Trojský kůň mořského světa. Tak biologové ve své studii označili mikroplasty, jejichž schopností pronikat do potravinového řetězce se zabývali. V časopise Science of the Total Environment popsali překvapivý „fígl“, kterým se plasty dostávají do těl mořských živočichů v prokazatelně daleko vyšší míře, než se dosud předpokládalo. Odtud pak tyto škodlivé látky postupují potravinovým řetězcem až k člověku. A na vině jsou prý bakteriální biofilmy.
Dosavadní studie zkoumající šanci mikroplastů, že je pozřou mořští živočichové, totiž pracovaly jen s „čerstvými“ vzorky – tedy s čistými perličkami či útržky plastů. To však podle nového výzkumu neodpovídá vývoji v mořském prostředí. V něm se tyto povrchově velmi členité struktury stávají ideálním prostředím hlavně pro bakteriální kolonie, které pak vytvářejí biofilmy. Vědci ve své studii zkoumali ústřice, jež ignorovaly plastové částice v čisté podobě. Biofilm však z plastu vytváří přímo lahůdku, kterou mlž pozře až desetkrát pravděpodobněji.
Na ústřice se vědci zaměřili také proto, že jedním z jejich přímých predátorů je právě člověk. „Mikroplast je v tomto ohledu v kombinaci s bakteriálním filmem opravdovým trojským koněm, který je v trávicím traktu jakéhokoli tvora včetně člověka nerozložitelný,“ konstatovala vedoucí studie Joanne Prestonová z University of Portsmouth. „Ústřice se v našem výzkumu nechaly zmást a pozřely mnohem více takto maskovaných mikročástic.
To, jak se v nich poté akumulovaly, navíc prokazatelně ovlivnilo zdraví a schopnost organizmů přijímat další potravu,“ dodala s tím, že právě částice obalené bakteriálními biofilmy mohou představovat nebezpečí nejen fyzického rázu, ale rovněž biologického. Například pro takovou bakterii E. coli je to potenciálně velmi snadný a funkční mechanismus infekce, který může ohrozit nejen člověka, ale i pobřežní oblasti a jejich biomy.
