Přede dvěma lety se Daniel Strejc, civilní profesí producent, začal věnovat oživování kožedělné tradice klatovské značky Kozak. Ochrannou známku po komplikovaných jednáních získal zatím na deset let. „Ke značce mám sentimentální vztah, spojený s dětstvím. To formovaly kontakty s tímto na Klatovsku všudypřítomným fenoménem,“ vzpomíná manažer, jenž plánuje propojit retro značku s ekologickou výrobou a místo klasické kůže využít náhražku z recyklovaných PET lahví.
V Klatovech byl v devatenáctém století velký oddíl dragounů, který od místní kožedělné firmy Singer odebíral řemeny, popruhy a další sedlářské zboží. Sortiment se postupně rozrostl na aktovky, kufry a koženou galanterii. To již v továrně pracovalo přes 500 lidí. Ve třicátých letech minulého století firma dokonce získala zakázku od ministerstva obrany na výrobu tisíců kožených ochranných masek.
Za války, kdy klatovskou vilu rodiny Singerů obsadilo gestapo, továrna v německé správě musela dodávat postroje, brašny, sumky či opasky pro wehrmacht. Po osvobození přešel závod do státní správy a roku 1948 byly továrny bratří Singerů znárodněny a přejmenovány na Kozak – kožedělné závody Klatovy.
Kozak zůstal zdravou a konkurenceschopnou firmou i po znárodnění. V šedesátých a sedmdesátých letech minulého století měli jeho zástupci možnost navštěvovat západní veletrhy, představovat tam své zboží a uzavírat zakázky. Proto vyvážel kromě Sovětského svazu a dalších zemí RVHP například i do Francie, Anglie, Německa či Saúdské Arábie, kde v té době frčely kožené pánské aktovky.
Kozak za socialismu prosperoval a v sedmi závodech zaměstnával ke třem tisícům zaměstnanců. Jen v klatovské továrně jich pracovalo zhruba sedm stovek. Z místní produkce uspěly doma i v cizině zejména školní brašny a kufry. Pro příklad: v roce 1988 národní podnik prodal zboží za 600 milionů korun. Významný podíl na tržbách měla i drobná kožená galanterie, k níž se Strejc v současnosti vrací.
Ještě v osmdesátých letech měl Kozak i vlastní učiliště pro modeláře a šičky, podnik navíc provozoval jesle, školku a ubytovny v panelových domech. Kožedělný závod navíc nabízel šičkám, které odešly do penze, práci domů. „V dětství mě fascinovalo, kolik seniorek může pro Kozak pracovat doma. Tradice Singerů, zakladatelů podniku, tak žila dál,“ říká Strejc. O obrodě značky, která na přelomu tisíciletí kvůli levné asijské konkurenci zanikla, začal uvažovat zhruba přede dvěma lety.
Ve složitém známkoprávním procesu uspěl a nyní, byť v omezeném rozsahu, značku zachraňuje. „Kolekce batohů či peněženek navrhují mladí designéři, ale výroba zůstává tradičně ve Strážově na Klatovsku, kde má tradici od roku 1842. Nikdy jsem nechtěl, aby se výroba Kozaku přesunula třeba do Číny,“ uvádí Strejc.
Zásadní posun pro obrozený Kozak znamenala spolupráce s internetovým obchodem Zoot. Veškeré kolekce jsou prakticky vyprodané. Investice do obrody zatím podle Strejce přesáhla milion korun a tržby od května, kdy se začalo prodávat, se blíží 400 tisícům korun. Výrobu značky Kozak nyní v malé manufaktuře obstarává dvanáct zaměstnanců a několik externistů.
„Příští rok máme v plánu jednak investice do etablování značky na českém trhu a zároveň zvažujeme i otevření vlastního značkového obchodu v centru Prahy,“ vykresluje majitel budoucnost své značky. Jeho hlavním cílem ale je propojení retro značky s moderními trendy a ekologickou výrobou. Hlavní investice proto bude směřovat do pořízení technologie, která dokáže nahradit klasickou kůži její náhražkou z recyklovaných PET lahví. Další směr, kterému se chce věnovat, je ještě větší zviditelnění značky na internetu.
Důležitost nabídky retro značek v e-shopech a jejich propagace na internetu potvrzuje i expert na digitální marketing Ondřej Vácha, když říká, že se retro brandy vrátily zpět na výsluní a jsou čím dál populárnější na sociálních sítích. „Určitě vede Instagram, kde se současné vlivné postavy stávají ikonami a zároveň reklamními nosiči těchto značek. Retro je prostě cool a na sociálních sítích ještě nějaký pátek bude,“ tvrdí Vácha.
Dalším krokem pro růst novodobého Kozaku má být expanze do Ruska, Koreje a Saúdské Arábie. Výrobci se přihlásil obchodník, který měl v minulosti na Arabském poloostrově firemní pobočku, zájem potvrzují i obchodníci z Petrohradu, kde je na Rusko velká kupní síla a tradice Kozaku může znovu ožít i v Koreji. „První kontakty jsem navázal při obchodní misi loni v říjnu, příští jednání s Korejci proběhnou před zimní olympiádou, která se tam příští rok uskuteční,“ doplňuje Strejc.
Zájem o obrodu tradičních značek potvrzuje i další marketingový expert Vladimír Michna. „Retro značky znamenají pro sentimentální zákazníky chvilkový návrat do dětství. Takový útěk do doby, kdy všechno bylo jednodušší, neexistoval bolestivý výběr mezi více variantami. V dnešní záplavě reklam a nabídek je osvědčená značka z mládí prostě jasná volba. A když je navíc kvalitní a najde investora, těžko jí na českém trhu konkurují i globální společnosti,“ říká Michna, jehož tvrzení platí pro všechny, kteří dobu studené války zažili. Bez ohledu na národnost či státní příslušnost.
Popularita retro značek souvisí se základní lidskou potřebou bezpečí. „K artefaktům z minulosti se s láskou vracíme v každé epoše − zejména od určitého fyziologického věku nebo v určitých podmínkách, jako je nejistota. Motivem je tedy strach. Čím větší strach, tím větší obliba retro značek. Pořádek uzavřený v kožené vazbě minulosti nebo na emailové plechové tabuli je vždy ten ‚plusový‘, pozitivní,“ uzavírá téma rostoucí obliby retro značek poradce v oblasti řízení brandu Tomáš Hrivnák.
