Kam dále, Česko: Klesá chuť pracovat? A je třeba to měnit? Osobnosti byznysu odpovídají

Deník E15 přináší ve spolupráci s fondem J&T Arch Investments 3. díl ankety s výraznými osobnostmi. tuzemského byznysu

Deník E15 přináší ve spolupráci s fondem J&T Arch Investments 3. díl ankety s výraznými osobnostmi. tuzemského byznysu Zdroj: E15 / grafika

Deník E15 přináší ve spolupráci s fondem J&T Arch Investments třetí díl ankety s výraznými osobnostmi tuzemského byznysu, které odpovídají na otázku, zda je vytváření nové hodnoty a bohatství stále v kurzu.

Anketní otázka: Je podle vás vytváření nové hodnoty a bohatství stále v kurzu? Nebo jsme si již tak zvykli na blahobyt, že už není třeba tolik pracovat?

Petr Sklenář

hlavní ekonom J&T Banky

V historii jde ukázat, že společenský rozvoj často nebyl hladký, přímočarý, ale spíše cyklický a klikatý. Mohutný úspěch kapitalismu 19. století přinesl nejen fenomenální technologický pokrok a bohatnutí celé společnosti, ale také u části společnosti potřebu definovat společnost jinak a nově a bořit systém, který ten posun přinesl.

Z tohoto hlediska není současná dekadence nejen nová, ale ani jiná, jen je v jiných šatech. Právě ten velký ekonomický rozvoj, který v posledních dekádách přinesla globalizace, nám dává luxus nejen v podobě většího blahobytu, více volného času, větší možnosti cestovat, ale také i v možnosti řešit otázky, jako je větší sociální spravedlnost či ochrana životního prostředí.

Pokud se zapomene, co je podstatou tohoto stavu, a ztratí se kurz, tak hrozí, že někde dojde na podobné bloudění, jako to zažili naši pradědové a dědové, kteří pak tím blouděním část luxusu ztratili a museli ho znova vybudovat.

Martin Schmid

spoluzakladatel a výkonný ředitel společnosti EquiLibre Technologies

Pokud si zvykneme na to, že se máme dobře a že se vlastně už nemusíme za ničím honit, to je cesta do pekel. Je pravda že v poslední době mi taky přijde, že je v kurzu spíš volnější tempo a užívat si, než se za něčím honit.

Určitě platí že čím se máme lépe, tím menší vnitřní drive člověk má. Musíme si pak ale prostě najít jinou motivaci, proč vytvářet nové hodnoty, než jen zvýšit svůj blahobyt. A těch motivací se dá najít hromada.

Mikuláš Splítek

portfolio manažer fondů Erste Asset Managementu

Není potřeba tolik pracovat. V západoevropských zemích klesá počet odpracovaných hodin po mnoho desetiletí. Ale důvodem není pouze nadměrný blahobyt, automatizace či flexibilnější úvazky. Možná si lidé uvědomují, že je potřeba méně pracovat pro druhé a více pracovat na sobě - na vztazích a úskalích vlastní duše. Instituce, především církve, které toto zajišťovaly, kolektivně ztrácejí význam a člověku nezbývá, než se vydat individuální cestou, např. formou psychoterapie či kreativního usilování. A to vyžaduje více času o samotě, více nerušeného spánku, usebranější mysl. Evropa je v tomto vývoji napřed vůči Spojeným státům, ale i tam už dvacet let klesá míra participace a v poslední době zřejmě také efektivita práce. Blahobyt vně totiž často zrcadlí pustinu uvnitř, ale to není stav, se kterým by se lidé kdekoliv na světě dokázali dlouhodobě smířit.       

Jan Juchelka

generální ředitel Komerční bankyJan Juchelka, generální ředitel Komerční bankyJan Juchelka, generální ředitel Komerční banky|Michaela Szkanderová

Zemi bychom měli opouštět v lepším stavu, než do jakého jsme se narodili. Takže ano, tvorba hodnot je a zůstane důležitá.

Jiří Kůs

spoluzakladatel firmy nanoSPACE a předseda Asociace nanotechnologického průmyslu

To souvisí se základní otázkou, jestli lidská práce bude v blízké budoucnosti nezbytná. V anglosaském světě se tímto tématem dlouhodobě zabývají právník Richard Susskind a jeho syn, ekonom Daniel Susskind. Ve svých pracích došli k závěru, že vstupujeme zřejmě do post-profesní doby, kdy digitální technologie nahradí kromě nižších i vyšší profese a zřejmě nás nevyhnutelně čeká technologická nezaměstnanost.

Na druhou stranu přichází díky všepronikající digitalizaci doba, kdy mají i lidé s relativně nízkým příjmem přístup k dříve luxusním službám, smartphone jako prostředek jejich využívání, má každý. Americký vizionář Jeremy Rifkin už před lety předpověděl příchod společnosti s nulovými mezními náklady (zero marginal cost society), cena výroby digitálního obsahu se nezvýší, jestli si ho stáhne milion nebo miliarda lidí. Sám očekávám, že digitalizace a robotika vyústí v zavedení nepodmíněného příjmu a otázkou přestane být, kde sehnat práci, ale bude se hledat smysl nebo alespoň způsob naplnění života.

Pavel Janeček

bývalý předseda představenstva Pražské plynárenské

Já myslím, že je v lidské přirozenosti neustále vytvářet nové hodnoty a bohatství. Práci a tvořivost k životu potřebujeme. Otázkou spíš zůstává, zda nedochází k proměně obsahu těchto hodnot a významu toho, co považujeme za bohatství. Tam nejspíš nějaké změny registrovat můžeme, a to je v pořádku.

Pozoruji ovšem i vývoj směrem k nezájmu určité skupiny lidí cokoli budovat a cokoliv vlastnit. To si ovšem spojuji především s neochotou těchto lidí převzít zodpovědnost. Toto považuji za jedno z největších nebezpečí vývoje naší moderní společnosti, protože bez smyslu pro odpovědnost a přirozené touhy něco tvořit a být za výsledek odpovědný nám brzy na zmíněný „blahobyt“ dojdou prostředky. A nemluvě už o utopických návrzích na zavedení zaručeného příjmu. Ty považuji za zcela nemístné, neboť by vedly k vytvoření generace „zbytečných lidí,” kteří by se stali zcela závislí na státu. A to by jen prohloubilo výše popsané.

Jan Drahota

výkonný ředitel a předseda představenstva Colt CZ Group

Záleží na úhlu pohledu, ale ve většině vyspělého světa se bohužel zvětšuje tlak na „nárokovou ekonomiku“ - tedy pohled, že by se stát měl vždy a o všechny postarat. Doba covidu tento myšlenkový posun jen akcelerovala. Nicméně osobně věřím, že se toto kyvadlo vrátí do rovnováhy a jako západní civilizace si opět uvědomíme, že bez práce nejsou koláče. Klíčové rozvíjející se trhy a jejich obyvatelé stále hlad po úspěchu mají, a pokud se nevzpamatujeme, bude to na úkor naší části světa.

Jiří Hlavenka

podnikatel a investor v oblasti ITInvestor a podnikatel Jiří HlavenkaInvestor a podnikatel Jiří Hlavenka|Osobní archiv

Naprosto nevnímám, že by nějak uvadala chuť pracovat. Jestli něco uvadá, tak je to „obliba“ nudné, nezajímavé, repetitivní práce a naopak roste zájem o takové činnosti, které člověka naplňují a obohacují. Tam, kde to je splněno, vnímám pracovitost až neuvěřitelnou, workoholismus, který nebere ohled na den a čas. Současně jasně vidím, že cílem zejména mladých lidí není ani tak hmotný blahobyt (a statusové symboly typu „drahé auto“ a podobně), ale právě seberealizace. Toto ostatně potvrzují i čísla - počty nových inovativních startupů neustále rostou, roste i jejich byznysový úspěch měřený finančními výsledky nebo úspěšným exitem. Je nicméně pravda, že se v tomto pohybuji v určité komunitě, která nemusí reprezentovat celou společnost.

Jan Lát

místopředseda představenstva společnosti Beneš a Lát

Tvorba bohatství je z mého pohledu zatím stále hybatelem - protože zvyknout si na blahobyt je věc jedna, věc druhá je udržet si jeho hladinu nebo ji zvyšovat. Ale souhlasím s tím, že bychom měli směřovat k tomu, abychom dokázali vyrobit hodnotnější produkty a tedy snáze se dobírali hladiny blahobytu, která nám stačí - tedy s méně propocených triček vytvořit více hodnoty.

Tomáš Jízdný

investor a podnikatel ve vzdělávání, zakladatel portálu Education.cz

Toto asi záleží od individuálních lidí, celkově jsme nastavení na to chtít neustále víc. Cítím, že se ale klade čím dál větší důraz i na work-life balance. Lidé stále budou mít potřebu úspěchu, dobře odvedené práce a vytváření hodnot.

Kateřina Zychová

výkonná ředitelka investiční skupiny Verdi Capital Group

Poslední roky ukazuji, že mnoho lidí si zvyklo na život v blahobytu a považuje jej za samozřejmost. Zvykli si na určitý životní standard, ze kterého nehodlají slevit a někteří jej dokonce zmiňují jako své základní právo. Za doby covidu a následně energetické krize začaly státy neúměrně utrácet a rozdávat peníze, což vedlo k rychlému tempu zadlužování a v kombinaci s nízkou efektivitou práce následně k inflaci. Jejím vyústěním bude v konečném důsledku krize, při které zchudnou všichni. Ukazuje se tak, že práce a vytváření nových hodnot jsou a stále budou stavebním kamenem, bez kterého nebude ekonomika fungovat. Do budoucna pevně věříme v ekonomickou prosperitu a růst životní úrovně díky technologickým inovacím a vědeckému pokroku (biotechnologie). 

Zbyněk Frolík

zakladatel a jednatel společnosti Linet

Blahobytu máme v Evropě tolik, že nás to vede ke stagnující nebo dokonce nižší produktivitě. Není to žádné hodnocení, je to jen a pouze konstatování faktů. Tedy můžu dodat, co bude nevyhnutelně následovat a částečně to už sledujeme: brzy nás předhoní státy, které jsou dravější, především Čína, ale i další asijské země.

Proto bych plédoval za to, abychom nezapomněli svůj dřívější podnikatelský tah na branku a pracovali. Do budoucna je to jistější strategie, než se spolehnout, že dosavadní blahobyt už nemůže klesnout. Mimochodem, právě v blahobytu se pak stává to, čemu aktuálně čelíme: vysokou inflaci jsme si vyrobili nakonec hlavně sami. Peněz je stále dost. Zvedneme ceny? Ano! Zvedneme platy? Jasně! Tváří tvář recesi je to přece perverzní chování. Z přebytku blahobytu si ho sami zbytečně snížíme. To vše za nečinné asistence státních autorit.

Radek Špicar

viceprezident Svazu průmyslu a dopravy, ekonomRadek Špicar, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy pro hospodářskou politikuRadek Špicar, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy pro hospodářskou politiku|E15 Michaela Szkanderová

Pracovat je a bude potřeba stále. Nicméně Baťovo „práci strojům, myšlení lidem“ je dnes aktuálnější nežli kdykoli dříve.

Daniel Gladiš

zakladatel a manažer Vltava Fundu

Samo se nic neudělá a ani bohatství samo nevznikne. Kdo si to uvědomuje a je ochoten pro to hodně udělat, ten má volný prostor a dopadne velmi pravděpodobně mnohem lépe než ten, kdo je zpohodlnělý existujícím blahobytem a svůj život a čas promrhá.

Petr Šimčák

ředitel investic Amundi Asset Managementu

To je zhoubná filosofie. Ve všech aspektech. Hledání rovnováhy mezi prací a odpočinkem, prací a podporou, rizikem a jistotami, je pak podmnožinou hledání odpovědi na otázku života, vesmíru a vůbec.

Andrea Bartoňová

předsedkyně představenstva v Espira Investments

Znám lidi, kteří se rozhodli skončit s prací a odletěli do teplých krajů, že si budou užívat na pláži po zbytek svého života. Tak po třech měsících je to přestalo bavit a vrátili se do práce.

Podle mě pracovat potřebujeme a i chceme. Problém je, že mnoho lidí dělá práci, která je neuspokojuje a nebaví. Důležité je dělat něco, co máte opravdu rádi a jste v tom dobří. Nikdy nebudete v něčem tak dobří, pokud to nemáte rádi a pak ve srovnání s lidmi, kteří miluji to, co dělají, těžko uspějete. Naštěstí tohle století nám přeje, protože digitalizace a robotizace nám převezme monotónní a nezáživné činnosti, což je obrovský rozdíl v porovnaní se stoletím minulým. 

Jana Brodani

výkonná ředitelka Asociace pro kapitálový trhJana Brodani, výkonná ředitelka Asociace pro kapitálový trhJana Brodani, výkonná ředitelka Asociace pro kapitálový trh|E15 Michael Tomeš

Na recesi lze najít i přes těžkosti které přináší, něco dobrého. Ačkoliv doba extrémně levných peněz mohla vytvářet dojem rychlého zbohatnutí s minimálním úsilím, současná situace zase přirozeně vrací do hry odměnu za tvrdou práci. Z pohledu investic tak už ustupuje sázení a hraní si s penězi a navrací se vnímaní investic jako snahy o uchování hodnoty majetku. A to je cílevědomá, disciplinovaná a dlouhodobá činnost.

Dominik Stroukal

ekonom Metropolitní univerzity Praha

Svobodný svět je takový, kde každý pracuje tak moc, jak chce. Dnes pracujeme bohužel polovinu roku nedobrovolně na stát. Navíc stále sílí hlasy, že růst bohatství už není v kurzu, že bychom se měli přeorientovat na nerůst a hledat nové modely. Růst ale není cíl, který bychom měli následovat za každou cenu. Růst je přirozený výsledek světa, kde svobodní lidé dobrovolně tvoří a směňují. Pokud v takovém světě chce někdo nerůst, klidně a nerušeně může.

Petr Novague

designér a zakladatel studia Novague Design

V kurzu to samozřejmě stále je, akorát nabývají na významu i jiné formy. Představa, že budeme méně pracovat a pouze spotřebovávat zážitky, například nadměrně cestovat a objednávat oblečení na e-shopu, je lichá. Bude se jednat o snahu pracovat méně, ale o to efektivněji.

Pavel Řehák

partner v investiční skupině VIGO Investments a zakladatel Direct family

Ano, Evropa je rozmazlená a není zvyklá bojovat za to, aby si udržela to, co dneska má, nebo to dokonce rozvíjela. Může to vést k tomu, že lidi nemají pocit, že by měli pracovat – často si myslí, že na věci mají nárok jen tak. Nicméně otázka vytváření nové hodnoty není otázka rozmnožování peněz. Má cenu pracovat, bojovat, nasazovat čas a energii, aby vznikala větší hodnota než jen peníze. Tou je touha nechat za sebou svět v lepším stavu, než jsme ho našli. A vidím hodně lidí, kteří o tom přemýšlejí podobně, což mi dělá radost.

Václav Staněk

zakladatel společnosti Vasky

Vytváření nové hodnoty a bohatství je dle mého stále v kurzu. Přece jen je celý systém postaven na vytváření nových hodnot. Bez vytváření přidané hodnoty by dle mého celosvětová ekonomika padla velice rychle. Novodobé trendy jsou však velkým pozitivem - nehledí se již jen na vytváření bohatství, ale také na dopady na životní prostředí nebo také férové podmínky pro zaměstnance.

Alexandra Kala

zakladatelka společnosti Profimed

Blahobyt? Jaká je vlastně definice blahobytu? Je štěstí, pohoda a dostatek motorem pro evoluci? Dle mého je třeba stále pracovat na vytváření nových hodnot, abychom mohli dosáhnout dlouhodobého úspěchu. To je budoucnost naší civilizace.

Jan Vedral

hlavní investiční manažer společnosti Conseq

Myslím že lidé se moc nemění a stále touží po bohatství a vždy hledají nejsnazší cestu, jak ho dosáhnout. A ta dnes bohužel vede přes státní přerozdělování, dotace a dávky a nikoliv práci a podnikání.

Arnošt Barna

generální ředitel Kia Czech

Ano, je to naštěstí stále v kurzu a většina lidí na celém světě stále považuje za normální pracovat a vytvářet hodnoty pro sebe a celou společnost. Přestože těžkou manuální práci už od lidí převzaly stroje a s rozvojem umělé inteligence bude trend jistě pokračovat, stále bude platit staré české přísloví „bez práce nejsou koláče“.

Společnost podle mého názoru nemůže dlouhodobě efektivně fungovat, pokud neodměňuje snahu, pracovitost a výkonnost. Mylný dojem, že všichni lidé se mohou mít čím dál lépe s čím dál menším úsilím, se rodí především v blahobytné Evropě. Koneckonců různé utopické myšlenky včetně komunismu vznikly právě v Evropě. K současné prosperitě lidstvo dospělo dlouhodobým úsilím – díky práci, inovacím a investicím za účelem pokroku, odměny, zisku. Tedy díky principům kapitalismu. Na pokračování tohoto trendu a zlepšování životní úrovně lidí je i nadále třeba stejného receptu.