Křetínský, Vítek i Komárek. Tažení českých byznysmenů Evropou letos vyneslo už desítky miliard

Co letos spojuje české miliardáře Daniela Křetínského, Radovana Vítka a Karla Komárka? Během pouhých šesti týdnů nového roku se všem podařily významné zářezy na evropské finanční scéně, když jejich investiční skupiny nabraly desítky miliard korun na další expanzi i splátky starších dluhů. 

Velcí mezinárodní investoři tak jen od ledna skoupili bondy největších českých skupin v přepočtu za takřka třiačtyřicet miliard korun. Dluhopisové trhy představují pro největší domácí finančníky v současnosti mnohdy nejefektivnější cestu ke kapitálu, které klasické banky často nemají šanci konkurovat.  

Nová strategie

„Postupně přecházíme z bankovního financování na různých úrovních na bondy na úrovni celé skupiny Emma Alpha. Tato úvaha má různé výjimky v případě speciálních okolností, ale dá se to označit jako dlouhodobější směr,“ popisuje strategii financování investiční skupiny Emma miliardáře Jiřího Šmejce Pavel Zuna. 

Skupina má za sebou úspěšnou únorovou emisi bondů, v jejímž rámci investoři skoupili během jediného týdne papíry za dvě miliardy korun. „Velké skupiny si takto chodí pro opravdu velké balíky peněz. Ty by u bank získávaly pomaleji. Kapacity pro poskytování skupinových záruk nechávají pro bankovní úvěry, a ty typicky pro rychlejší příležitosti, včetně akvizic,“ vysvětluje rostoucí oblibu bondů analytik Capitalinked Radim Dohnal. 

Korunové bondy Šmejcova skupina nabídla poté, co v létě uvedla na trh obdobnou emisi v eurech. Právě společná měna je přitom klíčem pro ty největší tržní dealy. „Eurové sazby jsou obecně stále ještě mírně nižší než korunové a zároveň může hrát roli přirozené zajištění. Pokud má firma výstup orientovaný na eurové trhy, financování pak může být též eurové,“ vysvětluje valuační a transakční expert poradenské společnosti RSM Rudolf Hájek s tím, že eurová emise zároveň umožní oslovit širší okruh investorů, což bývá zejména v případě obřích bondových nabídek zcela klíčové. Právě na tuto scénu letos ve velkém zamířily skupiny jako EPH či KKCG. 

Zahraniční láce

Za roční úrok 4,375 procenta si tak dokázala v závěru ledna na osm let půjčit od investorů primárně se sídlem v Británii a Irsku společnost EP Infrastructure z portfolia miliardáře Daniela Křetínského (spolumajitel vydavatele e15, pozn. aut.) 500 milionů eur, tedy zhruba dvanáct miliard korun, a to v podobě nezajištěných zelených dluhopisů. Křetínského firma je na dluhopisových trzích tradičním hráčem, dokonce pro 600 milionů eur vyrazila na trh už v listopadu. 

Obdobně velký balík bondů v přepočtu za takřka 13,5 miliardy korun si v únoru zajistila Komárkova KKCG, která investorům za pětileté eurové papíry nabídla roční úrok 4,625 procenta. V obou případech tak vyšlo eurové financování levněji než korunová půjčka skupiny Emma, která na korunových bondech nabídla investorům roční úrok 6,35 procenta. 

„Apetit tuzemských investorů, a to institucionálních i retailových, roste a zdejší trh zvládne bez problémů absorbovat emise v řádu nižších jednotek miliard,“ vysvětluje portfolio manažer Cyrrusu Tomáš Pfeiler s tím, že se skutečně obřími porcemi bondů je třeba vyrazit za hranice Česka. „Emise převyšující desetimiliardový objem je pro tuzemské dluhopisáře stále příliš velkým soustem a emitentům se vyplácí jít spíše na eurový trh,“ dodává Pfeiler. 

Nejviditelnější je dluhopis

To byl i případ skupiny CPI, která na počátku února vydala v Londýně v přepočtu zhruba jedenáctimiliardový balík bondů v britských librách úročený 6,9 procenta. Skupina je známa svými půjčkami v méně běžných světových měnách, které následně převádí na eura. „Nová emise dluhopisů v britských librách byla přepočtena do eur, což odpovídá zhruba úrokové sazbě 5,3 procenta,“ uvedl k emisi mluvčí CPI Jakub Velen. 

Tuzemské skupiny ale neváhají využít i méně časté trhy. Příkladem může být letošní, v přepočtu více než šestimiliardová emise bondů Draslovky, kterou ovládají byznysmeni Petr Pudil, Vasil Bobela, Jan Dobrovský a rodina Brůžků. Ta prodala emisi ve Skandinávii a zvolila k tomu netypickou formu takzvaného nordic bondu, které bývají využívány typicky pro středně velké emise. 

Dluhopisy přesto zůstávají jen jednou z nejviditelnějších forem financování velkých domácích skupin. „Například společnost Allwyn financujeme vedle dluhopisů v eurech a amerických dolarech i prostřednictvím diverzifikované kombinace syndikovaných bankovních úvěrů a institucionálních termínovaných úvěrů,“ vysvětluje Dana Dvořáková z KKCG. Každý trh má podle ní svou vlastní investorskou základnu a specifika. Experti nicméně zdůrazňují, že bankovní úvěry bývají pro velké firmy mnohdy méně flexibilní. 

„V případě půjček u bank se obvykle bavíme o syndikovaném financování, což samo o sobě může být náročné, je nutné plnit kovenanty a často pravidelně splácet,“ dodává Hájek. Dluhopisy podle něj dávají firmám podstatně větší svobodu. Výhodou je i možnost dlouhodobějšího plánování a větší flexibilita v řízení.