Večeře s výhledem: Pět nejlepších podniků nad pražskými střechami
Snídaně, jež vyzývá k rozletu, oběd s nadhledem a večeře s hlavou v oblacích. Pro gastronomické fandy, kteří si chtějí v doprovodu dobrého jídla prohlížet pražská panoramata, přinášíme pět tipů na podniky umístěné nad pražskými střechami. Tak vzhůru!
V první polovině září Praha hostí již tradiční Dinner in the Sky. Gastronomický zážitek, při kterém se několikachodové menu servíruje ve výšce čtyřiceti metrů nad zemí. Letos jeřáb s plošinou zakotví v parku Mrázovka, hosté díky němu z ptačí perspektivy uvidí Smíchov včetně Vltavy a protějšího nábřeží s Vyšehradem a pankráckými mrakodrapy. Působivé, přesto – pro dobré jídlo a skvělý výhled na metropoli není třeba lézt na jeřáb.
Kuchyň
I když se zde před vámi rozprostírá celá Praha jako na dlani, výhled na Pražský hrad z Kuchyně nehledejte. Podnik totiž sídlí v jeho bezprostřední blízkosti, v prostorách barokního Salmovského paláce na Hradčanském náměstí. A ačkoli jsou tyto kulisy krásné, nestaví Kuchyň primárně na nich. Tím nejdůležitějším je podle generálního manažera Tomáše Hrušovského poctivé české jídlo a pití: „Když jsme Kuchyň v roce 2018 otevírali, chtěli jsme navázat na tradici šlechtické kuchyně – takové, kde se jí u velkých stolů a jídlo se servíruje přímo z kuchyně. Středobodem naší restaurace je proto otevřená kuchyň s plotnou, kde hosté vidí tým kuchařů přímo při práci.
Vaříme jídla, která si lidé pamatují od svých babiček, ale připravujeme je tak, jak by se připravovala dnes: pomocí moderních technologií a postupů, z kvalitních lokálních a právě dostupných surovin.“ Na menu hosté najdou několik stálic, jež podnik nabízí po celý rok. Například hovězí tatarák nebo svíčkovou omáčku z hovězího karabáčku s brusinkami a domácím houskovým knedlíkem. Pozornost zaslouží také Hradní hostina, což je menu tvořené sezonními specialitami, které se obměňuje zhruba pětkrát do roka.
Výhled do „podhradí“ je pak jen delikátní polevou celé návštěvy – ostatně podle Tomáše Hrušovského je nejhezčí ve chvíli, kdy host usedne ke stolu a má před sebou plný talíř a půllitr vychlazeného plzeňského piva. V tu ránu všechno kolem zpomalí a host si vše uvedené může naplno vychutnat. „Často zdůrazňujeme, že výhled má tvořit jen třetinu zážitku. Na prvním místě je pro nás jídlo – poctivě udělané, z kvalitních surovin a bez zkratek. Druhou třetinu tvoří servis a atmosféra, chceme, aby se u nás každý host cítil dobře. A tou poslední třetinou je právě výhled. Není dominantou, ale součástí – takovým pomyslným posledním dílkem, který celou návštěvu zkompletuje,“ vysvětluje Hrušovský.
Oblaca
„Budete se cítit doslova jako v oblacích,“ láká k návštěvě podnik Oblaca. A nutno podotknout, že není daleko od pravdy. Restaurace je součástí Žižkovské televizní věže, jež je se svými 216 metry nejvyšší stavbou ve městě. Pravda, Oblaca se nacházejí v „pouhých“ 66 metrech, i tak se jedná o nejvýše položený podnik v Praze – prvenství převzal po uzavření pankrácké restaurace Aureole. Není tedy divu, že v rámci identity podniku hraje výhled zásadní roli, jak potvrzuje marketing director Denis Pecháček: „Je to prvek, který k nám láká hosty nejen z Prahy, ale i zahraniční návštěvníky.
Proto s ním aktivně pracujeme, a to i při servisu, kdy například u západu slunce doporučujeme aperitivy nebo dezerty, které s tímto momentem skvěle ladí. Také při tvorbě sezonního menu se inspirujeme atmostérou Prahy a jejími proměnami během roku.“ O to, aby byl zážitek na talíři srovnatelný s tím za okny, se stará šéfkuchař Jan Holouš. Koncept restaurace je postavený na moderní české a evropské kuchyni, v poslední době s nepatrným asijským nádechem, kterou šéfkuchař kreativně kombinuje s aktuálními trendy. Hosté si mohou vybrat z à la carte nabídky nebo zvolit degustační menu, jež ostatně doporučuje i Denis Pecháček: „Jde o ideální způsob, jak zažít celý příběh naší kuchyně – od předkrmů až po dezert.“
Také Oblaca se mohou pochlubit kruhovým výhledem na celou Prahu, ovšem jednoznačně nejoblíbenější je stůl na západní straně restaurace, směřující k Pražskému hradu. Je to pohled číslo jedna i pro Denise Pecháčka: „Vidíte panorama, které nikdy neomrzí a pokaždé vypadá trochu jinak — podle počasí, denní doby nebo ročního období. Osobně mám nejraději večerní hodiny při západu slunce, kdy se nad Prahou rozzáří barvy a město se pomalu začíná rozsvěcet pouličními lampami, výklady, neony i auty a tramvajemi. Ta atmosféra je neskutečná a ve spojení s večeří u nás vytváří výjimečný zážitek.“
Above Rooftop
Přestože hotel W Prague přivítal první hosty už v loňském roce, svůj střešní bar & lounge Above Rooftop zprovoznil teprve letos s přicházející letní sezonou. O jeho vizuální podobu se podobně jako u koktejlového baru Minus One postarala agentura Seabrook, která se inspirovala ptáky přelétajícími nad městem. Nezvyklý výhled z Václavského náměstí podtrhuje fakt, že se jedná o 360stupňové panorama zahrnující řadu historických dominant, od Národního muzea po Pražský hrad. Podle Nicolase Echalarda, jenž v W Prague zastává pozici director of food & beverage, je zdejší výhled krásný v kteroukoli hodinu – tedy pokud zrovna neprší. Současně uznává, že západ slunce, kdy se město halí do zlatavých tónů, má své nezpochybnitelné kouzlo.
Bar & lounge Above Rooftop sází na uvolněnou a hravou atmosféru, která se projevuje i v nabídce. Jde o fúzi japonské izakaji s latinskoamerickou kuchyní, jež navazuje na sdílený styl stolování, který se osvědčil už v Le Petit Beefbar. „Oba tyto kulinární světy mají v Praze silné zastoupení, tak proč je nespojit? Díky svému cestování v posledních dvanácti letech a studiu v Japonsku mě izakaji vždy fascinovaly – svou atmosférou, energií a intimitou. A překvapilo mě, jak silná a živá je v Japonsku brazilská komunita, která kolem jídla vytváří velmi intenzivní sociální vazby. Ta fúze nám přišla naprosto přirozená,“ objasňuje Nicolas Echalard. Z jídel vyzdvihuje chobotnicový salát se špenátem, krevetové satay a coby sladkou tečku doporučuje kokosovou zmrzlinu s praženými solenými arašídy. Během sezony mohou hosté ochutnat také pokrmy hostujících šéfkuchařek, tou současnou je Chili Ta. Chody lze doprovodit koktejly jako Matcha Margarita, Daiquiri Caribeño nebo Rainforest Negroni. A zatímco výhled z Above Rooftop zůstane i příští rok s největší pravděpodobností stejný, koncept střešního baru & lounge se promění. Pokud tedy chcete ochutnat spojení japonské a latinskoamerické kuchyně, je teď ta nejlepší chvíle.
Ginger & Fred
Součástí Tančícího domu je nejen galerie, ale také hotel a restaurace. Za konceptem podniku stojí šéfkuchař Ondřej Slanina, zdejší kuchyni v současné době vládne mladý šéfkuchař Petr Kozma. V sedmém patře si hosté mohou užít nejen bohaté snídaně, polední nabídku nebo několikachodovou degustační večeři, ale také výhled na Vltavu či Pražský hrad. Menu zahrnuje řadu mezinárodních jídel, ovšem s českým nádechem. Restaurace je připravuje ze sezonních surovin. „U nás je výhled zaručen z každého místa, největší zájem je však o terasu, zvlášť když je hezké počasí. Není nic úžasnějšího než stolování pod širým nebem,“ uvádí Lenka Tučková, PR manažerka restaurace Ginger & Fred.
Výhled je jedním z hlavních motivů celé prezentace podniku. Ostatně v málokteré restauraci nad pražskými střechami máte šanci zažít jej v kterékoli denní době jako právě zde. Ranní, ještě zcela neprobuzenou Prahu můžete obdivovat během snídaně, kterou zde servírují už od sedmé hodiny. Stejně tak ji můžete pozorovat v pravé poledne během oběda nebo pak typicky večer, se sklenkou vína při západu slunce. Podle Lenky Tučkové se výhled neomrzí v žádnou denní ani roční dobu. Sama nedá dopustit na pohled na Vltavu a její mosty. A na co zaměřit svou pozornost v rámci menu? Lenka Tučková doporučuje Ginger & Fred Dinner Dancing Burger. Za 990 korun před vámi přistane kombinace krůtího prsa pečeného v lanýžovém másle, šedesát dnů vyzrálého hovězího masa Black Angus z farmy Havlík, tomatovo-cibulového chutney a pečeného foie gras, to vše doplněné o hranolky a salát Waldorf. Je možné, že pak na chvíli zapomenete na všechno ostatní včetně výhledu.
Zlatá Praha
O jeden z nejvýraznějších openingů letošního jara (a možná i roku) se postaral hotel Fairmont Golden Prague. Ukrývá v sobě šest gastronomických provozů, nás právě teď nejvíce zajímá finediningová restaurace Zlatá Praha situovaná v devátém patře. Název podniku se propisuje i do interiéru, který září všemi odstíny zlata a jehož lesk ještě umocňuje zapadající slunce. Právě tehdy je podle šéfkuchaře Maroše Jambora výhled ze střešní restaurace nejkrásnější: „Náš prostor je unikátní tím, že se nachází o patro výš než okolní zástavba. Při západu slunce obloha získává sytou barvu a odlesky z historických věží vytvářejí uklidňující scenerii nad centrem města. Osobně mám nejraději pohled směrem k Pařížské ulici, kde je vidět spousta zeleně a zároveň vstup od Vltavy do historického centra.“
Výhled doprovázejí precizně připravená jídla. Zdejší kuchyně se pod vedením Maroše Jambora zaměřuje na regionální chutě a lokální suroviny, přičemž se neomezuje pouze na Česko, ale vnímá oblast v jejím historickém kontextu. Řeč je tak spíše o středoevropské kuchyni formované bývalou habsburskou monarchií. Kromě toho může Jambor ve Zlaté Praze zúročit své zkušenosti ze zahraničí – Londýna a New Yorku – a propojuje je s technikami, jež jsou tradiční u nás. Výsledkem je degustační menu plné důvěrně známých, a přece rafinovaně pojatých chutí. A který z pokrmů by si hosté podle šéfkuchaře neměli nechat ujít? „Upřímně – všechno stojí za vyzkoušení. Každý chod je pečlivě sestaven tak, aby dával smysl jako celek. Osobně bych ale rád zmínil jesetera s omáčkou z karamelizované smetany, doplněného o fenykl a uzené mandle, nebo dezert Delice z hořké čokolády s meruňkami a lískovými oříšky.“ V kombinaci s již zmíněným výhledem je návštěva Zlaté Prahy zážitkem, který utkví v paměti.
