Před rokem tehdy teprve pár měsíců starý startup Filuta AI překvapil, když nabral na české poměry rekordní první investici ve výši 56 milionů korun. Nyní firma vedená Filipem Dvořákem plánuje automatizovat proces prověřování dodavatelů na americké školy. Pokud se to Dvořákovi a spol. povede, může do roku generovat tržby v miliardových hodnotách.
Poslední rok novinové titulky opanovaly zejména jazykové modely a obecná umělá inteligence, nicméně český startup šel jinou cestou. Zvolil si přístup nazvaný symbolická umělá inteligence, který se využívá například ve vesmírných technologiích a taky jde o nejstarší druh AI, který kombinuje s momentálně více známým strojovým učením.
Symobolická AI používá modely založené na matematických strukturách, jako jsou predikátová logika, podmínky nebo grafy. Oproti hrubě síle neuronových sítí jsou tyto matematických struktury dobře vysvětlitelné a výrazně efektivnější pro řešení pro řešení tězkých problémů v AI.
Samotný Dvořák, který má dva doktoráty z tuzemské matematicko-fyzikální fakulty a ve studiu pokračoval v Torontu, s touto technologií pracoval v ropném průmyslu, kde se snažil o zjednodušení postupů a jejich efektivnější využívání. „S touto zkušeností, že symbolická AI je průmyslově uplatitelná a zároveň je spousta oborů, kde se neuplatnila pořádně, jsme zakládali Filutu. Tedy že budeme kombinovat symbolickou AI a strojové učení. Říká se tomu Composite AI,“ vysvětluje Dvořák.
Tým soustředený ve Filuta AI tak nešel běžnou cestou, tedy identifikování problémů a následného hledání vhodné technologie a ušití řešení, ale přesně naopak: měl technologii, jejíž uplatnění během minulého roku metodou pokus-omyl hledal. Tímto způsobem si Dvořák a jeho kolegové vypsali 85 možných uplatnění, která by mohla znamenat budoucí tučný zdroj příjmů. Jak říká sám zakladatel a šéf startupu: „Našli jsme nějaké bronzové a stříbrné cihly a pak i nějaké ty zlaté.“
A právě o vytěžení těch nejhodnotnějších způsobů použití se aktuálně snaží. Český startup se snaží získat důvěru amerického školství a tamním vzdělávacím institucím nabízí program, který umí v reálném čase prověřovat dodavatele. Systém amerického školství funguje v každém státě samostatně, konkrétně v Texasu, kde se Filuta AI snaží prorazit, jsou školy rozdělené do regionů, pod které spadají jednotlivé nezávislé školní okresy. A jeden takový okres má roční rozpočet zhruba ve výši 7,2 miliardy dolarů.
„Sedí tam 90 lidí, kteří dělají procurement, tedy proces, kdy vám chodí kontrakty, třeba na dodání kříd do třídy. Vy dáte výzvu a vám do výběrového řízení přijde několik nabídek. Nemusíte nakonec zvolit jednoho dodavatele, protože je chcete kombinovat, chcete třeba bílé a barevné. V jednom kontraktu, který nakonec přijde, je tedy třeba dvacet dodavatelů,“ popisuje tamní systém Dvořák.
To znamená, že devadesát zaměstnanců ručně z dostupných databází kontrolovalo dodavatele, zda s nimi není nějaký problém, který by mohl pro konkrétní zakázku znamenat komplikaci. „Vůbec neužívali lidský intelekt, dělali hrozně manuální činnost,“ hodnotí zakladatel Filuta AI. Zároveň se dané kontroly dělají jen jednou ročně a při výběru kontraktora.
Český startup se proto nyní snaží jednotlivým okrskům a jím nadřazeným regionům prodat software, který by práci velké části úředníků zvládal v podstatě mimoděk a průběžně. Pokud by tedy byla schválena nová regulace, která by mohla znamenat problém, software by to měl odhalit a úředníky upozornit.
„Trefili jsme okamžik, kdy federální vláda rozdala během pandemie a po ní hrozně moc peněz a teď to začala ořezávat. To je hrozně bolestivé. Začala lovit ty, kteří se proviňují, a jsou to neuvěřitelné pálky,“ říká Dvořák. Jeho startup program okrskům nabízí za zhruba milion korun na rok, pokud by se mu podařilo získat zakázku na úrovni regionu, mohlo by to znamenat tržby za jeden rok mezi 50 až 70 miliony korun. A právě o tomto kontraktu Dvořák momentálně jedná. Třeba při rozšíření do celého Texasu a dalších států USA už jde o miliardy korun, sám Dvořák mluví o „šíleném číslu, které ani nechce nahlas vyslovovat“.
„Když se to podaří podepsat, tak nám to dá velký terč na záda a budeme muset se pokusit to masivně naškálovat a pokrýt to co nejrychleji. V tu chvíli po nás půjdou ostatní hráči. Naší konkurencí je třeba SAP, výhodou je, že to je neuvěřitelně pomalá firma. Jsou tam nějací hráči, kteří po nás půjdou, ale myslím si, že to nebudou stíhat. Bude pro ně mnohem jednodušší nás koupit než dohnat,“ nastiňuje český vědec.
Plány tuzemského startupu se tak překrývají s velkými očekáváními, která od nástupu umělé inteligence mají státníci i zástupci velkého byznysu. Potenciál AI se skrývá právě v automatizaci pracovních pozic, které jsou ve své podstatě banální, ale dosud nenahraditelné. Což mohou být právě samotné regulace a jejich plnění. „Neautomatizujeme lidi, ale vylepšujeme je, mohou se soustředit na jiné věci a s větším důrazem. Když to budou vnímat jako něco, co je nahrazuje, tak to nebudou chtít používat,“ myslí si Dvořák.
„Toto nám v současné době vytáčí nejvíce peněz, to zajímá investory. Jsme nejenom vědci a víme, jak dělat AI, ale taky víme, že to od nás někdo chce koupit. Toto je způsob, jak to ukázat. Nenapadlo by mě, že se do tohoto byznysu obujeme, compliance je obecně poměrně nudný byznys,“ říká Dvořák, který zároveň avizuje, že by letos chtěl získat od investorů další peníze na rozvoj. Po roce tak znovu půjde na trh a pokusí se nabrat zhruba 280 milionů korun. Jen za minulý rok se českému startupu ozvalo kolem stovky investorů, mezi kterými byl jeden z největších startupových fondů světa Sequoia Capital. Mezi původními investory jsou například zakladatelé českého herního studia Bohemia Interactive, tuzemský fond Nation1 nebo startupový program Microsoftu.
Druhou větví, kterou Filuta AI momentálně prozkoumává, je testování v herním průmyslu. „V případě automatického testování počítačových her se nám podařilo dostat k největším hráčům na světě, bavíme se se společností Riot Games, tedy tvůrcem League of Legends. Herní průmysl je velmi zajímavý pro AI, protože firmy každý týden vydávají patche, tedy aktualizace, které změní, jak ta hra funguje,“ říká Dvořák. Právě v ten moment do hry vstupuje program od českého startupu, který deklaruje, že umí otestovat, zda vše funguje, jak má, a při aktualizaci nedošlo k žádnému neduhu, který by zážitek ze hry zkazil. Může jít například o interakci mezi postavami nebo jinými prvky hry.
Před českým startupem tak jsou velké plány a úkoly. Pokud se mu povede alespoň zčásti ovládnout americký vzdělávací systém, může jít v českém prostředí o výjimečný počin co do rychlosti a rozsahu byznys modelu. Dvořák a jeho kolegové zároveň ukazují, jaké uplatnění může mít vědecký přístup k byznysu, který se v Česku stále pořád moc nenosí. Případný úspěch by také mohl být motivací pro ostatní výzkumníky, kteří přemýšlejí o tom, že by své celoživotní schopnosti z akademie převedli do byznysového světa.
