
Inovátor a blogger Robert Glaser říká, že vcházíme do nové reality – „stay-at-home“ ekonomiky. V ní budou vítězit odvětví, která se na to zaměřují. Například: dovážkové služby, služby a zařízení pro práci a vzdělávání na dálku jako Slack či Zoom, aplikace zaměřující se na udržení zdraví fyzického i duševního, hry a herní zařízení, dovážka jídla, streamovací služby jako Netlix či Disney, audio a e-knihy, gaming a e-sporty, zařízení a nástroje pro virtuální realitu a pro monitoring zdraví na dálku.
Známý investiční guru Jim Cramer nabízí ještě jiný - tradičnější - pohled: na straně vítězů budou sektory, jejichž výrobky a služby obsluhují běžný lidský život. „Podívejte se do ledničky, podívejte se do lékárničky a do spíže,“ radí. Tedy věci denní spotřeby, které se dají najít v supermarketu. Tato odvětví by měla odolat recesi.
Více kontroly
Na opačné straně přízně osudu se ocitají sektory jako (offline) zábava, restaurace a hotely, autoprůmysl, letecká doprava, výletní lodě, firmy pořádající konference…. Aerolinky se neobejdou bez státní pomoci, jen v USA budou potřebovat skoro 60 miliard. Profesor Harvard Business School Willy C. Shih souhlasí, že nejtvrdší ránu dostanou ta odvětví služeb, jimž teď úplně vyschnou příjmy. „Aerolinky, hotely, celkově celý cestovní průmysl přichází o tržby a cash flow, které bude těžké nahradit. Výrobci nějakou dobu dokážou překonat a pak plní obnovenou poptávku, ale poptávka po službách prostě umře. To bude mít následný efekt na dodavatele těchto sektorů, jako je třeba výroba letadel či filmů,“ upozornil.
Blockchainový publicista Alex Lielacher říká, že odvrácenou stranou dopadů pandemie bude více zásahů do soukromí ze strany státu a úřadů a kontroly lidí a věci jako kontrola hranic a xenofobie se opět mohou stát pro populisty velké téma. Lidé také podle něj přehodnotí své spotřební chování.
Nevratně se také může změnit budoucnost práce. Nucenou prací z domova mnoho firem dojde ke zjištění, že mít lidi na pracovišti tolik jak dříve nepotřebují. Takže klesne potřeba osobních schůzek a porad, vzroste trvalý význam práce na dálku. „Až uplyne čas, mnozí zaměstnanci zjistí, že se jim líbí pracovat bez nutnosti dojíždět každý den a budou v tom chtít pokračovat. Firmy by jim tuto flexibilitu měly umožnit,“ uvedl Raj Choudhury z Harvard Business School.
Čína, továrna světa
Zatímco pohledem na akciové a finanční trhy – včetně zásahů centrálních bank – to vypadá, že se současná virová krize příliš neodlišuje od krize finanční, podstata je jinde. Co odlišuje současnou situaci od předchozích problémů, je narušení dodavatelsko – odběratelského řetězce, který byl až dosud celkem pevně globalizovaný. Amerika i ostatní části světa se ale v posledních dvaceti letech staly nezdravě závislé na Číně. Ta je krom jiného také největším světovým dodavatelem farmaceutického průmyslu. Komentátor čeká větší tlak z Washingtonu na kontrolu původu zboží i jiná ochranářská opatření, včetně snahy vrátit část výroby na domácí půdu. Připomíná ale, že obchodní bariéry vždy ovlivňovaly ekonomický růst negativně.
Čína, původní ohnisko nákazy, která nyní drtí západní svět, se ovšem oklepala celkem rychle. Někteří komentátoři již sázejí na to, že právě ona z této krize vyjde jako vítěz. Téměř 90 procent analytiků společnosti Fidelity očekává, že ziskovost čínských firem bude pandemií dotčena nejméně ze všech regionů. Ovšem Lielacher na druhou stranu soudí, že pozice Číny jakožto „továrny světa“ se hodně otřese.
Století globalizace
Ačkoli v postkomunistickém regionu zažíváme opravdovou globalizaci vlivem železné opony až v posledních třiceti letech, v podstatné části světa existuje již skoro století. Agentura Bloombergu připomíná v této souvislosti slavný výrok Johna Maynarda Keynese ze začátku dvacátého století: „Obyvatel Londýna, usrkávaje v posteli svůj ranní čaj, si mohl telefonicky objednat různé výrobky ze všech koutů planety... ve stejném okamžiku a stejným způsobem mohl vložit své bohatství do přírodních zdrojů a nových podniků v kterékoliv části světa.“
Svět tedy bere globalizaci za přirozenou věc, ale v historii se již párkrát ukázalo, že to tak není – ať to byly světové války nebo finanční krize, které odkryly, že idea, že svět směřuje jenom k pokroku, může být někdy jen iluze…Takže dle komentátorů Bloombergu se minimálně na chvíli stane ze zastánců globalizace spíše menšinový druh.
