Postupné zlevňování elektrospotřebičů může utnout legislativa EU, říká Radek Hacaperka

Jak se za posledních 20 let v porovnání s jinými výrobky vyvíjí ceny u elektrospotřebičů?

Zatímco v prosinci 2004 se držela průměrná cena nejprodávanějšího typu pračky, který se hodí například do panelákového bytu, kolem 12 636 korun, v prosinci 2023 už to bylo pouhých 6405 korun. Pokles cen ukazuje na obrovskou konkurenci na trhu, ale tato cenová úroveň vůbec neodpovídá obrovským investicím výrobců do technologií a vývoje.

Když se pak zaměříme na období inflace, která v posledních letech dosahovala dokonce dvouciferných hodnot, zůstaly ceny elektrospotřebičů relativně stabilní. A to navzdory několika faktorům jako je právě třeba technologický pokrok a inovace. Globalizace výrobních procesů a silná konkurence je důvodem, proč na rozdíl od jiných odvětví ceny nerostou.

Je však otázkou, jak dlouho bude tento trend udržitelný. S rostoucími náklady na suroviny, energii, pracovní sílu, v důsledku inflace, mohou výrobci čelit zvýšenému tlaku na ceny. A v momentu, kdy se navíc začnou do nákladů promítat legislativní regulace, mám na mysli nové normy vyžadující vývoj energeticky úspornějších modelů, orientaci na recyklaci a opětovné využití spotřebičů a také na logistiku, může dojít ke změně trendu vývoje cen v celém odvětví. Což by bylo v kontextu ekonomiky naprosto logické.

Jak konkrétně tedy ovlivňuje tato environmentální legislativa evropské výrobce spotřebičů?

Požadavky na energetickou účinnost, recyklovatelnost a opravitelnost výrobků zvyšují náklady na výzkum, vývoj a výrobu. Výrobci musí investovat do inovací, aby vyhověli těmto předpisům, což v kombinaci s tlakem na nízké ceny vytváří složitou ekonomickou situaci.

Technologické a dodatečné finanční nároky ovlivňují schopnost konkurovat na trhu, zvláště vůči levnějším produktům, které se vyrábějí v zemích, kde regulace tak přísná není, a dostávají se do Evropy především prostřednictvím internetového prodeje. Zde chybí vedle regulace především přísná kontrola dodržování evropské legislativy i v případě prodejů přes internet ze zemí mimo EU.

Kromě toho se musí výrobci přizpůsobit novým materiálovým standardům, které mohou být dražší nebo technologicky náročnější, a to jak na výrobu, tak následně na zpracování po ukončení životnosti výrobků.

Ohrožují některé předpisy samotnou funkčnost výrobků? 

Ano, některé legislativní předpisy Ekodesignu jdou příliš daleko. Energetická úspora a funkčnost musí jít ruku v ruce. V současnosti je na výrobce vyvíjen tlak, aby vyrobili pračku nebo myčku, která bude prát či mýt téměř bez použití vody a elektřiny. A co se stane, aby toto bylo naplněno? Zákazník bude muset používat prací prostředky s větším obsahem chemických látek. A chemie má jednak vliv na životnost výrobku, tak i na životní prostředí.

Dalším problémem jsou zákazy materiálů jako cín a olovo. Jde o materiály, které mají v elektronice nezastupitelnou roli díky vlastnostem jako je vodivost či pevnost. V současnosti jsou výrobci nuceni používat místo pájky a cínu studené spoje, což není pro životnost výrobků ideální.

A dalším příkladem jsou fluorovodíkové plyny, používané jako medium v klimatizačních jednotkách, tepelných čerpadlech nebo chladících či mrazících zařízeních. Evropská komise postupně snižuje jejich dostupnost na trhu s cílem jejich úplného zákazu. Alternativou je například přírodní butan, který je ale výbušný a hořlavý. A zde se zase naráží na protipožární předpisy.

Jaké náklady pak souvisí s povinnou opravitelností?

Kromě nákladů na výzkum a vývoj, které povedou k zajištění vyšší opravitelnosti výrobků, jde o náklady související s držením náhradních dílů – to znamená náklady na skladování, logistiku a distribuci těchto dílů. Významné jsou ale také výdaje na udržení standardu kvalifikovaných opravářů, neboť jde především o zdraví a bezpečnost uživatelů. A v neposlední řadě také na výchovu servisních techniků, kterých je navíc dlouhodobý nedostatek ve všech regionech České republiky, ale tento problém je celoevropský.

Je nedostatek opravářů na českém trhu udržitelný? A jak na situaci reagují výrobci?

Nedostatek opravářů představuje pro výrobce dlouhodobě velký problém. Zároveň však výzvu, které jdou aktivně naproti. Investují do programů vzdělávání nových opravářů, a to už v rámci aktivit na odborných školách. Prostřednictvím projektu „Naučíme vás to opravit“, který sdružuje střední školy a odborná učiliště napříč regiony ČR, investují do zajištění materiálních potřeb pro vzdělávání, poskytují výukové materiály i výrobky pro praxi studentů.

Těší mě, že se projektu daří a přibývají do něj stále nové školy. Aktuálně jsou zapojeny školy z Prahy, Hluboké nad Vltavou, Chomutova, Ostravy, Plzně, Třebíče, Kroměříže a nově se připojuje také škola z Hradce Králové. Každá škola zaměřuje svůj výukový program na konkrétní obor, který je doplněn o dílny se servisem domácích spotřebičů. A následně ve třetím ročníku chodí na praxi do regionálních servisů.