Slovenská houslistka Mathia odhalila lidovku i klasiku posluchačům rapu
Už jste na tu dzivočku možná narazili. V roce 2021 slzela štěstím na pódiu soutěže Česko Slovensko má talent, když ji porotce Jaro Slávik poslal přímo do finále, ovšem za ty čtyři roky urazila slovenská houslistka (a špičková drezurní jezdkyně) Martina Výbohová alias Mathia obrovský kus cesty.
Momentálně její hit Dzivočka, v němž se známá lidová píseň potkává s rapem, popem, diskem a s Montiho čardášem, hřmí slovenským éterem. Jako by Mathia úplně zapomněla, co před třemi lety říkala novinářům.
„Zjistila jsem, že jsou věci, které opravdu nechci hrát, a mezi ně patří lidovky,“ tvrdila Martina Výbohová po zkušenosti z několika velkých koncertů s východoslovenským folklorním souborem Kandráčovci v rozhovoru z ledna roku 2022 Lamačanu, on-line magazínu okrajové bratislavské čtvrti Lamač, kde vyrostla. Ještě že změnila názor!
Podmanivý, energií nabitý videoklip režiséra Pierra Lexise k písni Dzivočka je venku pár týdnů a nabírá tisíce zhlédnutí. Zpěvačka s uměleckým jménem Call Dominika v něm roznáší po hospodě jídlo a vokálně obstarává folklorní linku, její partner, raper Tomy Kotty, s kolegou Majselfem lidovku aktualizovali monologem zamilovaného kluka, který s kamarády nad pivem probírá popíjení své lásky. Ohnivý čardáš otřásá krčmou, prim hrají Mathiiny housle.
Právě Martinu Výbohovou napadlo se spoluprací na Dzivočce oslovit kamarády z nahrávacího studia, kteří mají kromě hudebního talentu taky spoustu sledujících na sociálních sítích. Třeba prostřednictvím chytlavého songu přivedou mladé k folkloru. „O to mi jde především: představit svůj krásný nástroj novým generacím, spojovat svět tradice a moderny a popularizovat vážnou hudbu – nebo kvalitní hudbu vůbec,“ vysvětluje dvaadvacetiletá dívka, jejíž houslová provedení Vivaldiho Bouřky, nejznámější skladby Johna Williamse ze Schindlerova seznamu, nebo Cohenovy balady Hallelujah si můžete pustit třeba na YouTube.
Ze zušky na obrazovku
Martinina maminka Marcela Výbohová patří k nejvlivnějším slovenským manažerkám a právě tato expertka na řízení rizik v ČSOB byla dceři vzorem, pokud jde o disciplínu, tah na branku a o ambicióznost. „Když jsem totiž s houslemi v šesti letech začínala, bylo to trápení a bezmála každodenní přemlouvání k cvičení etud,“ vzpomíná dnes Mathia, jejíž umělecké jméno nemá délky a měkčení na rozdíl od domáckého Maťa, jak jí říkají její nejbližší.
„Nebýt mámy a babičky, jejich domluv a toho, že moje vrzání vydržely poslouchat a motivovat mě, nikdy bych se přes první roky nedostala. Podpora rodiny je pro hudební nebo i sportovní růst naprostý základ. Vůbec to zprvu nevypadalo, že mám talent, a až někdy v jedenácti letech jsem se s nástrojem sžila.“
Přitom hrála jak na základní umělecké škole, tak později na konzervatoři i na klavír a někdy ve čtrnácti letech začala také jezdit na koni; už v juniorských kategoriích vynikala zejména v drezuře, v níž aktuálně Slovenskou republiku reprezentuje. Mnoho umělců si z institucí odborného vzdělávání odneslo traumata (Baletky Miřenky Čechové jsou v knižní i taneční podobě snad dostatečně známy), Martině Výbohové se ale v rámci vzdělávacího systému naštěstí nic odstrašujícího nebo znepokojujícího nestalo.
I díky hladké cestě bez fyzické bolesti a psychického pošramocení přišel v jejích osmnácti letech zlom, když se přihlásila do soutěže Česko Slovensko má talent. Jakmile odehrála píseň Skyfall od Adele, stiskl porotce Jaro Slávik onen slavný golden buzzer, zlatý bzučák, a drobná blondýna se svým nástrojem putovala přímou cestou do finále, nemusela se probojovávat dalšími kvalifikačními koly. Už tehdy bylo zjevné, jak moc ji inspiruje hvězdná popularizátorka klasické hudby Vanessa Mae. Tato virtuoska ještě jako náctiletá svými spolupracemi s popovými megastars bourala v devadesátých letech hitparády, a navíc stejně jako Mathia vrcholově sportuje; v roce 2014 dokonce reprezentovala Thajsko na olympiádě v obřím slalomu.
Martina na pódiu talentové soutěže předvedla i vlastní interpretaci písně Never Give Up od australské zpěvačky Sii a později Earth Song a Black or White od Michaela Jacksona ve společném vystoupení s dalšími finalisty, zpěvačkou Dominikou Titkovou a tanečníkem Norem Grofčíkem. „Zpětná vazba od lidí, kteří mě nikdy předtím neviděli a neznali, byla neskutečná,“ vzpomíná dnes. „Tehdy jsem si řekla, že má smysl dělat hudbu právě v téhle podobě.“
Nejvíc ji prý stresovalo nikoli hraní před publikem, s čímž měla díky desítkám odehraných veřejných vystoupení zkušenost, ale setkání s posluchači zcela jiného typu, než na jaké byla zvyklá nejen ze svých koncertů klasické hudby, ale i ze série vystoupení s Kandráčovci z roku 2019. „A pak ten mediální tlak! Poprvé jsem byla ve velké show a před kamerami, v televizi… Byla to taková antistresová terapie. Od té doby nemám problém jít do televize, dělat rozhovory.“ S ostatními soutěžícími si prý velmi dobře rozuměli, se zmíněnou dvojicí finalistů dokonce o rok později společně koncertovali.
Dzivočka dobývá internet
Když člověk poslouchá skočnou Dzivočku, má dojem, že Martina Výbohová nejspíš vyrostla někde v Terchové nebo v Horehroní, v oblastech s obrovskou folklorní tradicí. „Maminka a babička pocházejí z Detvy, kde se koná náš největší folklorní festival, tamní kroje a tradiční výšivky křivou jehlou jsou velmi známé. Každé léto mě na slavnosti pod Poľanou proti mé vůli tahaly,“ směje se hudebnice. „Ne že by se mi nelíbil folklor, mám ráda slovenskou lidovou hudbu, v jednoduchosti je krása. Ale nikdy mě moc neupoutalo provedení folkloru, tak jsem to zkusila po svém, moderně.
A protože ve studiu, kde nahrávám, máme s ostatními moc dobré vztahy, posloucháme vzájemně svoji muziku a víme, na čem ti druzí dělají, nemusela jsem kamarádům Dzivočku vlastně ani moc nabízet. Slyšeli moji hru a prostě se mi do ní natlačili. Je tam klasika, folklor, pop music, elektronická taneční hudba i rap – proč ne? Během druhé půle dubna jsme s ní oslovili široké publikum právě díky pestrosti všech těch vlivů a kralovali jsme sociálním sítím!“
I proto je logické, že Dzivočkou tento experiment nekončí. Mathia seznámila se španělskými tanci a španělskou kytarou lidovku Na Kráľovej holi a podobně propojila „dievčatá z Východnej s Bachom“. Mísení žánrů u publika zabírá. „Zjevně tu je díra na trhu – kamkoli jdu poslední týdny hrát, všude volají po Dzivočce.“
Nepředstírat za peníze
Zatímco se Martinin mladší bratr, který dnes v Bruselu studuje lingvistiku, na dva roky přestěhoval s matkou do Česka kvůli její práci, Martina načas odjela studovat hudbu do Londýna. Příští rok ukončí bakalářské studium na Ekonomické univerzitě v Bratislavě. Hlavním pracovním obdobím týdne jsou pro ni pátky a víkendy.
„Hraju buď v sobotu, nebo v pátek a závody s koňmi jsou typicky od čtvrtka do neděle, v poslední době jsme byli ve Francii, Itálii i v Polsku. V týdnu se připravuju, trénuju jízdu, cvičím na housle,“ říká s tím, že etud a rutinních cvičení má za víc než patnáct let aktivního hraní občas plné zuby, ale adaptace na dril jí pomáhá nacvičit rychle novinky: „Když mi ve čtvrtek zavolají, že v sobotu musím hrát něco nového, zakousnu se do toho a stojím nad partiturou třeba i osm hodin v kuse.“
Vyhoření se nebojí. Například práci se zvířaty bere i přes kompetitivní složku jako relax. Její maminka, která má jako vrcholová manažerka s nutností odpočinku a duševní hygieny své zkušenosti, ji prý hlídá a pomáhá jí, jak se dá. Jen na romantický vztah Mathia momentálně nemá čas ani energii.
Mathia je sympatická nejen svým přístupem ke klasické hudbě, ale také estetikou. Na rozdíl od zmíněné Vanessy Mae, natož od dnešních polonahých, okorzetovaných hvězd popu typu Beyoncé, se v klipech ani na vystoupeních nepodbízí publiku ultradrahými, a přitom lacinými kostýmy a sází na přirozenost: „Dnes bohužel sedmdesát procent úspěchu závisí na tom, jak vypadáte. Proto si dávám pozor na jídelníček a cvičím, ale rozhodně nedopustím, aby půlka země viděla mé odhalené partie.“
Se sociálními sítěmi zachází s rozumem, a přestože roste komunita jejích příznivců na Instagramu, odmítá nabídky na komerční spolupráci. „Netoužím být žádnou influencerkou, jsem v první řadě umělkyně. Ráda bych inspirovala svým životním stylem, ale musí to být čisté, autentické – nepředstírat za peníze, že jsem někdo jiný,“ vysvětluje. Je také zásadně apolitická a na rozdíl od Taylor Swift a dalších vlivných umělců své ideologické preference nikomu nesvěřuje.
Indové si mě skoro ukradli
Letos Mathia v plánu koncertů nemá, až na vystoupení na soukromé akci, Česko. „Byla jsem v březnu na týden v Indii a nadchlo mě to, pokusíme se tedy s manažerem naplánovat další podobný výlet, to se musí promýšlet dlouho předem,“ vzpomíná na koncerty na slovenské ambasádě v Novém Dillí nebo Kalkatě, kde se otevíral nový honorární konzulát. „Jako na blondýnu na mě lidé v Indii velmi zvláštně reagovali – skoro si mě ukradli, pořád se chtěli fotit. Na závěrečném koncertě hrála indická kapela, které se Dzivočka velmi líbila. Zkusila jsem je to naučit a dodnes se usmívám nad videem jejich provedení slovenské lidovky,“ vzpomíná na The Karthik Mani Quartet, kteří Dzivočku vystřihli na tradiční dřevěnou příčnou flétnu a na bicí.
V jednání je Šanghaj a snad do svého kalendáře, plného až do léta 2026, doplní znovu Indii, Dubaj i koncert snů na Expu v japonské Ósace. Přiblíží se tak, alespoň geograficky, svému vzoru Vanesse Mae, která se narodila v Singapuru a jejíž otec je Thajec a matka Číňanka. „Hraju její skladby, ačkoli na klasické dřevěné housle, a ne na elektrické jako ona, a taky se snažím o revoluci v houslové hudbě,“ přemítá Martina Výbohová. „Mým cílem je, aby co nejvíc mladých chtělo hrát na hudební nástroj a mělo vztah ke klasické hudbě obecně i té v moderním pojetí.“
