Hospody se na vesnici neuživí. Mění se na jídelny s nižší marží a bez točeného piva
Na českém venkově pokračuje katastrofa malého pohostinství. Jen za poslední tři roky přišlo zhruba dvanáct procent tuzemských vesnic s počtem obyvatel do pěti tisíc o své hospody, řeč je o řádu vyšších stovek provozoven. Jde o úbytek těchto zařízení téměř dvojnásobný oproti městům. Vyplývá to z průzkumu, který si nechal zpracovat Plzeňský Prazdroj.
Vesnické hospody jsou nejohroženější částí českého pohostinství. Krutě je zasáhl zákaz kouření, zavedení EET, omezení spojená s koronavirovou krizí i odliv hostů k domácím výčepům na zahradách či v garážích. V současnosti jim zasadilo další významnou ránu zdražování energií, piva a potravin.
„Poslední dva pandemické roky určitě zásadním způsobem ovlivnily fungování vesnických hospod a restaurací. Kvůli restrikcím se řada konzumentů přeorientovala na setkávání s přáteli v domácím či jiném náhradním prostředí a mnozí si odvykli navštěvovat místní menší hospody a restaurace. Svou roli také sehrála nejistota, kterou z dalšího vývoje pociťovali samotní provozovatelé. Někteří tak dali přednost jinému zaměstnání,“ říká k problematice provozování venkovských restaurací mluvčí Pivovarů Staropramen Denisa Mylbachrová.
Fotbalové devadesátky (2. díl): Hospoda pro sešívané zápisné. Jak vypadal život v kabině?
V současné době hospodští na vesnicích bojují s nedostatkem personálu. Proto jsou v mnoha případech nuceni zkrátit provozní dobu, nebo dokonce zavřít. To potvrzuje Pavel Maroš, který provozoval restauraci u kempu v západočeské obci Běšiny. „V průběhu pandemické uzávěry personál odešel a já zůstal sám. Nový personál jsem již nesehnal, tak jsem musel hospodu zavřít a začal se věnovat jídelně a rozvozům obědů. Mám větší poptávku u firem i jednotlivců a je to klidnější práce, ale marže je nižší než v klasické hospodské gastronomii,“ popisuje situaci s tím, že hospod v okolí zavřelo hodně a kromě odlivu personálu a hostí hrálo mnohde roli i zvýšení nájmu, k němuž majitelé přistoupili.
„Po covidu to byla poslední rána, když přišel majitel budovy, kde restaurace U Čivavy v Heřmanově Huti sídlila, s tím, že zvedá nájem na dvojnásobek. I s energiemi by to dělalo 48 tisíc měsíčně, což by bylo naprosto neúnosné,“ hodnotí nedávnou situaci Tomáš Kouřil, který se s majitelem rozešel a zřídil si občerstvení u místního fotbalového hřiště. „Budovu, kde hospoda léta sídlila, koupili vietnamští podnikatelé, a nyní jí přestavují na bytový dům,“ dodává Kouřil.
Pro ilustraci situace, ve které se venkovské pohostinství ocitá, může sloužit modelový výpočet. Mediánová velikost obce činí podle statistického úřadu 382 obyvatel. Pokud je v takové obci restaurace se čtyřiceti místy, podává zejména pivo a studenou kuchyni a navštíví ji třicet hostů denně. Tržba na zákazníka se pohybuje kolem 150 korun, což celkem představuje zhruba 4500 korun denně. Za měsíc je to něco kolem 135 tisíc korun, ročně 1,62 milionu.
„Pokud pracuje v restauraci pouze sám majitel a podniká ve vlastních prostorách, čistý zisk v podobném zařízení dosahuje maximálně šesti procent. To znamená, že čistý příjem hostinského z podnikání je tak 87 tisíc ročně, tedy něco přes sedm tisíc korun měsíčně, což je hluboko pod úrovní minimální mzdy,“ vykresluje problematiku prezident Asociace hotelů a restaurací ČR Václav Stárek.
Z finančních důvodů se rozhodl opustit restauraci, která je nyní na prodej, a otevřít jídelnu bez točeného piva i Michal Kučera v městysu Peruc na pomezí středočeského a ústeckého kraje. V obci tak nezůstala jediná hospoda a místní živnostníci si vytvořili malou restauraci s omezeným provozem u fotbalového hřiště. Podobný osud potkává v regionech řadu dalších zavřených hospod.
„Nyní je rozhodující dostatek volných peněz, které je kupec ochotný do nemovitosti vložit. Vietnamský byznys se přesouvá z větších měst i na vesnice, takže se restaurace mění podle velikosti na bytovky nebo obchody se smíšeným zbožím,“ uvádí trend realitní makléř Martin Poniklý.
Svízelnou situaci venkovských hospod, kde klesá odbyt čepovaného piva, se snaží řešit i největší tuzemské pivovary Prazdroj a Staropramen. Nechtějí přijít o své venkovské klienty, kterých už tak každoročně stovky ubývají, a tak jim nabízejí různé podpůrné programy. „Program Vesnice jsme odstartovali v roce 2017. Cílem bylo zastavit vymírání vesnických hospod, které oslabil zákaz kouření a zavedení EET. Chtěli jsme je oživit a pomoct hospodským, aby se jim hosté vrátili. Hospoda spolu s fotbalem a kostelem tvoří důležitý trojúhelník společenského života v malých obcích,“ říká Milan Pavelka, který má program Vesnice v Prazdroji na starosti.
Pivovar za pět let investoval do vesnických podniků už téměř 18 milionů korun, nejvíce loni, a to 5,6 milionu korun. Na začátku se programu účastnilo zhruba 80 podniků, letos se do něj zapojilo již 861 provozoven, což je více než desetina všech vesnických hospod v Česku.
Situaci venkovských hospod nepodceňují ani Pivovary Staropramen, které se je také snaží několika způsoby podpořit. „Pro oblíbenost hospody je jednoznačně stěžejní kvalita. Aby provozovatel přilákal zpět do hospody štamgasty, musí nabídnou kvalitně ošetřené pivo a dobrý servis. Partnerům proto nabízíme školení obchodním sládkem. Pokud se v některé hospodě nájemce chystá ukončit svou činnost, snažíme se doporučit jiného partnera, který má v dané oblasti zkušenosti a propojit ho s majitelem,“ uzavírá Mylbachrová.