Boj za správné trubky i tradiční české pivní štěně. Jak se stavěl výčep na EXPO v Ósace
Jednou z dominantních atrakcí českého pavilonu na EXPO 2025 v Ósace je pivo. Návštěvníci si jej mohou objednat jak z „hladového okénka“, tak přímo v restauraci tvořící přízemí pavilonu a de facto hlavní veřejný prostor prezentující českou gastronomii a pivní kulturu. Zařídit takovou restauraci tak, aby vše fungovalo, a hlavně aby plzeňské pivo chutnalo i na druhé straně světa stejně jako „u nás doma“, ale není jen tak. Obnáší to nejen desítky metrů nového potrubí, které ale napřed Japonci chtějí zanalyzovat, ale třeba také vyjednávání s místními, aby bylo možné používat alespoň 30litrové sudy.
„Lidé si kvalitu našeho piva pochvalují, je to pro mě satisfakce,“ vypráví Jan Staník, který posledních několik týdnů strávil přípravou a zařizováním pavilonové restaurace, a hlavně dlouhé sítě potrubí vedoucí pivo ze sklepa pavilonu k výčepu. Z toho dva poslední týdny popisuje jako v podstatě nonstop intenzivní dřinu. Drobné provozní nástrahy se podle něj nacházely prakticky na každém kroku. Tak například použité potrubí k vedení piva si chtěli japonští inspektoři napřed nechat zanalyzovat, a to i když věděli, že je totožné (byť o něco tlustší kvůli rychlejšímu čepování) s tím, které se standardně v Japonsku používá.
Zajímavou anabází si prošla chladicí zařízení pro pivo. Kvůli komplikacím s lodní přepravou nakonec musely letět. Kvůli tomu z nich ale bylo nutné vypustit veškeré chladicí médium a poté v Japonsku shánět náhradní, které bylo ale chemicky trochu jiné, a tak se musely přístroje složitě upravit tak, aby chladily na správnou teplotu. „Málo se to ví, ale pulty mi sem dorazily na paletě, bez otvorů na kohouty, vše jsem si musel proměřit, usadit a navrtat to na míru,“ vypráví dále Staník, podle něhož by ale bez piva a pivnice český pavilon neměl takové kouzlo. „Bez něj by to prostě nešlo,“ tvrdí kategoricky.
Samotnou kapitolou bylo vyjednávání o objemu sudů, z nichž se pivo čepuje. V Japonsku se standardně používají 15litrové sudy. Nápoje se v nich prý ve zdejším počasí tolik nekazí, protože se rychleji spotřebují. Jenže s výtočí, jakou má obvykle české pivo na velkých akcích, by bylo časově náročné sudy neustále přerážet, a tak musel Staník s kolegy bojovat za tradiční české „štěně“. A byl to boj, který až v centrále japonské Asahi – mateřského koncernu vlastnícího Pilsner Urquell – nakonec vyhrál.
„Tak dlouhý formulář jsem ale snad ještě v životě nevyplňoval,“ vzpomíná teď už s úsměvem u jedné z píp restaurace, kde jej zpovídám. Je spokojený, ale unavený, za dva dny, zhruba po měsíci pobytu zde, odlétá domů. Trubky natáhl, výčep postavil, teď je řada na jeho kolezích a místním personálu, který pomáhal také školit, aby od něj převzali páku pípy a mlíko, šnyt a hladinku po příští půlrok hostům českého pavilonu i návštěvníkům celého EXPO čepovali. „Nechci se chválit, ale ještě že jsme tu měli dobrý tým a ‚zlaté české ručičky,‘“ uzavírá naše povídání se smíchem a podává mi čerstvě načepovaný šnyt. Je sice lehce po deváté ráno, ale lepší snídani asi stejně jinde nedostanu.
