Nízkokvalifikovaní – výzva dalšího vzdělávání
V ČR v současnosti nepřesahuje podíl nízkokvalifikovaných na ekonomicky aktivním obyvatelstvu 10 % (dle www.czso.cz). Nicméně tato skupina u nás čelí specifický problémům, ve statistikách tvoří 28 % všech nezaměstnaných a mezi dlouhodobě nezaměstnanými je to celých 38 % (zdroj: MPSV). Navíc mít nízkou kvalifikaci v ČR znamená, že pokud získáte práci, dosáhnete jen na nepopulární a špatně placená místa s minimální šancí na další růst.
Postupné snižování uplatnitelnosti na trhu práce je u této skupiny patrné od roku 1990 a provází je zhoršující se pracovní i finanční podmínky. Vše urychlil příchod ekonomické krize. Zavedení úsporných opatření, pokles výroby a její zefektivňování vedly k tomu, že v letech 2008 až 2011 se v ČR vyšplhala jejich nezaměstnanost ze 17 % na 23 % (zdroj: CDEFOP).
Jak tomuto ohrožení čelit? Jednou z cest je další vzdělávání a postupné zvyšování kvalifikace. Jenže většina nezaměstnaných nízkokvalifikovaných má vzdělávání spojené s pocitem selhání a stresem, chybí jim motivace. Je pochopitelné, že tam, kde člověk jednou selže, se vrací obtížně. S těmito bariérami se těžko pracuje i Úřadu práce ČR, 80 % nezaměstnaných nízkokvalifikovaných je zde registrováno déle než šest měsíců a absolvování kurzu či rekvalifikace za poslední rok uvádí pouhá 4 % z nich (zdroj: Výzkum KOOPERACE 2015). Jak ukazují zkušenosti ze zahraničí i z úspěšných projektů v ČR, zlepšení situace může přinést individuální přístup a komplexní práce s těmito klienty. U mnoha nízkokvalifikovaných se nezaměstnanost pojí s dalšími problémy (psychickými, zdravotními, existenčními), které jim brání v návratu na trh práce. Zajímavý způsob pomoci těmto lidem mají například v Dánsku, kde jsou jim přidělováni mentoři, kteří je podporují a pomáhají jim zvládnout náročné situace i návrat na trh práce. Další možností je zaměřit se na mladé lidi, u nichž hrozí, že předčasně opustí vzdělávací systém, a nabídnout jim pomoc a jiné cesty jak dosáhnout zajímavé kvalifikace. Tento způsob je v Evropě znám jako Škola druhé šance a úspěšně byl ověřen i u nás.
Věřme tedy, že programů, které budou nabízet komplexní přístup, bude přibývat a nezaměstnané s nízkou kvalifikací se podaří aktivovat k dalšímu rozvoji. Dlouhodobou výhodnost takových opatření asi není třeba zdůrazňovat. Zvyšování kvalifikace by také mohlo napomoci zvládnout i poslední velkou bariéru. Tou jsou velmi nízké mzdy, kterým „konkurují“ sociální dávky. Důležitou motivací by pak mohlo být i to, že se pracovat vyplatí.
